Ačkoliv uznáváme, že jeden projekt na skutečný wellbeing ve škole nestačí (proto ho podporujeme svou každodenní prací), rozhodli jsme se, že si na začátku školního roku uděláme několik velmi intenzivních dní, jimiž se po letních prázdninách pokusíme opět stmelit třídní kolektivy.

Pokud byste se tedy vydali v prvním zářijovém týdnu do naší školy, potkali byste děti venku, jak modelují, v tělocvičně při hrách s míči a psychomotorickým padákem, po celé škole ve třídách (i mimo ně) jak diskutují, malují, skládají, zpívají, bubnují, provádějí chemické pokusy, vytvářejí komiksy…

Zjistili jsme, že v různosti může být naše síla, že spolu dokážeme hodně, že v těžkém okamžiku nám může pomoct i milá vzpomínka a že pro vytvoření příznivého klimatu ve třídě může stačit i drobnost.

Děkujeme za přípravu hezké akce všem, kteří pomohli, ale hlavně paním učitelkám Martě Kubicové, Daniele Jonášové a Dominice Chudadové za její organizaci.

Foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc

„Pan bubeník byl moc hodný.“ „Mně to přišlo hustý, protože ten dirigent byl profesionál.“ „Byl strašně pozitivní a to se mi líbilo.“ „Akorát se mi nelíbila ta plešatá hlava.“ (citace dětí)

V prvním školním týdnu se téměř všichni naši žáci i učitelé setkali s lektorem Adamem, který k nám přijel s autem plným bubnů a perkusivních nástrojů, abychom pod jeho vedením prožili společné bubnování a ochutnali týmovou spolupráci namísto soupeření.

Nebylo jednoduché najít prostor, do kterého by se poskládalo až 100 žáků a učitelů. Je štěstí, že máme Vesmír.

„Líbilo se mi, že jsme si mohli měnit nástroje a že jsme dělali různé zvuky.“ (citace dětí)

Během jedné lekce proběhlo totiž několik výměn nástrojů a každý si tak vyzkoušel několik druhů bubnů i perkusí a tedy různých rolí v kolektivu (vůdčí, podporující, sólovou atd.).

„Jako nový člen sboru jsem tuto aktivitu velmi uvítala, měla jsem možnost být najednou ve větší skupině dětí a učitelů.“ (citace začínající kolegyně)

Lektor skvěle vedl bubnující skupiny, učil, ale i bavil. Všichni se něco naučili a navíc prožili společnou exhibici i sdílenou radost.

V prvním říjnovém týdnu se odehraje ještě jedna bubnovací lekce pro prvňáčky a mateřskou školu.

Pokud by měly i jiné školy zájem o společné bubnování, mohou kontaktovat lektora Jiřího Adama prostřednictvím emailu: info@adamovy-bubny.cz

Foto: David Švorc

Tereza Zemanová

Pokud si někdo myslí, že v době prázdnin zejí budovy škol prázdnotou, mýlí se. Kdy jindy by bylo možno udělat všechny ty opravy, přestavby, malování stěn a velký úklid? To je ten pravý čas pro všechny pány školníky a paní uklízečky (a někdy i další pomocníky), aby vyšperkovali budovu pro další školní rok.

Na konci léta ale ožije škola dalším ruchem. V přípravném týdnu se začnou scházet učitelé, aby zkontrolovali třídy, pomůcky, plány, naučili se s novou technikou, proškolili se, poradili se… Prostě chystají vše tak, aby to mohlo zase vypuknout.

Dvě paní učitelky však mají program ještě trošku jiný, protože chystají své učebny pro úplně nové žáčky – prvňáčky. Slavnostně zdobí třídu, na lavice rozdávají jmenovky, pomůcky, které od školy ti noví dostanou, a někdy i malé dárečky, které si pro své žáčky přichystaly.

Pak konečně přijde ten první školní den. Zkušení školáci se před školou pozdraví se svými kamarády, prohodí pár slov a zmizí ve svých učebnách. Chodník před budovou po nich zaplní ti nejmladší. Jsou krásně slavnostně oblečeni, v rukách třímají kornouty plné sladkých potěšení a někteří s nadějí, jiní s drobnými obavami, vyhlížejí ty své paní učitelky.

Konečně jim je paní ředitelka Petra Jandová představila. Dnes si pro děti z 1. A přišla paní učitelka Dominika Randáčková a pro své béčko paní učitelka Markéta Horsáková. Ty je odvedly nejdříve do školní jídelny, kde je přivítala paní spisovatelka. Letos to byla paní Daniela Fischerová, aby jim přečetla úvod knížky, kterou dostal každý prvňáček jako dárek. A pak se šlo konečně do těch našich tříd. Áčko vyrazilo do Mexika (nebojte se, šli tam pěšky, to jen naše učebny mají neobvyklá jména) a béčko do Lesa. Ty budou jejich zázemím pro následujících pět let na prvním stupni.

Tak vám, milí prvňáčci, přejeme, aby se vám u nás líbilo a ve škole, aby se vám dařilo.

Foto: autor

David Švorc

V pondělí jsme měli na Duhovce vzácnou návštěvu. Naše prvňáčky totiž přijela přivítat paní Daniela Fischerová, spisovatelka, která je autorkou nejen knížek pro děti (což ostatně potvrdila ukázkou vybranou pro naše nejmenší školáky), ale také pro dospělé. Poprvé vítala prvňáčky na Duhovce před čtrnácti lety, a tak jsme byli rádi, že si udělala čas i letos. Proto jsme se s ní sešli i odpoledne, kdy nám četla ukázky ze své knížky Fialky, tajemství a jiné povídky. Odmítla připravený mikrofon i židli a s nečekanou energií se vrhla do čtení, které navíc prokládala krátkými vtipnými básničkami přednášenými zpaměti. Vybírala povídky humorné, smutné, dojemné, překvapovala pointou, nabízela, aby si publikum vybralo následující přednes, některé příběhy komentovala a dokonce přiznala, když byl text autobiografický.

Díky paní Fischerové byl prostor zakrátko naplněn pozitivní energií a emoce střídala emoci. Nikomu se nechtělo věřit, jak rychle hodina jejího čtení uplynula. Naštěstí byla ochotná své knížky podepisovat. Trpělivě psala věnování a rozmlouvala se zájemci o podpis (a to předchozí den podepsala spoustu knížek pro naše prvňáčky), a tak byl prostor ještě i pro krátké popovídání.

Většina z nás se loučila s nadějí, že se ještě někdy (třeba zase nad knížkami) setkáme. Budeme se tedy těšit na nové příběhy.

Foto: autor

David Švorc

V průběhu letních prázdnin byly dokončeny poslední práce. Díky tomu na naše žáky čeká nový moderní prostor vybavený pro praktické aktivity v hodinách chemie.

Rozvod vody a elektřiny až k dobře osvětleným pracovním místům je samozřejmostí, stejně jako bezpečnostní prostředky nachystané přímo u pracoviště. Pro případný odvod zplodin a komfort při práci byla nainstalována i klimatizace s odtahem.

Součástí nové učebny je i uzamykatelný příruční sklad na drahé vybavení a nebezpečné materiály.

Tak, teď už by to chtělo jen nadšené laborantky a laboranty!

Foto: autor

David Švorc

To se jednou rozhodnou vaši rodiče, že byste se měli učit hrát na nějaký nástroj, protože prý máte talent. Vy pak začnete chodit do kroužku, do ZUŠ, k soukromým učitelům a začnete pronikat do tajů hry na nástroj, který jste si vybrali vy, nebo vaši rodiče. Přijdou krize, kdy se vám hrát nechce, protože: „Ostatní děti lítaj venku, pařej na počítači a já zas musim hrát ty blbý, blbý, blbý stupnice a etudy!“ Ale nějakým zázrakem krizi překonáte, nástroj ve vašich rukách začne víc hrát a míň naříkat. Vy pak zjistíte, že je to docela hezké, že ne všechny děti to dovedou, že se máte čím pochlubit a krize? Ty nezmizí, stále chcete „lítat venku a pařit hry“, ale je jich méně a zvládáte je s větší elegancí.

Jednoho dne pak zjistíte, že ve vašem okolí je „banda bláznů“, kteří zkoušejí hrát spolu, dohromady. Najednou objevujete, jak je to náročné, jak jediná chybička může pokazit písničku celé skupině, ale zároveň vás pohltí atmosféra, kterou společným hraním vytváříte. Pak jste ochotní cvičit nejen sólově (to abyste to nepokazili ostatním a byli sami stále lepší a lepší), ale dohromady s těmi podivíny, kteří se vláčejí každý čtvrtek zpátky do školy, aby vyluzovali zvuky, které ve vás společně zvedají hladinu endorfinů.

Na pravidelných zkouškách už postupně neřešíte, kdo má kdy nastoupit, co zahrát, ale začnete posuzovat, zda tohle tempo, dynamika a výraz nové písničce sluší, začnete vymýšlet místa vhodná pro generál pauzu, zvažujete sóla a znovu cvičíte a zkoušíte, až se najednou vašemu učiteli, který to trpělivě poslouchá a snaží se vám pomáhat, zvednou chlupy na ruce a vy víte, že to znamená, že vaše hraní je v tu chvíli absolutně špatné, nebo neskutečně skvělé. A protože ho znáte a vidíte, jak se při tom na vás zubí, víte, že tenhle kousek se povedl, že se nás „dotkla Paní Hudba“.

Když je těchto okamžiků víc a víc, je čas začít přemýšlet, které písničky, v jakém pořadí a komu zahrát. Nedivte se, v repertoáru jich je tolik, že byste mohli hrát skoro dvouhodinový koncert. Vyberete tedy společně datum, což je těžký boj, protože už jsme z různých škol a kroužků a povinností máme tolik… Ale nakonec se na nějakém shodnete, vytvoříte plakáty, obejdete spolužáky, zamluvíte techniku, která by se vám koncert ještě hodila a přemýšlíte, co si vezmete na sebe. No jasně, i vzhled je důležitý!

Odpoledne před vystoupením svezete a přestěhujete všechny ty nástroje, komba, mikrofony, kabely, stativy, PA bedny, mix a rezestavíte vše na „pódiu“. Pak už to „jen“ propojíte tak, aby každý měl svůj odposlech, do mixu šel kvalitní signál do správného kanálu…

Aha, promiňte, tohle je nezáživné… Tak to prostě nachystáte a druhý den „jde na to“.

Pak stojíte před dětmi, které s vámi zpívají, tleskají, luskají, pískají a tleskají i vám… Učitel se na vás zase zubí (znáte ho) a vám konečně dojde, že tohle je ta vaše La Kapella.

Tak se podívejte na fotografie, třeba něco z té atmosféry dokázaly zachytit.

Foto: Ferdinand Janda

David Švorc

Kdo z nás měl příležitost vytvořit na konci docházky do základní školy rozsáhlejší odbornou práci na vlastní téma? Kdo z nás v té době měl vedoucího práce, který byl ochotným a trpělivým konzultantem? Kdo si zkusil svou práci obhájit před porotou za přítomnosti spolužáků?

Protože jsme přesvědčení, že je to pro naše deváťáky užitečná zkušenost, která se jim v dalším studiu bude hodit, scházíme se s nimi v době po přijímacích zkouškách, aby takovou práci zkusili vytvořit, a na konci června se pak těšíme na to, jak si poradí s její obhajobou.

I ty letošní už máme za sebou. Některé si zasloužily potlesk, několik bylo spíš na zdvižené ukazováčky.

A my už jsme pomalu zvědavi, s čím nás překvapí příští ročníky.

Děkujeme všem, kteří k této práci přistoupili zodpovědně, a všem vyučujícím, kteří je vedli.

Foto: Klaudie Přibylová a autor

David Švorc

V závěru školního roku se opět děti mohly těšit na to, jak si užijí školní dopravní hřiště. V týdnu od 10. do 14. června se na něm vystřídaly nejprve 4. třídy, následovaly je 3. ve spolupráci s pátými.

Čtvrťáci si hravě vystačili sami, pro třeťáky rozestavili dopravní značky a plnili roli dopravní policie jejich starší spolužáci z 5. tříd. Kdo si nepřivezl vlastní kolo či koloběžku, nemusel být smutný. Ve školním "hangáru" se ukrývá poklad v podobě několika motokár, šlapacího hasičského auta, koloběžky i jízdního kola.

Dopravní policie přísně dbala na dodržování předpisů, kontrolovala správně nasazené helmy, rozdávala pokuty a dokonce i zadržela řidičský průkaz :o).

Přestože nám počasí zrovna úplně nepřálo, děti si dopravní dny velmi užily a už se těší na příště....

Foto: autorky

O. Kováčová, L. Hanková

„Ale to je vám hezká tradice! Oni se přeci s tímhle pánem viděli i v září! To máte pravdu, to je vítal ve škole. To je ten výtvarník. Ano, od něj mají tu podepsanou knížku…“

Ten úryvek rozhovoru je pravdivý. Je to hezká tradice rozvíjet čtenářství v základní škole už od prvního okamžiku, viděli se v září, vítal je ve škole, věnoval jim knížku a trpělivě podepisoval.

A je pravdou, že je to výtvarník! Ale asi bychom měli psát Pan Výtvarník, protože žádné jeho vítání či pasování se bez barevných fixek, veselých obrázků (ale i scének) a spousty smíchu prostě neobejde.

Jmenuje se Adolf Dudek a my jsme byli moc rádi, že přijel pasovat naše prvňáčky na čtenáře.

Foto: autor

David Švorc

„Cože? Hodgepodge! Co to? Vy to neznáte? Hodgpodge!“

Tak naše žáky už tohle slůvko nepřekvapí. Den jazyků, který pořádali sami pro sebe (byť za pomoci některých učitelů) tak totiž nazvali. Znamená to mišmaš, nebo také míchanici.

V průběhu různých úkolů ve škole a na školním hřišti představili svým kamarádům reálie různých zemí a také pět jazyků. Kromě angličtiny a němčiny, to byla i španělština, ukrajinština, francouzština.

Podívejte se na fotografie, jak to ten den klapalo.

Foto: autor

David Švorc

Někdo se těší, někdo je zvědav, jiní mají trému a některým se třeba ze školky ani nechce, protože tam mají oblíbenou paní učitelku, kamarády, nebo hračku, bez které prostě nemohou být.

Ale nakonec všichni přijdou, aby si s paní učitelkou z opravdové školy vyzkoušeli hry a úkoly, které mají prozradit, zda je pro vstup do první třídy už ten správný čas. A tak pojmenovávají, srovnávají podle velikosti, barev, počtu, vyprávějí, kreslí, píšou, tleskají… prostě dokazují, že právě oni by už těmi prvňáčky být mohli.

Paní učitelky trpělivě naslouchají, ptají se, zapisují, konzultují s rodiči a nakonec našim malým adeptům základního vzdělání nabídnou některý z výrobků, které pro ně připravili žáci prvního stupně.

A tak většina dětí odchází s úsměvem na tváři, protože zjistily, že tahle škola je krásně barevná, že do ní chodí Barča, Toník a Maruška, které znají ze školky, takže kamarády tu určitě mít budou, že ty paní učitelky byly opravdu vlídné, úkoly jim připadaly snadné, krásně je zvládli, takže ta výuka asi nebude nic tak hrozného.

Jsme moc rádi, jestli se vám u nás líbilo. Těšíme se na vás v září.

Foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc

V jednom ze školních projektů dostali naši žáci za úkol vytvořit nové deskové hry. Zadáním byla nová hra s výtvarně kvalitně vytvořeným prostředím a kompletními pravidly.

Děti z prvního i druhého stupně prokázaly nejen, že mají s deskovými hrami dostatečné zkušenosti (často kombinovaly prvky již existujících her), ale i dostatek fantazie (když vytvářely zcela originální herní postupy, postavy, prostředí, úkoly…).

Když bylo vše dokončeno, byly výsledky naší práce vystaveny ve třídě Santorini. Na čas se z ní stala malá výstavní síň, ve které si jednotlivé třídy mohly nové hry nejen prohlédnout, ale i vyzkoušet, protože následovala soutěž o nejlepší hru. Všichni tedy prohlíželi, hráli, bodovali. Na konci byly body od jednotlivých tříd sečteny a všichni očekávali vyhlášení výsledků.

Konečně jsme se o velkou přestávku sešli v naší školní jídelně, abychom se dozvěděli, jak jsme dopadli, jakou cenu tvůrci naší hry obdrží.

Protože všichni věnovali přípravě her opravdu hodně energie a nápadů, odpovídaly tomu i ceny pro vítěze. Do úspěšných tříd tak přibyly nové „deskovky“ podle vlastního výběru a ti nejlepší vyrazili společně na „únikovku“.

Fotografie jsou z vyhlašování výsledků ve školní jídelně. Pozorní si na nich všimnou, že paní ředitelka rovnou využila tohoto setkání k vyhlášení tématu dalšího projektového dne – Dne Země.

Foto: autor

David Švorc

To jsou slova stařičké písničky, která se mi ozvala v hlavě pokaždé, když jsem tento týden procházel levým přízemním křídlem školy směrem k prvnímu stupni.

Prostor u schodů do patra se totiž proměnil na improvizovaný módní ateliér se šicími stroji, stoly pokrytými odstřižky populárního materiálu, nůžkami, lepidly, pestrými knoflíky, korálky, ale hlavně s návrhářkami a návrháři, kteří měli hlavy plné skvělých nápadů.

S těmi byly připraveny jim pomoci naše paní asistentky pedagoga, a tak se jejich ruce ani na chvilku nezastavily, protože pomáhaly proměnit dlouhé kalhoty na kraťasy, z odstřižků vyráběly čelenky, sukénky, dokonce i podprsenku pro maminku, šily, stříhaly, lepily, zašívaly, povolovaly, utahovaly… prostě to tam od pondělka do pátku bzučelo jako v dobře zavedené krejčovské dílně.

Kdo šel okolo, mohl se zastavit, aby se pokochal čilým rukodělným ruchem, ale i výsledky práce našich nadšenců, které byly rozloženy okolo královského křesla na improvizované výstavě.

Děkujeme všem, kdo přišli s tímto nápadem a těm, kdo ho pomohli tak krásně zrealizovat.

Foto: autor

David Švorc

Protože jsme přesvědčeni, že je správné vhodnou formou připomínat, že mezi námi žijí i lidé s různými onemocněními, kvůli kterým by mohli někdy potřebovat naši pomoc, přidali jsme se letos poprvé k mezinárodní akci s názvem The Purple Day for Epilepsy.

Že jste o tom ještě neslyšeli? Že nevíte, co to je?

PD je kampaň na podporu lidí s epilepsií, kterou iniciovala devítiletá Kanaďanka Cassidy Megan. Sama s tímto onemocněním má zkušenost, proto se rozhodla rozšířit povědomí svého okolí o problémech, jež epilepsie způsobuje, a potřebách lidí touto nemocí postižených.

Od roku 2008 se tak vždy 26. 3. fialovou barvou (je odvozena od statečné levandule) připomíná, že jsou mezi námi lidé, kteří si nezaslouží žít izolovaně kvůli svému neurologickému onemocnění. V průběhu akce se ale i vysvětlují příčiny onemocnění, lidé se učí, jak pomoci při epileptickém záchvatu, ale hlavně je kladen důraz na to, že největší chybou je přehlížet člověka potřebujícího naši pomoc.

Právě to bylo tématem The Purple Day na naší škole. Kromě fialové barvy oblečení, kterou zvolila většina našich žáků a zaměstnanců, obcházely třídy paní asistentky pedagoga Lucie Lutovská Hanková a Nikola Oravcová, aby s dětmi problémy života s epilepsií probraly. Na chodbách byly vyvěšeny plakátky s jednotlivými tématy a informacemi o nemoci, aby se každý mohl ptát cíleně. V průběhu vyučování pak třídy vytvořily i vlastní plakáty a vystavily je v chodbě vedoucí do školní jídelny. Každý se tak může k tématu ještě vrátit, třeba když stojí frontu na oběd.

Součástí dne byla i výstavka fialových předmětů před kancelářemi vedení školy, jež ukrývala malou soutěž. Paní asistentky také počítaly, kolik fialových kusů oblečení jsme tento den oblékli. Je možné, že nám ještě nějaké ty ponožky, mikiny nebo trička unikly, ale za dopoledne se dostaly k číslu 641!

Jak už je zvykem, k akci se připojili i naši školkáčci, kteří nejen byli oblečeni do fialové, ale sobě přístupným způsobem si o tématu s našimi asistentkami a svými učitelkami popovídali.

Myslíme si, že i díky dnešní aktivitě se nemusíme bát, že by na naší škole vyrůstali lidé necitliví k potřebám druhých.

Paní asistentky, děkujeme za hezkou akci!

David Švorc

Foto: Tereza Zemanová, Lucie Lutovská Hanková, Nikola Oravcová a autor

Další sobotu ožila naše škola halasem malých dětí. Tentokráte jsme pro ně připravili Den her. Je to hezká forma, jak pozvat potenciální zájemce k návštěvě jejich budoucí školičky.

Hned u vchodu se jich ujaly paní ředitelka Petra Jandová s paní Pavlou Kalovou, které děti s rodiči nejen přivítaly, ale také jim prozradily, kde je co čeká. (Spolu se setkali ještě poté, co děti prošly všechny připravené aktivity. Na každé z nich totiž čekaly malé odměny.)

V učebnách prvního stupně byly připraveny herny a koutky s vědomostními i dovednostními hrami, kterými malé návštěvníky provázely paní učitelky ze školy i ze školní družiny a také paní asistentky pedagoga. Nezáleželo na pořadí, ve kterém děti učebny procházely, důležité bylo vyzkoušet všechny hry, posbírat razítka a hlavně – krásně si to užít.

Doufáme, že se vám v sobotu u nás líbilo, že jste si to s námi hezky užili a že se třeba od září s vámi budeme pravidelně setkávat jako s našimi prvňáčky.

David Švorc

Foto: Ferdinand Janda a autor

Ve středu před desátou hodinou se mohli lidé jdoucí okolo našeho školního hřiště potěšit pohledem na průvod pestrých masek, který vynášel basu s třídními vzkazy, aby ji mohl na doskočišti zahrabat. Aspoň tak velí tradice lidového zvyku, kterou jsme se letos poprvé na naší škole pokusili napodobit.

Ačkoliv jsme si o Masopustu popovídali již před středeční akcí, objevily se mezi námi masky, které zcela tradiční nejsou, ale to se určitě vylepší příští rok. Alespoň doufáme, že se Prostě Masopust (jak jsme dnešní den díky nápadu paní učitelky Jany Rašky Moutelíkové pojmenovali) bude opakovat.

David Švorc

Foto: autor

Jednoho dne zpestřily stěny chodby vedoucí k naší školní jídelně krásně vyzdobené návrhy kalhot a šatů. To děti z prvního stupně reagovaly na výzvu paní Pavly Kalové a přinesly do soutěže různě ozdobené oblečení z papíru.

My jsme pak dostali nelehký úkol vybrat z nich troje, které se nám líbí nejvíce, a ještě je seřadit na první, druhé a třetí místo.

Ostatně, zkuste si to sami alespoň s pomocí našich fotografií.

David Švorc

Foto: autor

Jak už je u nás zvykem, nabízíme každý rok zájemcům o naši školu možnost vyzkoušet si připravenost dětí na školní docházku. Vlídné paní učitelky prvního stupně společně s asistentkami pedagoga provedou děti pestrými úkoly (pohybovými i intelektuálně dovednostními), aby pak mohly rodičům nabídnout posouzení aktuálního stavu připravenosti jejich dětí pro školní docházku. Nechybí ani doporučení, čemu je dobré se ještě před školním zápisem věnovat.

A pokud vás naše nabídka zaujala, máte možnost se přijít i s vašimi ratolestmi podívat ještě ve čtvrtek 22. 2. 2024 od 15 do 17 hodin.

David Švorc

Foto: autor

Každý školní projektový den je vítaným námětem reportáže pro žáky, kteří si v deváté třídě vybrali předmět Mediální výchova. Ten dnešní byl pro nás premiérový, protože jsme poprvé vyrazili „na plac“ jako televizní štáb.

Na předchozích hodinách jsme se seznámili s obsluhou kamery, přenosného mixážního pultu, na světlech jsme se naučili ovládat nejen intenzitu, ale i měnit teplotu chromatičnosti (abychom je dokázali přizpůsobit světelným podmínkám, ve kterých budeme záznam pořizovat), rozdělili jsme si úlohy, protože každý nemůže být režisér nebo scénárista, někdo musí také pracovat s mikrofonní tyčí, někdo jako redaktor, osvětlovač…

Příprava prostě byla poměrně intenzivní, aby nás před spolužáky nic nezaskočilo. Přesto se ukázalo, že natočit dobrý materiál na reportáž není tak jednoduché, protože každý musí odpovídat za svůj díl práce a kibicovat ostatní profese jen zdržuje, ale nepomáhá. Také jsme si vyzkoušeli, že položit dobru otázku správnému respondentovi je umění. Že schopnost improvizovat a pohotově reagovat na nastalou situaci není každému vrozená a že to tedy bude chtít další praxi, že to trvá déle, než si mnozí představovali… Byla to užitečná zkušenost.

Dnes už víme, že záznamem práce na reportáži nekončí, protože jsme se konečně dostali k postprodukci. Učíme se pracovat se střihovými programy. Stejný materiál dostaly do střižny čtyři tvůrčí týmy, tak bude jistě zajímavé srovnávat, co z něj který tým dokáže vytvořit.

David Švorc

Foto: Štěpánka Mertinová a autor

Letos opět byl den, kdy předáváme pololetní výpis z vysvědčení, zpestřen malým projektem. Poslední lednovou středu se naši žáci neučili tradičním způsobem, ale pomocí vytváření vlastních nových her.

Cílem projektu bylo totiž vytvořit nové hry, které budou mít svá pravidla, hrací desku, figurky, kostky, karty, otázky a odpovědi.

Po první (motivační) hodině se tedy všichni ponořili do vymýšlení příběhů. Část týmů také chystala pomůcky potřebné pro následnou výrobu. Když si pak žáci rozdělili úkoly, začala samotná tvorba her. Někdo sepisoval pravidla, někdo maloval, stříhal, barvil, jiní vyráběli figurky, kostky, další vytvářeli úkoly (a občas byly opravdu těžké, protože jste mohli narazit na úkoly postřehové, ale i téměř sportovní) otázky (ty byly od chemie, přírodopisu, češtiny, zeměpisu, přes fyziku a matiku až po poznávání hlášek jednotlivých kantorů), ale i krabice, aby i na pohled byla jejich hra tou nejpřitažlivější.

To vše museli stihnout tak, aby mohly být hotové hry přeneseny na výstavu do vybrané místnosti a abychom poslední hodinu předávali výpisy z vysvědčení opět v uklizených třídách.

Ani tím ale projekt nekončil. Ve volných chvílích následujících dnů se děti chodily na výstavu nejen dívat, ale také hry vyzkoušet, abychom mohli vyhlásit nejlepší hry školy.

Vyhlášení výsledků se již blíží, tak jsme zvědavi, jak to dopadne.

David Švorc

Foto: autor

V pátek 5.1.2024 se vybraní žáci naší školy zúčastnili Tříkrálové sbírky. Navštívili jsme nejrůznější místa v Chomutově, ale především přátele naší školy. Děti zpívání moc bavilo a užívali si to. Někteří na ně opravdu čekali a těšili se, protože na tato místa chodí naše škola pravidelně každý rok.

Já jsem s nimi byla letos poprvé a byl to i pro mě hezký zážitek.

Sbírky se zúčastnily pod vedením Aleny Gree Julie a Sofie Lutovská, Klaudie Hanková, Barbora Šilhánová a Julie Skřivánková.

Finální částku, kterou naše děvčata vybrala do sbírky, ještě nevíme, ale určitě nebyla zanedbatelná. Našli se i tací, kteří ani v dnešní době nedávali do kasičky drobné mince, ale přispěli papírovými bankovkami v nejrůznějších hodnotách.

Foto: autorka

Lucie Lutovská Hanková

Shon na školních chodbách chvilku před Vánoci přerušilo malé setkání na koberci v patře. Nebyla to úplná novinka, už jsme se zde párkrát kvůli zpívání setkali, spíš to bychom to mohli nazvat obnovenou tradicí.

Letos jsme pozvali všechny, kdo se chtěli naučit písničku Marka Ztraceného, kterou nazpíval s Hanou Zagorovou – Vánoce jako dřív.

Překvapilo nás, jak se chodba zaplnila, takže mikrofon s kombem a pomoc školního sborečku byla v tu chvíli neocenitelná. Rozdali jsme si texty a kousek po kousku začali zkoušet novou melodii. Výhodou bylo, že Sluníčka ji znala, protože letos ji uvedla na svém vánočním koncertu pro rodiče.

Když jsme se začali orientovat v částech, které zpívali samotní kluci, když už dobře zněly i dívčí party a společné zpívání, zkusili jsme ji úplně celou. Pak stačilo jen doladit detaily a mohlo to vypuknout.

A co mělo vypuknout? Paní učitelka Marková navrhla, že bychom si písničku natočili a poslali ji autorovi.

To se skutečně stalo. Protože se nahrávka povedla, končí nadšeným potleskem všech zúčastněných.

Uvidíme, jestli se nám pan Ztracený ozve. I kdyby na to nenašel čas, nám zůstane ten hezký pocit ze společného předvánočního zpívání.

Děkujeme všem, kdo si o velkou přestávku přišli zazpívat.

Foto: Jana Raška Moutelíková, Miroslava Marková a autor

David Švorc

La Kapella nabídla letos vánoční vystoupení pro žáky prvního stupně. Obvykle hrajeme na koberci na chodbě v patře, tentokráte jsme se však rozhodli využít prostory školní hudebny. Byl to takový malý „průzkum bojem“, kolik se nás tam vlastně vejde. Empiricky jsme si ověřili, že celý první stupeň do hudebny opravdu nenacpeme, proto jsme naše vystoupení hráli dvakrát.

Kromě skladeb, jež připravila kapela pro vystoupení na školním jarmarku, zazněly i zimní a vánoční písničky, které si s námi zazpívalo také publikum. Na některé se i lehce tančilo, ti statečnější si vyzkoušeli třeba hru na trubku, aby měli představu, jak je pro muzikanty takové vystoupení náročné.

Vrcholem letošních zimních vystoupení byla nepochybně premiérová spolupráce se školním pěveckým sborem Sluníčka. Také díky nim mohla v našem nevšedním podání zaznít Lennonova Happy Xmas nebo Feliz Navidad Jose Feliciana či Bernardýní z naší vlastní tvůrčí dílny.

Až půjdete ve čtvrtek v podvečer okolo školy, poslechněte si, co bude znít z oken hudebny. Teď už totiž cvičíme skladby na další vystoupení.

Foto: autor

David Švorc

Na dva dny se stala žačkou naší školy patnáctiletá studentka Holly Dalton z Perrysburg High School v USA. Pracovní povinnosti jejího otce zavedly na chvíli do Čech, a protože ho tentokrát Holly doprovázela, nabídli jsme jí, že si pobyt v Čechách může zpestřit návštěvou Duhovky.

Opravdu po dva dny absolvovala výuku některých hodin. Na hudebce si námi trochu zahrála a zazpívala, na mediálce si vyzkoušela, jak naši deváťáci zvládají interview v jejím rodném jazyce, ochutnala oběd ve školní jídelně…

A na oplátku ve třídách nabídla povídání o její škole, která je mnohem větší než Duhovka (má 1800 žáků, v 50 sportovních klubech trénují 16 sportů), o řízení dopravních prostředků mladistvými, o tom, jak se mladí v její škole baví, o svém volném čase, nabídla místa v okolí jejího bydliště (Toledo, Ohio), která stojí za návštěvu (budeme se tam muset o víkendu stavit, vždyť je to jen asi 8 hodin letu z Amsterodamu do Detroitu a pak cup of miles by car…).

Na některých hodinách ji šokovala míra a šíře dotazů, kterými ji duhovkáři zahrnuli. Probrali totiž s Holly nejen to řízení, sporty a volný čas, ale zajímali se také o zbraně ve škole a na ulici, o šikanu, o hromadnou dopravu ve městě, o její názory na módu, na kulturu, na srovnávání USA a naší země, ptali se, co mladí Američané o nás vědí (nedopadli jsme zrovna dobře) …

Moc hezké bylo, že i za tak krátkou chvíli se našly deváťačky, které jí byly ochotné nabídnout společnou procházku po Chomutově, osmačky, které ji vzaly na obědě ke svému stolu a samozřejmě holky, které hned zjistily, jestli je na „Instáči“, aby mohly udržovat kontakt.

Bohužel, její návštěva byla jen krátká. I tak byla (alespoň pro Holly určitě) velmi intenzivní.

Tak třeba zase někdy příště!

Foto: autor

David Švorc

Už několik let funguje při naší škole hudební skupina, která se věnuje nejen převzatému repertoáru, ale nabízí už i vlastní tvorbu.

Protože vánoční písničky a koledy dokáže také zahrát, zněly z oken hudebny na pravidelných zkouškách už od začátku října. Aby i letos mohla skupina nabídnout na vánočních koncertech novinky, přidala i celovíkendové soustředění ve škole.

Že se práce vyplatila, potvrdily spokojené ohlasy návštěvníků dvou vystoupení La Kapelly na charitativním duhovkovém jarmarku.

Děkujeme členkám a jedinému (zatím?) členovi kapely za jejich koncerty.

Foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc

Letos nám oblíbená akce vyšla na poměrně brzký termín, ale díky pomoci rodičů, zaměstnanců, žáků a dětí z mateřské školy (samozřejmě, i školkáčci jsou na jarmarku důležití) se povedlo vše nachystat tak, aby se Duhovka proměnila v báječné místo setkávání s bývalými žáky, jejich rodiči, přáteli školy, náhodnými (nebo záměrnými) návštěvníky, prostě všemi, kdo si chtěli přivonět k vůni jehličí, svíček, vánočních cukrovinek, kdo chtěli ochutnat dobroty připravené naší školní kuchyní, kdo si chtěli poslechnout koledy školního pěveckého sborečku Sluníčka nebo vystoupení školní hudební skupiny La Kapella a přitom otevřít svá srdce, aby pomohli.

Odměnou jim bylo pohodové odpoledne, prohlídka školy (ten den je zároveň dnem otevřených dveří), dárečky pro jejich blízké a spokojené bříško, pokud některým těm laskominám neodolali, ale také dobrý pocit z toho, že se přidali k hezké tradici.

Děkujeme všem, komu osudy druhých nejsou lhostejné.

Foto: Ferdinand Janda

David Švorc

Hezkou tradicí naší školy je vánoční charitativní jarmark, jehož výtěžkem se snažíme pomáhat potřebným. Aby však bylo co prodávat, promění se některé rodiny dávno dopředu na malé manufaktury a vyrábějí vše, co může o Vánocích udělat radost. Krásným zvykem je také to, že se na přípravách sejdou rodiče se svými ratolestmi ve třídách a vyrábějí společně. Vznikají tak nejen unikátní výrobky, ale i drobné konference, na kterých je možno probrat spoustu užitečných témat.

A jak to vypadalo letos? Podívejte na naše fotografie.

Foto: autor

David Švorc

Dne 31.10. se na školním hřišti sešly všechny děti z družin, kde pro ně paní vychovatelky a asistentky připravily halloweenskou stezku. Na stezce je čekala čarodějnice, vlkodlak, mumie, kostlivec, duch, zombie, pavouk. Po úspěšném absolvování různých úkolů byla akce zakončena balónkovou diskotékou.

Foto: autorka

Monika Tomášová

Letošní Halloween byl přeci jen jiný. Kromě masek, které si v tomto období již tradičně chystáme, vyhlásila paní učitelka Marková soutěž v pokrmech inspirovaných tímto svátkem. Zvláště maminky dětí z prvního stupně to přijaly jako velkou výzvu, takže vytvořené dobroty byly nejen krásné na pohled, ale zabraly na lavicích ve třídách tolik místa, že (i kdyby to ten den nějaká paní učitelka chtěla zkusit) nebylo kde psát, kreslit, počítat, vyrábět, takže opravdu, dnes se učit nedalo 😊.

Fotografie hostin jednotlivých tříd byly vystaveny ve školní jídelně, kde je mohly děti vzájemně porovnávat. Protože paní kuchařky své fantazii popustily také uzdu, vydávaly jídlo nově pojmenované a vyzdobené halloweenskými želé, navíc samy byly přioděny tak, že jste se u výdejního okénka klidně mohli polekat.

Pozitivní bylo, že ani některé třídy druhého stupně se nenechaly zahanbit a připravily skutečně skvostné hostiny. Snad nikomu nebylo pak špatně, protože tohle se přeci ochutnat musí!

A taky tohle a tohle a tohle, jó a vezmi si i tohle… A už jsi měla tohle?

Foto: autor

David Švorc

Na konci října asi nikoho na Duhovce nepřekvapily podivné postavy, které se od rána ploužily po chodbách. Pokud někdo vešel do dveří školy jako běžný žák či žačka, zmizel častokrát na toaletě, aby se z ní za chvíli vynořila figura ze strašidelné pohádky, hororového filmu nebo díky vlastní fantazii vytvořeného stvoření.

I tak si ale myslím, že se ten den dost lidí polekalo, když na ně něco podobného vykouklo zpoza rohu a oni se zrovna zamyšleně ploužili do své třídy.

Ostatně, jak se letos masky povedly, se můžete podívat na fotografiích.

Foto: autor

David Švorc

V DDM Chomutov proběhlo dne 1.11. 2023 první okresní kolo přeboru škol v šachu Ústeckého kraje ve školním roce 2023/2024. Tentokrát se utkalo 127 hráčů a hráček ze základních a středních škol okresu Chomutov. Naši školu reprezentovalo 17 žáků.

Žáci 1. a 2.stupně ZŠ se shodně umístili na druhém místě, proto postupují do dalšího kola a to krajského.

Patří jim velká gratulace.

Foto: autorka

Nikola Oravcová

V úterý naše děti obsadily 2. a 6. místo na okresním kole ve stolním tenise. Prohráli jsme stejně jako minulý rok až ve finále se závodními hráči ze Strupčic. Přitom jejich závodní béčko jsme opět dokázali porazit. Na to, že hráli dva fotbalisté a horolezec, slušný výsledek.

Opět jsme měli jedinou hráčku na turnaji. Adélka Zábrodská zahrála skvěle.

Všem děkujeme za hezkou reprezentaci školy.

Foto: autor

Patrik Nádaský

Je to neskutečné, ale z každé podzimní soutěže jsme přinesli medaile či poháry. Na to, jak jsme malá škola s nižšími počty žáků ve třídách, než je standard, tak máme neskutečně šikovné děti.

První soutěž byla okresní kolo v přespolním běhu. Poctivě jsme nasadili družstva do všech kategorií, tedy mladší i starší, holky i kluky. Mladší kluci obsadili 2. místo ze 13 škol. Starší dívky byly čtvrté z 12 škol. Starší chlapci vybojovali krásné 3. místo z 15 škol.

Další týden bylo okresní kolo v atletickém čtyřboji družstev mladších a druhý den starších žáků. Mladší dívky byly šesté a chlapci první z 11 škol. Starší dívky to měly velice těžké, protože na prvních třech místech se umístila družstva škol složená ze samých atletek z Chomutovského a Kláštereckého oddílu atletiky. Tedy i čtvrté místo z 12 škol bylo velkým úspěchem. Starší chlapci vybojovali první místo z 13 škol.

Jako tělocvikář jsem nadšený, že máme na škole tak aktivní a šikovné děti. Nyní se už připravují na okresní kolo ve stolním tenisu družstev a okresní kolo v šachu družstev. Držme jim společně palce.

Foto: autor

Hrdý tělocvikář Patrik Nádaský

Ve většině škol naší republiky dnes nastoupili školáci, aby začali výuku v dalším školním roce.

Někteří „duhovkáři“ ale dostali jedinečnou šanci prodloužit si prázdninovou pohodu, když se jim naskytla příležitost vyrazit hned první den do školy v přírodě. A tak se kolem desáté hodiny dopolední začaly před Duhovkou objevovat kufry často tak velké, až to vypadalo, že odjíždí celá rodina, a dokonce mnozí kluci a holky za nimi málem nebyli vidět.

Tihle vyrazili do hotelu Astra v Srbech u Tuchlovic (to je kousek od Kladna), aby si nejen užili výlety do hezkého okolí, soutěže a hry, které pro ně paní učitelky a vychovatelky připravily, ale také aby prošli plaveckým kurzem, jenž je pro žáky prvního stupně předepsán.

Aby to nebylo líto těm, kteří s nimi tento týden nejeli, vyrazí v neděli do školy v přírodě i druhá skupina. Ti tentokráte zamíří do Pece pod Sněžkou v Krkonoších.

Tak si to hezky užijte!

Foto: autor

David Švorc

Že má pan Adolf Dudek energie na rozdávání, humoru plné hrsti a že je výtvarníkem nesmírně pohotovým dokázal i v představení, které následovalo po uvítání prvňáčků.

V relaxační místnosti se v deset hodin sešel s dětmi z naší mateřské školy a z družiny, aby jim svým svérázným způsobem převyprávěl známé pohádky jako O veliké řepě, O Šípkové Růžence, O Koblížkovi nebo O perníčkovi.

Ačkoliv se někteří větší kluci z družiny na začátku tvářili, že je to „pro malý“ a že je to vůbec nezajímá, velice rychle od svých knížek začali pokukovat po tom, co to na tabuli před nimi vzniká, co to s těmi školkáčky pan Dudek vymýšlí, jak zapojuje přítomné paní učitelky, až se nakonec věnovali jenom příběhům odehrávajícím se před nimi a srdečně se spolu s ostatními smáli, neboť klasické pohádky se v provedení našeho průvodce proměnily v nesmírně zábavný výtvarný kabaret.

A protože maličcí na jeho hru přistoupili hned od začátku, krásně se bavili úplně všichni.

Pane Adolfe Dudku, děkujeme za vaši energii, radost ze života a krásný zážitek!

Foto: autor

David Švorc

Už nám to zase začalo.

Po náročném přípravném týdnu stojí obě paní učitelky budoucích prvňáčků (Mgr. Dominika Chudadová a Tereza Velčovská) před školou, v ruce svírají cedulky s nápisy 1.A a 1.B a vyhlížejí ty svoje nové žáčky. Ve chvíli, kdy paní ředitelka přivítá rodiče, prarodiče a ostatní návštěvníky, přivolá k sobě všechny odvážlivce s kornouty a ti se pak hned rozdělí do dvou skupinek podle budoucích tříd. To je okamžik, kdy si je paní učitelky převezmou, aby je odvedly na slavnostní přivítání ve školní jídelně. Jdou tedy paní učitelky, za nimi už jejich noví žáčci a pak rodiče a ostatní.

V jídelně je čeká malé překvapení. Každý rok (kromě doby covidu) je totiž do školičky vítá také nějaká paní spisovatelka nebo paní výtvarnice, které jim i předají své knížky s věnováním, aby noví žáčci měli hezkou památku na první školní den.

Letos na ně čekal výtvarník pan Adolf Dudek. Kdo ho neznal, byl překvapen, protože to je takový dobrý živel z Frenštátu pod Radhoštěm. Jeho osobitý humor a radost ze života, která z něj byla cítit z každého jeho slova, gesta, úsměvu byly doslova nakažlivé. Do svého úvodu zapojoval nejen děti, ale i dospěláky, zkoumal, kdo umí pozdravit, poděkovat, kdo se nestydí před ostatními promluvit, čím by prvňáčci jednou chtěli být, vyprávěl, žertoval…

Velmi rychle si získal pozornost dětí i rodičů, a tak je ve velmi svižném tempu provedl prvními chvílemi v naší škole.

Prvňáčci, moc vám přejeme, aby se vám u nás líbilo a těšení do školy se vás drželo co nejdéle.

Foto: autor

David Švorc

Již delší dobu se u nás každou středu schází parta různě starých dívek (od páté třídy až po středoškolačky), které společně hrají různý repertoár. V jejich deskách najdete noty na skladbu Edwarda Griega, ale také různé úpravy rockových, folkových nebo popových skladeb.

Když se pak blíží nějaké vystoupení, rozezvučí se jejich hudbou škola i o víkendu. Tak se také stalo v červnu, kdy La Kapella (jak si říkají) začala pilovat repertoár na závěrečný koncert tohoto školního roku.

Protože se dalo předpokládat, že v druhé polovině června (na kdy bylo vystoupení naplánováno) bude už ve škole opět hodně teplo, začala děvčata chystat vystoupení dvě, aby na školní chodbě u výklenku s kostičkami (kde už tradičně koncerty pořádáme) nebylo tolik lidí a dalo se nejen dýchat, ale i zpívat. To ale znamená, že je nutno připravit repertoár pro první i druhý stupeň, který se přeci jen liší. A tak se pilovalo, zkoušelo, domlouvalo… prostě práce s tím dívky měly víc než dost.

Den před samotným koncertem to pak vypadalo trochu jako když se stěhuje cirkus. Chybějící techniku jsme dovezli z dalších zdrojů (děkujeme za zapůjčení Gymnáziu Chomutov) a společně s nástroji a technikou vlastní začali budovat improvizované pódium, aby mohla proběhnout zvuková zkouška a krátká přehrávka. A tak jste na chodbě potkali „mravenečky“ stěhující elektronické bicí, první klávesy, druhé, třetí, kytary, basu, ukulele, mixážní pult, hlavní bedny, komba k jednotlivým nástrojům, mikrofonní stojany… To vše se pak muselo propojit mnoha metry kabelů, aby se konečně mohlo vše zapnout a nastavovat citlivosti vstupů a řešit poměry hlasitostí, celková úroveň zvuku, aby se všichni na pódiu dobře slyšeli…

Druhý den pak někteří ještě bojovali s trémou, protože je to opravdu jiné, když hrajete sami v hudebně a když najednou před vámi sedí víc než sto lidí v publiku s výrazem: „Tak se ukažte!“.

Naštěstí se do koncertování zapojili žáci nejen z prvního, ale i z druhého stupně (tam jsou posluchači vždy náročnější), a tak se společně zpívalo, hrálo na tělo, vyťukával rytmus s kalíšky v Cup Songu. Pro některé bylo dnešní vystoupení spíš podle hesla: „Místo školy na cokoli“, ale podstatná část publika si koncert užila hezky. Ti menší si pak dokonce s našimi muzikantkami chtěli ve frontě na oběd i “dát placáka“.

Děkujeme tedy za vystoupení kytaristce, zpěvačce a skladatelce Karolíně Pekárové, kytaristce, baskytaristce a ukulelistce Rozálii Maškové, baskytaristce a hráčce na klávesové nástroje Elišce Volšové, zpěvačce a hráčce na klávesy Toničce Novotné, klávesistce Terezce Martiníkové, trumpetistce, ukulelistce Johance Raškové a bubenici Natálce Vlkové.

Foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc

Supermarket SVĚT je interaktivní výstava, která vznikla pod záštitou vizuálního umělce Petra Nikla a společnosti NaZemi a již několikátým rokem putuje po nejrůznějších koutech České republiky. Do Chomutova zavítala podruhé. Tentokrát se však stala součástí prostorů v MŠ A ZŠ DUHOVÁ CESTA, s.r.o., kde ji žáci se svými pedagogy využívali v rámci výukových předmětů jako je Zeměpis, Občanská výchova či Výchova ke zdravému životnímu stylu.

Na pěti stanovištích s interaktivními předměty a panely si žáci vážili své oblečení, rozebírali mobil v nadživotní velikosti, platili za čokoládu pěstiteli kakaovníku a pátrali, kde se peníze po cestě k němu ztrácejí. Mohli se inspirovat dobrými zprávami o úspěšných snahách lidí, kteří se pokusili zlepšit něco z problematických okolností mezinárodního obchodování a nakupování.

Výstava vede nejen ke zkoumání věcí a okolností jejich výroby, ale i ke zkoumání vlastních otázek a postojů. K zamyšlení se nad spotřebou, udržitelným vývojem a rozvážným užívání věcí denní potřeby tak, aby ten náš „supermarket“ svět mohl dlouho spravedlivě přinášet životodárné přírodní zdroje pro jeho obyvatele.

Díky Supermarketu SVĚT byla Duhovka po celý červen otevřena i žákům z jiných základních škol. Jak nám prozradila její průvodkyně na Duhovce, paní Tereza Zemanová, zájem o ni byl nemalý a reakce velmi kladné.

Paní Zemanové za realizaci projektu na naší škole moc děkujeme a těšíme se na další skvělé nápady.

Foto: David Švorc

Tereza Zemanová, David Švorc

Již potřetí se na konci školního roku sešli deváťáci se svými učiteli, aby představili své závěrečné práce a dokázali, že se na naší škole naučili nejen pracovat s počítači, ale i vyhledávat a ověřovat informace, správně citovat, vytvořit práci s nějakou vlastní přidanou hodnotou a v neposlední řadě také svou tvorbu prezentovat a případně obhájit ji, když se zvědaví posluchači začnou ptát.

Na jejich dílech jsme pak nehodnotili jen práci s počítačem, grafickou stránku nebo gramatiku, ale i vlastní přínos, spolupráci s konzultujícím učitelem, schopnost prezentace. Někteří deváťáci tak za své výtvory dostali až výrazně přes sto bodů, což je výsledek skutečně úctyhodný. Navíc častokrát přednášeli témata nejen velmi různorodá (o zdravé stravě, zakládání vlastní firmy, o vozovém parku městské hromadné dopravy, o bombardérech druhé světové války…), ale často až nečekaně hluboce a pečlivě zpracovaná.

Děkujeme všem žákům, kteří ke své práci přistoupili s takovým nadšením a zodpovědností, ale také učitelům, kteří jim v tom pomáhali.

Foto: autor

David Švorc

S některými třídami druhého stupně jsme si na konci školního roku simulovali v hudebně práci v nahrávacím hudebním studiu. Když vešli žáci do učebny, zjistili, že je tam již nainstalována zvuková technika, která není při naší výuce tak běžná. Kromě lesu mikrofonních stojanů a metrů audiokabelů byl také přichystán počítač s profesionálním záznamovým softwarem, do kterého jsme zvuk přiváděli přes naši nejvýkonnější zvukovou kartu s osmi mikrofonními vstupy.

Když jsme se usadili na svých pozicích (podle nástrojových skupin), začalo nastavování citlivosti mikrofonních vstupů a hledání optimální polohy mikrofonů. Po krátké zkoušce jsme začali nahrávat. Pokud se něco pokazilo, domluvili jsme se, co opravíme, odkud budeme hrát nebo zpívat a pokračovalo se.

Na následující hodině jsme si potom předváděli, co vše se dnes dá s takovým záznamem udělat. Ukázali jsme si odstranění některých hudebních chyb, změnu prostoru nahrávky, úpravu hlasitostních poměrů, ale také přepis do stereofonního zvukového souboru.

Pokud byl záznam dostatečně kvalitní, výslednou nahrávku pak dostanou jednotlivé třídy do Teams, aby si všichni mohli poslechnout, jak jim to na hudebce hraje.

Foto: Anežka Zvolánková

David Švorc

V některé úterky přicházejí rodiče do školy na konzultační hodiny, aby se dozvěděli o úspěších svých ratolestí a společně s učiteli vytvořili další strategii, která jim pomůže ve výchově a vzdělávání jejich dětí.

Toto úterý však bylo navíc zpestřeno nadšeným a trošku nervózním očekáváním našich zpěváčků z prvního stupně. Na odpoledne si totiž děti z pěveckého sboru Sluníčka nachystaly se svou sbormistryní paní učitelkou Alenou Grée letošní závěrečný koncert.

„Já si ještě nepamatuju tu třetí sloku! Přijdou? A co se zpívá první? Kde mám stát? Kde mám svou kamarádku?“ Těch otázek je před každým koncertem snad tisíc. Pak někteří zjistí, že nemají mašli, jiní by rádi šli čůrat, další mají žízeň… a to vše musíte zvládat s klidem a vlídným úsměvem, protože všichni nakonec stojí před rodiči a prarodiči na správném místě, všichni začnou zpívat tu správnou písničku. A když náhodou něco trošičku pokazí, nedají na sobě nic znát a hned se přidají k ostatním zpěváčkům.

A tak se stalo i dnes. Publikum naslouchalo, tleskalo, natáčelo, fotilo… Prostě proběhl závěrečný koncert Sluníček přesně tak, jak proběhnout má.

Tak hezké léto, zpěváčci! Budeme se na vás zase těšit v novém školním roce.

Foto: autor

David Švorc

Už jste někdy spojili návštěvu divadelního představení s turistickým zážitkem? My ano. Do divadla v Jirkově na Pomádu jsme totiž vyrazili pěšky. Ačkoliv to vypadá jako nápad lehce bláznivý, dal nám příležitost si cestou se žáky popovídat o úplně obyčejných věcech a poznat je zase trochu jiným způsobem než ve škole. Navíc vycházka podél přivaděče se ukázala jako poměrně příjemná (i když jsme díky teplu dorazili do divadla trochu zpocení).

Já chodím do divadla moc rád. Pokaždé se těším na příběh, na hudbu, herce, kostýmy… Pomádu ale znám, písničky z ní také. Tak čím bylo toto představení pro mě přitažlivé? Mohl jsem se těšit na výkony některých našich žáků, pro které to bylo závěrečné vystoupení oborů literárně-dramatického (ten vede paní učitelka Denisa Horová) a tanečního (pod vedením paní učitelky Michaly Pořické) z jirkovské ZUŠ.

Na pódiu jsme tak mohli sledovat Jakuba Předotu jako rebela Dannyho, Johanku Raškovou v roli energické Jenny, Žofii Brumeisenovou jako veselou a kreativní Frenchy, afektovanou šprtku Sue zahrála Lucie Vávrů a jmenovat bychom mohli i Markétu Šmakalovou (Sandy, dívku s laskavou, citlivou a skromnou povahou), která je také naší (byť už bývalou) žačkou. Snad se nikdo nebude zlobit, že charakteristiky postav jsem si vypůjčil z programu, který byl pro toto představení vydán.

Závěrečný potlesk tedy kromě ostatním hercům, herečkám a tanečnicím patřil tedy hlavně jim, protože je těžké ubránit se tomu a nesledovat hlavně lidi, ke kterým máte nějaký vztah. V to dopoledne byli našimi hvězdami právě oni. Pro nejednoho človíčka v publiku se mohli stát skvělou motivací pro podobný koníček.

Já bych chtěl ale imaginárně zatleskat i publiku, protože naši žáci se ten den chovali naprosto vzorně, tleskali a nesobecky povzbuzovali ty na pódiu, kteří si pro ně připravili tak hezké představení.

Vstávám tedy, znovu tleskám a tiše si pronáším: „Bravo!“

Foto: autor

David Švorc

V rámci projektu Bankéři do škol navštívil naši školu pan Lukáš Šroub. Tématem jeho přednášky byly informace z oblasti financí a finanční bezpečnosti. Naši osmáci a deváťáci se tak bavili o zásadách bezpečnosti při výběru z bankomatu, užívání elektronického bankovnictví, ale také o rozdílech mezi debetními a kreditními kartami a dalších otázkách týkajících se nové éry bankovnictví.

Panu Šroubovi i České bankovní asociaci, která projekt organizuje, moc děkujeme a těšíme se na další spolupráci.

Foto: Jana Raška Moutelíková

Jana Raška Moutelíková, David Švorc

Je již hezkou tradicí, že se naši školáci alespoň jednou ročně sejdou i na víkendové akci mimo školu. V sobotu se žáci 6.B potkali v horském hotelu Svahová. Když se sešli všichni účastníci, vydali se společně na vycházku na Lesnou. Tam navštívili Krušnohorské muzeum představující životní styl a lidové umění regionu.

Kromě turistiky, si ale užili i společné hry a malou stezku odvahy. Samozřejmě musel zbýt také čas na stavbu bunkru v lese. Ostatně, podívejte se na fotografie.

Děkujeme všem paním učitelkám, které pobyt dětí na Svahové zajistily.

Foto: Jana Raška Moutelíková

David Švorc

Ve čtvrtek se před naší školou začali někteří žáci scházet dříve, než je u nich obvyklé. Školní brašny navíc na jejich zádech vystřídaly baťohy, ve kterých se kromě obvyklé svačiny houpaly i deštníky a pláštěnky, protože počasí bylo tou dobou dost proměnlivé.

V 7:20 odjížděli naši šesťáci autobusem do Prahy. Jakákoliv záminka vyhnout se sezení v lavici je vždy upřímně vítána, ale Praha je asi jednou z vůbec nejoblíbenějších. Je pravda, že někdy se představy žáků a učitelů o náplni takové akce mohou lišit, vždyť nikdo z žáků asi ještě nejel se školou do Prahy za nákupy, ale i tak je to cíl velmi oblíbený.

Tentokrát vedly paní učitelky Jana Raška Moutelíková a Renata Stojanovová děti do krásné botanické zahrady na Albertově a na Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici. Zde si všichni na hodinu vyzkoušeli, jaké je nic nevidět a být sám neviditelným. Dokonce si v závěru výstavy všichni v absolutní tmě objednali, zaplatili a vychutnali některý z nabízených nápojů.

A že i ve čtvrtek byli naši školáci spokojení mohou doložit přiložené fotografie.

Foto: Lucie Hanková

Jana Raška Moutelíková, David Švorc

Jen Chomutov a Praha měly v České republice v květnu možnost nahlédnout pod pokličku moderního fenoménu, jakým tzv. nový cirkus skutečně je. Cirkus Base, který navštívili i naši šesťáci, nabízí nejen vlastní představení, ale i příležitost „osahat si cirkusové disciplíny jako žonglování, provazochodectví, akrobacii či parkour na vlastní kůži“ (citujeme z jejich webových stránek).

My jsme viděli autorské představení Michala Mudráka s názvem Teacrobat, za které dokonce dostal cenu Den Danske Cirkuspris. Asi největším zážitkem bylo, když autor - akrobat, nejen udržel pyramidu nádobí na svém čele, ale během výstupu zavěšen od stropu šapitó upekl perník, který pak užaslým divákům nabídl k ochutnání. Zájem byl takový, že mu nezbyl ani drobeček.

Pro některé návštěvníky byl prý dokonalou motivací pro jejich příští cukrářské pokusy. A nebo akrobatické?

Foto: Tereza Zemanová

Jana Raška Moutelíková, David Švorc

Vždy nás potěší, když můžeme informovat o talentovaných žácích naší školy. Tentokráte bychom chtěli upozornit na naše matematiky. Letos se nám totiž skvěle vedlo v matematické olympiádě a v Pythagoriádě.

Bylo to například zásluhou Jiřího Chudého (žáka 5.B), který v letošním okresním kole matematické olympiády vyhrál 1. místo, a to hned ve dvou kategoriích - pro 5. a pro 6. třídu. Navíc i v Pythagoriádě skončil na krásném druhém místě.

Kromě Jirky v okresním kole matematické olympiády skvěle reprezentovali naši školu i Nela Nevečeřalová a Petr Bžoch (4. a 7. místo v kategorii Z5 pro 5. ročník) a Alex Randáček (4. - 5. místo v kategorii Z6 pro 6. ročník).

Všem moc gratulujeme, děkujeme a přejeme pořád stejné nadšení pro matematiku!

Foto: Marie Caltová

Jana Raška Moutelíková, David Švorc

Jelikož se tito žáci budou již v příštím roce rozhodovat o svém profesním směřování, dostali nyní příležitost nahlédnout pod pokličku učebních oborů jako je řezník, cukrář, pekař, prodavač nebo kuchař a číšník. Pod vedením tamních mistrů prošli areálem funkčních provozoven, kde měli možnost zeptat se na cokoliv, co je zajímalo, a vyzkoušet si například plnění a zdobení ovocných košíčků v cukrářské dílně, obdivovat stroje a práci rukou v pekařském oddělení, zakusit chlad studené kuchyně či vůni udírny na řeznickém pracovišti. Na závěr na ně čekalo velkolepé čtyřchodové menu u slavnostní tabule, kde byli naši žáci obsluhováni studenty hotelové školy.

„Exkurzi jsme si užili!“

Tereza Zemanová

Dne 21. 4. u nás na škole proběhl „Předden Země“. Děti si prostřednictvím různých her a úkolů připomněly, jak je důležité naši planetu chránit. Některé třídy vyrazily uklidit a vytřídit nepořádek kolem školy. Na hřišti také během dne vznikl společný křídový obraz v podobě barevné šťastné planety Země. A jak to celé probíhalo se můžete podívat v galerii.

Miroslava Marková

Pokud se domníváte, že v době víkendu školní budovy ztichnou, protože děti i učitelé jsou doma a nabírají síly na další týden, můžete se mýlit. Když totiž půjdete okolo školy, která žije tak bohatým životem jako ta naše, můžete zjistit, že často ani o víkendu nezeje prázdnotou.

Právě v sobotu 13. března naše budova opět ožila halasem dětského smíchu a brebentění. Nebylo však slyšet jen dětské hlásky, ale i dospělácké, protože zaměstnanci školy (hlavně ti z prvního stupně, ale nejen oni) uspořádali pro zájemce den otevřených dveří. A jak už to tak u nás bývá, nebylo to jako prohlídka mrtvého muzea, kde se smíte jen tiše dívat, ale na nic nesahat, u nás si to všichni návštěvníci (malí i velcí) hezky užili.

Když si v šatně odložili kabáty, bundy, čepice a rukavice (ten den se opět výrazně ochladilo), přivítala je paní ředitelka společně s paní zástupkyní v naší škole, představily jim, co je dnes čeká, a doporučily, kudy se mají vydat.

Pro zájemce o naši Duhovku byla totiž v jednotlivých třídách prvního stupně přichytána stanoviště s pestrými úkoly, kde si každý mohl podle svého výběru vyzkoušet, jak šikovné má prstíky, ruce, hlavu (podle toho jaký úkol zrovna řešil) a (pokud se cítil už trošičku unavený) v hernách (v každém patře byla přichystána jedna s různými herními aktivitami) si s maminkou, tatínkem či babičkou odpočinout.

V průběhu plnění jednotlivých soutěží se prošli celým prvním stupněm naší školy, prohlédli si třídy, zjistili, jak jsou pestré, že schody jsou plné obrázků a písmen, že i téměř každý koutek chodeb je využit (někde je v něm instalovaný fotbálek, jinde příjemné posezeníčko s obrovským plyšovým slonem, kus dál pak jsou na koberci velké molitanové kostky, ze kterých se tak báječně staví…) a že z celého prostoru vyzařuje příjemná a vlídná atmosféra.

Když se pak dětem podařilo nasbírat razítka, která potvrzovala, že úspěšně prošly všemi stanovišti, dorazily opět k paní ředitelce a její zástupkyni. Tady byla i chvilka pro popovídání s rodiči. Našim malým soutěžícím ale tentokráte vůbec nevadilo, že si rodiče povídají o pro ně úplně nezajímavých věcech, protože si zatím vybraly odměnu, kterou si jako malou památku na dnešní den odnesly domů.

Snad to nebyl jen ten dáreček, ale i vzpomínka na hezky prožitou sobotu v krásně barevné školičce. A snad se v ní spolu zase brzy setkáme.

David Švorc

Někteří rodiče nezaváhali a přihlásili své budoucí prvňáčky na oblíbenou akci naší školy – Školu nanečisto.

Ti, kteří nabídky odpoledne stráveného u nás nenásilným testováním dovedností svých dětí využili, přivedli je v předem domluvených časech, aby si je u recepce budovy mohly vyzvednout paní učitelky z našeho prvního stupně.

Zatímco rodiče procházeli školou, prohlíželi si třídy prvního i druhého stupně, místnosti družin a jídelny, jejich ratolesti si vyzkoušely pohybové soutěže, které měly prokázat jejich fyzickou připravenost na zahájení školní docházky, ale také hry, v nichž bylo zapotřebí poznávat tvary, barvy, velikosti, vytleskávat slabiky zadaných slov či poznávat sluchem hlasy známých zvířat, aby paní učitelky zjistily, zda jsou na školu připravené i jejich hlavičky.

Že to nebylo žádné nudné zkoušení, dokazovaly i spokojené tváře odcházejících dětí, které se rády pochlubily tím, co u nás zažily a co se jim dnes opravdu povedlo.

Budeme se tedy spolu na Duhovce od září potkávat pravidelně?

Foto: autor

David Švorc

Jednoho dne jsem zaslechl ve sborovně postesk paní učitelky, že ráno, když byly chodby školy ještě zešeřelé, pozdravila dospělou osobu, která jí ale vůbec neodpověděla. Bylo to toho samého dne, kdy si pan školník zanadával, že se ráno na schodech polekal neznámého muže, a stejný den, kdy se při vstupu do školy polekala neznámé osoby i paní ředitelka.

Ten, kdo neodpověděl na pozdrav, byl Leonardo di Caprio, pana školníka polekal mistr Bean a paní ředitelka se potkala s Angelinou Jolie. Ne, nebojte se, nezbláznil jsem se (aspoň zatím), ani si nepletu jména, to jen naše škola prožívala další bláznivý den.

Ve čtvrtek 23. února jsme totiž uspořádali Celebrity Day. S nápadem přišla (jak jinak) paní učitelka Mirka Marková, žáci i ostatní vyučující se přidali, a když nám navíc firma Pittsburgh Corning CR, s.r.o. zapůjčila kartonové postavy (nejen) hollywoodských herců, mohli jste se ve čtvrtek skutečně potkat s Bradem Pittem, Thorem, Wednesday, Coco Chanel, Kissáky, Bondem (Jamesem Bondem), Michaelem Jacksonem, Edem Sheerenem, ale i s Pavlem Šporclem nebo Ester Ledeckou a mnoha dalšími.

Nad schody u vstupu do školy byl připraven podpisový arch a tuhle sbírku podpisů různých slavných osobností by nám záviděl nejeden sběratel.

Ostatně, podívejte se na fotografie. Myslíte, že dokážete pojmenovat všechny naše „duhovkové“ celebrity?

Foto: autor

David Švorc

Každoročně naše škola v den předávání pololetního vysvědčení žije nějakým projektem. Tentokráte jsme se vrátili k tématu, které jsme již jednou zažili, ale opakování je…

A vlastně, u nás ani opakovaný projekt není nikdy stejný, protože vyučující dokážou na stejné téma připravit různé aktivity.

Letos se nám opět podařilo spolupracovat s profesionály.

Tentokráte naši armádu zastupoval velitel čety chemické obrany por. Bc. Martin Kulhánek, který má zkušenosti i ze služby ve čtyřech zahraničních misích. Díky němu se zájemci dozvěděli o funkcích armády v demokratickém státě a také o práci v armádě pohledem vojáka z povolání.

Velkým potěšením bylo, když nám spolupráci nabídla i naše bývalá žačka Daniela Hlízová, která je nyní studentkou Střední školy diplomacie a veřejné správy, s.r.o. v Mostě. Do Duhovky přivedla svou kolegyni a kolegu, se kterými žákům druhého stupně představila projekt Operace AMOK, s tím totiž mají vlastní praktickou zkušenost. Tématem byla ochrana před napadením v budovách. Kromě shlédnutí instruktážního videa tento seminář nabídl i praktický nácvik. Protože se na něj středoškoláci pečlivě připravili, byla atmosféra situace, kdy se děti schovávaly před útočníky, dost věrohodná. Snad takovou zkušenost nikdy nebudou potřebovat.

V jiných učebnách se na téma Jde o život nahlíželo z dalších úhlů pohledu. Mohli jsme se tedy zamyslet nad potřebami pro přežití při cestě do vesmíru, diskutovali jsme o psychologických aspektech moderního životního stylu, zkoumali, co nám způsobuje životní nepohodu a co přináší pohodu, hledali jsme ideální vyváženou stravu, soutěžili v kvízu o ochraně při živelních katastrofách, vyzkoušeli jsme si praktickou sebeobranu proti fyzickému útoku…

Téma tedy bylo stejné, ale jeho realizace opět jiná. Za všechnu tu práci patří velký dík všem, kdo tento den přichystali.

Poděkovat bychom chtěli ale také všem za trpělivost a vstřícnost, protože uprostřed toho ruchu se ještě po škole pohyboval náš štáb žáků předmětu Mediální výchova, který pořizoval materiál pro své fotografické a audiovizuální reportáže. Žáci a vyučující trpělivě odpovídali na naše otázky, usmívali se do kamery a snažili se představit svůj workshop. A my jsme jim při tom svítili do tváří, žádali opravu méně zdařilých odpovědí, fotografovali jsme je…, no prostě jsme se učili naši profesi.

Deváťáci už své reportáže i editují. Pokud se povedou, budete se moci s nimi seznámit na našem školním webu.

Snad vám atmosféru hezké akce na Duhovce přiblíží alespoň následující výběr fotografií z toho dne.

Foto: žáci 9.A a 9.B studující MedV a autor

David Švorc

Úterní konzultační hodiny se nesly ve svátečním duchu. Už od rána mohli žáci prvního stupně v přízemí naší školy pozorovat paní učitelku Markovou, která se svými pomocnicemi chystala malé překvapení. Kdo byl ale zvědavý, musel si počkat. Na to nejzajímavější došlo až v půl čtvrté odpoledne.

V tu dobu se někteří rodiče zastavili ve výklenku chodby, aby společně s paní učitelkou a žákyněmi devátých tříd Nikolou Löschanovou, Adélou Marschalkovou, Natálií Vlkovou a Ráchel Vrtiškovou zahájili výstavu výtvarných prací jmenovaných výtvarnic. Vystavené kresby, malby, kvaše, koláže a další techniky vznikly jako jejich portfolia pro talentové zkoušky na střední umělecké školy.

Po krátkém úvodním projevu paní učitelky zazněl hezký hudební vstup Michaely Kaláškové, která zahrála na altovou zobcovou flétnu část variací na Greensleeves. Deváťačky nezapomněly ani na poděkování paní učitelce Markové, která je na talentové zkoušky tak dobře připravila, a předaly jí krásnou květinu. Ona jim jako památku na společnou přípravu věnovala náčrtníky, kterých malířky nemají nikdy dost.

Pokud dnešní vernisáž znamená vznik nové tradice, máme se na co těšit. Mirko, díky.

PS: A proč se článek jmenuje Přijďte se podívat? Protože máte čas ještě do konce týdne. Tak neváhejte.

Foto: autor

David Švorc

Poslední předadventní sobotu jsme se v naší škole sešli, abychom nabídli své výrobky na tradičním duhovkovém vánočním jarmarku. Po tříleté covidové pauze se opět škola zaplnila návštěvníky, kteří měli možnost alespoň na chvilku zpomalit, užít si krásnou předvánoční chvíli, vybrat hezké dárky pro sebe nebo své blízké, ale také ochutnat něco dobrého ve školní jídelně a poslechnout si hudbu školní kapely či dětského sboru. Vlastně ne, to všechno bylo velmi milé, ale hlavním důvodem našeho společného setkání byla dobrá vůle. Byla to vůle pomoci člověku, který žije s nějakým hendikepem. To byla totiž hlavní myšlenka všech jarmarků, které naše škola v předchozích letech organizovala.

A tak i letos se v předvečer akce sešli rodiče, děti a učitelé, aby školu vánočně vyzdobili, připravili stoly, stojany s koši a pestré ubrusy s vánočními motivy, na které pak v sobotu dopoledne třídy naaranžovaly své vlastnoručně vytvořené výrobky.

Ve dvě hodiny se začali objevovat první návštěvníci. Po krátké chvíli byly chodby školy tak zaplněné, že jste jimi mohli procházet jen obtížně. Ale i přesto světla, vůně jehličí a mlsků ze školní kuchyně, dětské hlasy a všeobecně panující dobrá nálada vykouzlily krásnou atmosféru. Tu jsme si užívali až do pěti hodin, kdy jarmark končil. Zbývalo jen poděkovat návštěvníkům, trochu poklidit a vyrazit k domovu s radostí z hezké akce a s přáním, aby vybrané peníze pomohly.

Děkujeme všem, kteří se na letošním jarmarku podíleli, i těm, kteří ho navštívili.

Foto: Nikola Löschanová, Ferdinand Janda a autor

David Švorc

Všimli jste si, že se v posledních dnech na Duhovce v některých třídách svítí mnohem déle než obvykle? A že se ve škole scházejí s dětmi i rodiče? Ne, není to nová forma konzultací nebo rodičovských schůzek (i když se toho stihne i při tom hodně probrat), ale opět chytáme vánoční jarmark, jehož výtěžkem chceme pomoci vybrané rodině s dítětem s nějakým postižením.

Covidová přestávka trvala celé tři roky, ale na tuto adventní tradici rozhodně nechceme zapomenout. A tak se opět po večerech scházejí třídní učitelé nejen se svými žáky, ale i s rodiči, aby společně vymysleli a vytvořili výrobky, které budou na jarmarku nabízet.

A vás srdečně zveme!

Foto: autor

David Švorc

Že tomu nadpisu nerozumíte? A tomuto: „Yksi, kaski, kolme, neljä, viisi, kuusi, seitsemän, kahdeksan, yhdeksän, kymmenen?“

Ne, nebojte se, není ostuda to neznat, vždyť finštinou asi promluvíme málokdy, ale naši žáci si díky paní učitelce Martině Krocové, alespoň pár takových slovíček finštiny nejen poslechli od rodilé mluvčí, ale i vyzkoušeli.

Pozdravit nebo počítat ještě nebylo tak těžké, ale když studentka druhého ročníku střední školy v Tampere - Ria Tuominen - zobrazila na interaktivní tabuli slovo:

lentokonesuihkuturbiinimoottoriapumekaanikkoaliupseerioppilas,

které v doslovném překladu znamená přibližně „poddůstojnický učeň na pomocného mechanika turbín proudových letadlových motorů“, nevyslovil ho bez chyby opravdu nikdo. Ale upřímně, kolikrát v životě jste o tomto učni už hovořili finsky vy…

Kromě jazykových hříček nás čekal ještě krátký výklad o Finsku, o jeho přírodě, tradičních jídlech a dalších zajímavostech, ale hlavně čas pro otázky. Po počátečním ostychu se ukázalo, že pro některé naše žáky není angličtina vůbec překážkou, že dovedou formulovat zajímavou otázku a jsou schopni v cizím jazyce diskutovat o různých tématech. To bylo velmi příjemné zjištění.

Paní učitelce, která svou známou, vášnivou hráčku badmintonu (díky čemuž se také seznámily), do školy přivedla, moc děkujeme za dobrý nápad.

PS: A ten nadpis znamená: Dobrý den.“ A počítání je od jedné do deseti.

Foto: autor

David Švorc

Opravdu! Některé dny se člověk málem bojí vstoupit do třídy. Ne, nelekejte se, na Duhovce rozhodně nejsou žáci, kvůli kterým by se učitelé museli bát jít na hodinu. Ale jsou dny, kdy i ti nejhodnější se změní v různá strašidla, zombie, mrtvoly, čarodějnice a čaroděje… a to se opravdu může stát, že se v šeru chodby polekáte.

Ostatně, posuďte sami, copak vy byste se nelekli? Druhého listopadu, byl totiž na Duhovce zase Halloween.

Foto: autor

David Švorc

O tom, že poezie není nuda, se mohli žáci 2. stupně přesvědčit na vlastní uši. Kdo poslouchal, slyšel.

Do školy k nám totiž zavítali dva Mistři republiky v žánru, kterému se říká slampoetry. Pro většinu dětí, ale i pedagogů, to byl termín nový. A i proto si Filip Koryta alias Dr. Filipitch a Robert Netuka aliasTukan připravili jasnou ukázku toho, co Slampoetry je.

Zjednodušeně řečeno se jedná o soutěž v recitaci autorské poezie. Jako každá soutěž má svoje pravidla: 1. vlastní text, 2. časový limit 3 min., 3. žádné rekvizity. Nadstavbou je zapojení diváků, coby aktivních porotců soutěže, kteří ovlivňují a hodnotí jednotlivá vystoupení a tím jsou vtaženi do děje i vnímání uměleckého zážitku.

Jestli je pro učitele něco opravdovou odměnou, pak je to vidět, jak jsou jeho žáci zaujatí a nadšení.

Citace žáků:

„Bavilo mě to, přišlo mi to dost zajímavý“,
„Poezii mám ráda, ale tenhle styl jsem neznala.,
“Bavila mě ta živost přednesu, docela ráda bych to jednou vyzkoušela.“

Celá akce se konala v prostorách školní knihovny, kam i díky zájmu žáků přibyly nové publikace k zapůjčení. Společná sbírka poezie z pera obou perfomerů Švagři, sbírka poezie Promiň a lyrická próza Falknov calling Dr. Filipitche.

Foto: autorka

Tereza Zemanová

V pátek 7. října vyrazila skupinka Duhovkářů na chomutovské gymnázium. Byli to ti, kteří si jako volitelný předmět vybrali Mediální výchovu. Protože je jeho náplní hlavně práce s informacemi, učíme se také kvalitní informace vytvářet a předávat. Prvním praktickým krokem je sběr materiálu na psanou a fotografickou reportáž. Protože nezbytnou podmínkou je zažít akci, o které píšeme, využíváme již tradičně projektový den, který na gymnáziu organizují učitelé anglického jazyka.

Letos to byl The Commonwealth Day. Úkolem našich žáků bylo pořídit si poznámky a fotografie, které využijí pro svou reportáž. Velice záhy se ukázalo, že to není vůbec snadné. Zkuste se postavit před asi 350 gymnazistů a začít je fotit, když zrovna tančí indické tance, závodí v improvizovaných rikšách, pomocí zraku a čichu poznávají různá koření, předvádějí se v maskách nebo jako o život veslují na trenažérech. Abyste totiž pořídili tu správnou fotografii, musíte najít správný úhel pohledu, dobré světlo, zkontrolovat pozadí, vyčkat na správný okamžik, nepropásnout ho… Prostě je toho opravdu hodně. Navíc to znamená chodit okolo toho davu studentů, kteří vám připadají tak strašně dospělí.

Ale ani to není nejtěžší úkol. Aby měla vaše reportáž tu správnou energii, potřebujete ji doplnit zajímavým rozhovorem. A zkusili jste si někdy vymyslet neotřelé otázky a požádat o rozhovor neznámého člověka, kterého pak „ukočírujete“, aby odpověděl skutečně na vaši otázku, nezabíhal mimo, neodpovídal rozvláčně, nebo naopak jen jednoslovně, protože ani jedno z toho nepotřebujete?

Není tedy divu, že se naši mediálkáři vraceli do školy značně vyčerpáni (zvlášť, když ještě tam i zpátky museli jít pěšky 😊 ). Kupodivu se ale cestou zpět rozpovídali, a tak jsem zjistil, že se jim akce na gymnáziu líbila, že uvažují o tom, že by mohli něco podobného uspořádat i na Duhovce. Uvidíme, zda jim jejich nadšení vydrží a přemění ho ve skutek.

A ty reportáže? Jakmile je dokončí, ty nejlepší nabídneme na webu školy.

Foto: autor

David Švorc

Asi nikoho nepotěší, když uprostřed dne takové volání zaslechne. To se ovšem netýká našich školáků, protože pro ně byl středeční cvičný poplach příjemným zpestřením běžného školního dne.

A tak, když se naléhavé volání neslo chodbami Duhovky, nikdo nepanikařil, nepropukla žádná davová hysterie, nikdo se nikde netlačil, ale všichni žáci se svými učiteli spořádaně opustili budovu, aby se sešli na zadním hřišti. Tam pak učitelé nahlásili počty dětí, které právě přivedli. Díky krátkému času, který jsme na přesun potřebovali, jsme mohli nácvik považovat za úspěšný.

Snad si evakuaci nikdy nebudeme muset zopakovat v reálné situaci.

Foto: autor

David Švorc

Ano! Dnes to vyšlo na mě. Nenadálá absence kolegyně. Sedmá třída, zeměpis. Cože? Zeměpis?

Ačkoliv jsme základní školou prošli všichni (a tudíž bychom znalosti mít měli), neznamená to, že jsme schopni kvalitně odučit jakýkoliv předmět. Dobrá hodina se bez pečlivé přípravy jen těžko povede. I když máme každý své praktiky, jak s dětmi v takové situaci pracovat, jsme vděční za jakoukoliv další možnost.

Na Duhovce to při suplování zeměpisu bude opět o něco snazší. Nově zakoupené sady her pomohou se žáky opakovat látku v hodinách jinou formou.

Vstupuji do třídy, dávám na výběr, která skupinka se chce věnovat státům světa, světovým vlajkám, zvířatům jednotlivých světadílů nebo kvízům o České republice. Za chvilku se soutěží. Někdy je třeba trochu zmírnit projevy hráčské vášně, někdy trochu napovědět, případně poupravit pravidla pro danou věkovou skupinu, ale nakonec se do hraní zapojují všichni, což je někdy oříšek i v předem připravených hodinách.

Když zvoní, část žáků se diví, jak rychle hodina uběhla, a někteří dokonce jen neradi končí a uklízejí hru. Uf! Tak zase někdy příště, sedmáci.

Foto: autor

David Švorc

Jak jinak strávit poprázdninový den lépe než jet výlet. A tak se třídy 3.A, 3.B a 4.A, doplněné statečnými páťáky, vydaly na výlet do History parku Ledčice.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, se pomalu začalo objevovat sluníčko, a tak jsme si výhled na horu Říp mohli vychutnat plnými doušky. Hned po příjezdu jsme se bezhlavě vrhli do programu. Vyzkoušeli jsme si práci archeologa hned na několika frontách. Nejdříve jsme se stali archeologem průzkumníkem a pomocí detektoru kovů jsme hledali kovové předměty pod zemí. Následně jsme se stali experimentálním archeologem a poznávali jsme repliky pravěkých nástrojů, které jsme si i sami zkoušeli vytvořit. Na závěr programu jsme navštívili mlynářskou a kamenickou dílnu, kde jsme objevili způsob dávného mletí obilí a pro paní učitelky jsme připravili sáček plný mouky. A jak lépe zakončit tak rozmanitý program než pořádnou svačinou a nákupem dárkových předmětů? Domů jsme se vrátili spokojení, unavení a pěkně zamazaní.

Věřím, že jsme si výlet užili naplno.

Tereza Votýpková

Díky péči našich angličtinářek se v minulém školním roce podařilo připravit další skupinu dětí na zkoušky z angličtiny pořádané Cambridge Assessment English. Ty proběhly v květnu tohoto roku, ale výsledky byly známy až na začátku července, protože zkušební materiály se opravdu posílají na vyhodnocení do Anglie. Na druhou stranu to ale znamená garanci mezinárodního srovnání výsledků žáků v anglickém jazyce.

Ve středu 14. září odpoledne pak zástupkyně jazykové školy Medou paní Mgr. Doušová společně s jirkovskou místostarostkou paní Danou Havlátkovou Jurštakovou předávala v sále Červeného Hrádku certifikáty dětem, které ve zkouškách uspěly. Ačkoliv je na našich fotografiích jen devět našich žáků, ve zkoušce jich uspělo víc, jen ne všichni se v nabídnutém termínu mohli dostavit, protože je známým faktem, že zvídavé děti mají v průběhu týdne aktivit víc, takže některé byly v tu dobu na tréninku atletiky nebo v ZUŠ. Kromě výše uvedených předávajících pogratulovaly našim žákům i ředitelka naší školy paní Petra Jandová a její zástupkyně paní Alena Grée s paní učitelkou Denisou Šaršou Sedlákovou.

Potěšením pro nás všechny bylo, že o krásný hudební doprovod slavnostní akce se postaraly dvě klavíristky, žačky naší školy – Elisabeth Volšová z 5.B a Justina Vondráčková z 8.A.

Našim úspěšným dětem gratulujeme a učitelkám angličtiny – paní učitelce Renatě Stojanovové a paní učitelce Denise Šarše Sedlákové, které mají na jejich úspěchu velkou zásluhu, moc děkujeme.

Foto: autor

David Švorc

Jak už je v naší škole zvykem, školní rok jsme po úvodních třídnických hodinách začali projektovou výukou. Tentokráte se v učebnách střídaly celé třídy, aby navštívily různé programy, které si pro ně vyučující připravili pro dva projektové dny s názvem „Všichni jsme z jedné planety“. Pokud byste mohli nahlédnout do učeben jako já, když jsem děti při různých činnostech fotil, zastihli byste je například při výkladu o cizokrajných zemích, při zpěvu písniček v různých cizích jazycích, diskuzích o některých světových náboženstvích, netradičním počítání na prstech, výtvarných činnostech, jejichž vznik motivovaly pobyty dětí v uplynulém létě, při tanci haka a mnoha dalších aktivitách.

Projektová výuka probíhala v pondělí a v úterý, poslední vyučovací hodinu ve středu pak mohli žáci zhodnotit náplň předešlých dvou dnů. Obecně se shodli, že projektová výuka se jim líbí, byť jednotlivci některé aktivity považovali za náročné nebo dokonce nudné (asi se nikdy nezavděčíme všem a vším). Také někteří navrhovali, že by bylo ještě lepší, když by se třídy opět promíchaly, aby se lépe poznávaly děti z různých ročníků. Třeba se toho opět dočkají na konci prvního pololetí, protože je naší tradicí zařadit další projektovou výuku v den předávání výpisu z pololetního vysvědčení.

Foto: autor

David Švorc

Nedejte se splést nápisem na tabuli na fotografii z 1.B, protože tohle už je záběr ze skutečného školního roku. Zatímco starší děti mají projektový den, my už se doopravdy učíme. Už jsme opravdoví školáci. Ale to lze přeci z těch fotografií poznat, ne?

Foto: autor

David Švorc

Každý rok na konci června odcházejí děti poslední den ze školy s nádhernou představou, že následujících dvaašedesát volných dní prázdnin bude pohádkou, která se délkou blíží nekonečnu. Poslední týden v srpnu pak začínají zjišťovat, jak rychle takové „nekonečno“ uteklo. Nakonec si uvědomí, jak dlouho některé kamarády ze školy neviděli, zjistí, že se na ně vlastně těší, a to jim pomůže prvního září znovu vyrazit známou cestičkou.

Před školou pak skutečně častokrát dochází k radostným setkáním a prvním přátelským šťouchancům, při kterých však větší děti musejí dávat velký pozor, protože se mezi ně nesměle začnou mísit naši noví prvňáčci. Dnes ještě v doprovodu rodičů, kteří jim pomáhají překonat ostych prvního dne, na poslední chvíli ještě leští ty jejich krásné nové bílé střevíčky, poponášejí kornout, který je dobrot tak plný, že s ním prvňáček sotva hýbe, prostě jsou tu jako jistota, která nikdy nezklamala, kterou zrovna dnes opravdu potřebují.

Když tak přes objektiv fotoaparátu pozorujete ty hloučky, velmi rychle rozpoznáte, kdo se dovnitř těší, kdo se ostýchá a kdo by nejraději zavelel k ústupu. Po přivítání paní ředitelkou a její zástupkyní nakonec ale i ti největší váhavci se svou novou třídní paní učitelkou vejdou, aby si prohlédli svou třídu, v jídelně poslechli vyprávění paní spisovatelky, která je potěší zcela novou, vlastnoručně podepsanou knížkou (letos to byla opět paní Zuzana Pospíšilová) a v družině při představení školního maňáskového divadla drželi palce krásné Sněhurce, kterou princ přeci jen nakonec zachrání.

Ačkoliv se to starším dětem může zdát jako velmi lehký den, pro prvňáčky znamená tolik zážitků, že nejeden vzpomene na mateřskou školu, kde se chodilo po obědě spát, a uvědomí si, že teď by ten dříve odmítaný odpočinek snad i přivítal. Cestou domů je správný čas probrat vše s rodiči, pochlubit se prarodičům, sousedům, kamarádům, protože „už nám to začalo“.

Každý rok našim prvňáčkům přejeme, aby je ta cesta za poznáním s námi těšila. Proto to samé přejeme i vám a budeme se těšit na setkávání ve třídách, tělocvičnách, na chodbách, na hřištích, v jídelně, v družinách, prostě všude tam, kde to rozezníte vaším spokojeným smíchem.

Foto: autor

David Švorc

Již několik let vede na naší škole paní Pavla Kalová kroužek maňáskového divadla. Setkávají se v něm děti od třetích do pátých tříd. V průběhu školního roku spolu nejen nacvičují hru s maňásky pro společná představení (protože letošní pohádka nebyla první, kterou v kroužku děti nacvičily), ale také i schopnosti potřebné pro týmovou práci, bez kterých se žádné divadlo neobejde. Neméně důležitou součástí přípravy v kroužku je například i nácvik správné výslovnosti, práce s hlasem, rytmem, dynamikou, aby představení mělo co nejvyšší úroveň.

Že se jim to daří, potvrzují ohlasy spokojených diváků nejen z mateřinky a prvního stupně „Duhovky“, ale i z některých spřátelených mateřských škol v Chomutově.

Není tedy divu, že představení maňáskového divadla bylo také součástí přivítání nových žáčků v jejich prvním školním dnu. Mladým herečkám a hercům, ale i kulisákům a paní režisérce, kteří nakonec nesehráli jen dvě představení prvního září pro prvňáčky, ale ještě další pro první stupeň školy, za krásnou pohádku děkujeme.

Foto: autor

David Švorc

14. 9. 2022 jsme s dětmi naší mateřské školy navštívili střední školu technickou gastronomickou v Chomutově. Cílem bylo ukázat malým dětem, jak se správně stoluje. Navodit slavnostní atmosféru, přimět je komunikovat a umět se chovat v jiném prostředí, než jsou běžně zvyklé.

Středoškoláci nám profesionálně připravili slavnostní tabuli, obsluhovali děti jako v opravdové restauraci. Střední škole gastronomické tímto děkujeme za profesionální spolupráci a krásný zážitek.

Petra Svobodová

7. A si zpříjemnila čekání na vysvědčení dvoudenním výletem do Liberce.

První den se sedmáci prošli po zoologické zahradě. Druhý si v IQ Landii prakticky vyzkoušeli některé zákonitosti, s kterými se seznámili v hodinách fyziky. Zajímavá byla hudební fontána, Van de Graafův generátor, simulátor zemětřesení nebo orkánu. Největší úspěch ale nakonec sklidil simulátor jízdy v autě.

Alena Grée

Už jste si zkusili napsat odbornou práci podle předem zadaných parametrů? Zkusili jste si někdy takovou práci i obhájit? Stoupnout si před své spolužáky a porotu složenou z vašich učitelů? Víte, jaká vás v tu chvíli může přepadnout tréma? Víte, jak je těžké ji překonat, stručně svou práci představit a zkusit zaujmout i své spolužáky?

Pokud to neznáte, zeptejte se našich deváťáků. Oni totiž si to dnes vyzkoušeli. Díky nim jsme slyšeli obhajoby na velmi vysoké úrovni, ale i vystoupení s mnohými nedostatky. Ať to bylo jakékoliv, byla to hlavně zkušenost, která se našim budoucím středoškolákům a učňům může v dalším studiu velmi hodit.

foto: autor

David Švorc

Konec docházky na první stupeň základní školy bývá někdy provázen smutkem, protože se žáčci loučí s paní učitelkou, která je vedla od první třídy.

To se aktuálně děje i v naší současné 5.B, kterou na druhý stupeň „vysílá“ paní učitelka Pavlína Baierová. Aby si se svými žáky užila ještě i trochu času mimo školu, pozvala kluky a holky i s jejich rodiči na poslední „víkendovku“ na Svahovou.

Rodiče měli čas se podělit o své zkušenosti a dojmy, protože děti byly zaměstnány různými hrami, při kterých je mohla poznávat i jejich budoucí třídní učitelka Denisa Sedláková, která nás ubezpečovala, že se na ně těší.

Za rodiče paní učitelce Baierové děkujeme za její přístup, vstřícnost a trpělivost a paní učitelce Sedlákové přejeme, aby se jí s její novou třídou pracovalo co nejlépe.

A jak to vypadalo na Svahové? Podívejte se na fotografie.

foto: autor

David Švorc

Velmi hezkou tradicí naší školy jsou projektové dny, ve kterých se věnujeme tématům, u nichž vnímáme, že potřebují víc času. Poslední projektový den v tomto školním roce zaměřený na prevenci rizikového chování, první pomoc a zdravý životní styl byl naplánován na středu 8. 6. 2022. Akce, na kterou jsme se chystali už od konce předchozího pololetí byla okořeněna přítomností inspekce na naší škole. Alespoň jsme měli příležitost představit školu v méně obvyklém režimu.

V úterý se děti zapsaly na jednotlivá témata. Volily mezi jednohodinovými a dvouhodinovými lekcemi, na kterých se mohly potkat s žáky různých ročníků. I tím jsou tyto dny užitečné, děti se potkávají v době vyučování se spolužáky, které jinak ve škole spíše míjejí, ale na projektovém dnu se mohou stát partnery v řešení problémů, někdy dokonce i kamarády.

Ve středu jsme tedy naše žáky potkávali v učebnách a nejrůznějších koutcích, kde si zkoušeli telefonickou komunikaci se zdravotníky při ohlašování úrazu, první pomoc, různé způsoby evakuace zraněné osoby, pocity člověka ovlivněného alkoholem, ale také jak si sestavit zdravý jídelníček, jak se bránit šikaně a podobně. To vše bylo provázeno natáčením reportáže o akci žáky mediální výchovy. Ostatně i fotografie provázející tento text jsou jejich dílem. Už jste se na ně podívali?

Foto: Kamila Basslerová, Štěpán Hájek

David Švorc

„Holiday?! Jak Holiday?! To jako prázdniny, nebo svátek, nebo co to je?! Je květen!“

Ano, je květen, ale na naší škole jsme (opět díky paní učitelce Markové) měli další z malých projektových dnů. Tentokráte byl motivován méně známým svátkem, při kterém si můžete zahrát na den naruby, můžete si přinést učení v netradičních zavazadlech, můžete si vyměnit úlohu se svými učiteli.

To vše se skutečně ve čtvrtek 26. 5. 2022 v naší škole dělo. Na chodbách jsme potkávali hochy v ženských šatech téměř stejně často jako dívky s namalovanými (nebo nalepenými) vousy, žáky a žačky, kteří nesli své učení v cestovních kufrech, v kufrech na nářadí, sportovních taškách, kabelkách, nákupních košících, košících na piknik, přepravkách pro domácí mazlíčky, v obrovském hrnci, v bubnu, v obalu na kytaru, v dětských kočárcích, přepravkách na pivo, dokonce jsem viděl osmačku, která své učebnice a sešity rozvěsila před hodinou na sušáku na prádlo a vše přichytila kolíčky, aby simulace byla dokonalá.

Pokud jste pak (trochu nezdvořile) chvilku poslouchali za dveřmi některých učeben, zjistili jste, že je nevedou učitelé, ale jejich svěřenci, kteří tuto příležitost leckdy užili k drobné parodii svých matikářek, češtinářů a jiných (pro tuto chvíli pečlivě zvolených) autorit.

To vše hlavně proto, abychom se opět po koronavirové odmlce spojili jako kolektivy, abychom spolu zažili i něco jiného než velká a malá písmena, nepravidelná slovesa, kružnici vepsanou a domácí úlohu od spolužáka opsanou…

Jak se to povedlo, vám mohou přiblížit fotografie z akce. Tak se mrkněte.

foto: autor

David Švorc

Kdy se vám to poštěstí, že stačí, když uděláte jen pár kroků, abyste se ocitli ve zcela jiném čase?

Vyhovují vám prvohory, druhohory, nebo byste raději třetihory?

Žáci základní školy Duhová cesta si odnesli takový zážitek poté, co nás navštívili autoři a provozovatelé takzvaného Triloparku.

Po krátké úvodní řeči Mgr. Ladislava Zedníka, který dětem vysvětlil například i rozdíl mezi zájmy archeologa a paleontologa, se všichni rozdělili do tří skupin, které postupně obešly připravená pracoviště.

Na tom prvním jsme mohli vidět zkameněliny, které známe spíš jen z knížek a filmů. Mohli jsme si potěžkat zkamenělý zub prehistorického obrovského žraloka Megalodona, prohlédnout trilobita a spoustu dalších méně známých zkamenělin (či jejich napodobenin), ale také si o všem zasvěceně popovídat.

Ve vedlejší místnosti se pod hromadou písku skrývalo improvizované paleontologické pracoviště. Ke slovu přišly štětce, které pomohly odkrýt kopii zkamenělé kostry dravého raptora. To byla také příležitost upozornit například na nepřesnosti v zobrazování prehistorických zvířat v některých oblíbených filmech.

Aby si děti odnesly na hezkou akci i nějakou hmotnou památku, pomohl jim nakonec Mgr. Zedník odlít ze sádry některého z trilobitů, měkkýšů, mořských bezobratlých živočichů, nebo dokonce zub zmíněného Megalodona.

foto: autor

David Švorc

„Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci“ je kniha Vladimíra Škutiny, kterou se zřejmě musela inspirovat paní učitelka Marková, když opět vyhlásila jeden z bláznivých dnů na Duhovce.

Do té doby jsem si myslel, že mít na hlavě zahrádku je vrchol. Mé představy, ale totálně překonaly výtvory, se kterými přišli v úterý do školy nejen naši žáci, ale i někteří učitelé.

Dnes tedy vím, že není problém mít na hlavě třeba i ostrov.

Ostatně, podívejte se sami na přiložené fotografie. Vězte ale, že jsou jen drobným výběrem toho, co jste mohli na chodbách a ve třídách toho dne vidět.

foto: autor

David Švorc

Žáci 9. ročníků absolvovali 24.5. zajímavou přednášku na téma Finanční gramotnost a Kyberbezpečnost. Přednáška byla realizována v rámci vzdělávacího projektu „Bankéři do škol“, který již 8. rokem pořádá Česká bankovní asociace, které tímto moc děkujeme. Velký dík patří zejména p. Lukáši Šroubovi z Komerční banky, který za námi do školy přišel a zhostil se role přednášejícího.

foto: autor

Jana Raška Moutelíková

Zanedlouho končí jaro a sluníčko se začíná projevovat v plné síle. Sedět celý den ve škole nás moc nebaví, a tak si můžete všimnout, že okolí školy ožívá a neustále se tu pohybují děti. Aby nás vysoké teploty netrápily, pořídili jsme si na hřiště nové vybavení. V koutku hřiště se nám objevilo mlhoviště. Již je umístěné a přichystané svlažit všechny děti od školkáčků po školáky.

Aby toho nebylo málo, pořídili jsme si i skvělé vodní kaskády a už se moc těšíme, až si vše společně vyzkoušíme.

foto: autor

Pavla Kalová

V naší přírodovědné učebně, zejména v hmyzím domečku, to s přicházejícím krásným počasím jen bzučí. Hlavně včelky samotářky pilně plní své komůrky, ve kterých mají ukryté larvy. Vybraly si nejrůznější úzké dutinky z rákosí a drobných klacíků v našem domečku. Pokud se na chvilku posadíte, můžete si je prohlédnout a pozorovat je.

Možná, že si i vzpomenete na přirovnání, že je někdo pilný jako včelka. A ty naše včelky, pilné opravdu jsou.

foto: autor

Adéla Marschalková

Jako by i sluníčko chtělo rodičům a budoucím školáčkům ukázat tu správnou cestu, když počasí po několika uplakaných dnech ukázalo svou vlídnou tvář a školu nasvítilo těmi nejjemnějšími paprsky.

Rozhodně se jím nechalo zlákat hodně zájemců o docházku do „Duhovky“, protože paní učitelky a páni učitelé měli ve středu už od dvou hodin tolik zájemců, že se dokonce tvořily i fronty. Ale nezbývalo než trpělivě čekat, protože pohovor u zápisu je moc důležitý.

To se musíte s paní učitelkou nejdříve představit, pak si ukážete, jaké obrázky jsou připravené na interaktivní tabuli, abyste si už za chvilku mohli začít ukazovat, čeho je víc a čeho méně, co je větší, co menší, jakou to má barvu a podobně. Určitě si pak proberete, jaké tvary už umíte a jak krásně dokážete nakreslit postavu. Hlavně si ji dobře prohlédněte, opravdu má pět prstů, uši, krk a nos?

Pomalu se začne ukazovat, kdo je nebojsa a kdo ještě trochu stydlín. Najdou se děti, které naprosto spontánně hovoří s dospělými, umí pozdravit, poděkovat, představí se, neskáčou do řeči, bez obav řeknou svůj názor (a někteří si ho umí už i obhájit). Stydlínci mohou být neméně šikovní, ale na uvolnění potřebují času trochu víc, a proto si s každým budoucím prvňáčkem paní učitelka nejdříve vlídně popovídá, aby poznala, koho bude v ten důležitý den provádět zápisem. Opravdu, učitelé nejsou přísnými zkoušejícími, ale vlídnými průvodci, rádci a partnery, kteří musí umět i vysvětlit rodičům, co se už daří, a čemu bude třeba ještě věnovat pozornost.

Pro mnohé děti a rodiče to není první návštěva „Duhovky“. Někteří ji znají, protože už navštěvují naši mateřskou školu, jiní se přišli podívat, když jsme pořádali „Školu nanečisto“. Teď je to velká výhoda. „Takové úkoly přeci znám! To jsme už zkoušeli,“ ozývá se nadšeně a mladému adeptovi vědění svítí očka spokojeností a jeho sebevědomí stoupá. V klidu pak prochází i dalšími úkoly, aby nakonec ruku v ruce s maminkou a tatínkem spokojeně odcházeli domů. A co se mu to houpá na krku? To je medaile, kterou dostaly děti, jež byly u zápisu opravdové šikulky.

Tak se na vás budeme těšit v září. Moc vám přejeme, aby vám ta radost z poznávání vydržela co nejdéle a celých devět let u nás bylo prozářeno podobným sluníčkem, jako vám svítilo na cestu do školy i dnes.

Foto: autor

David Švorc

V rámci našich podcastů bychom chtěli jako pomoc osmákům při rozhodování o výběru volitelného předmětu v devátém ročníku nabídnout rozhovory učitelů se žáky o nabízených předmětech.

Jako první jsme oslovili deváťáky, kteří už mají za sebou celé pololetí předmětu Mediální výchova.

V rozhovoru se vyjádřili mimo jiné o náplni předmětu, způsobu jeho realizace, množství teorie a praxe, náročnosti, ale i zábavnosti témat a jiných otázkách.

S deváťáky natáčel David Švorc

Foto: autor

David Švorc

A opět ta Mirka… Ano, paní učitelka Mirka Marková nás znovu přiměla obléci si něco, co do školy obvykle nenosíme.

Díky ní jste se na chodbách školy mohli potkat s Červenou Karkulkou, ale i s Mariem, v šatně se na vás usmívala Šebestová, vedle které se snažila bačkůrku zavázat princezna z pohádky (tak kde je ten princ, aby to zavázal…), ve třídách se běžně potkávali Obelix a pan Tau s postavami z filmových hororů a s Bezzubkou, který zrovna něco probíral s Pipi Punčochatou, a ty všechny pak učil třeba Ferda mravenec.

Takže to, že jste ve školní jídelně seděli vedle indiánky, Iron Mana, lišky a Harryho Pottera, na které dohlížela paní Colombová, už bylo vlastně úplně normální.

Ostatně, podívejte se na fotografie.

Foto: autor

David Švorc

Ke konci března se jako tradičně věnovaly paní učitelky z prvního stupně dětem, které se svými rodiči uvažují o zápisu do naší školy. Stejně jako v předešlých letech (kromě covidové pauzy) si mohly děti vyzkoušet úkoly, ve kterých ukázaly, jak poznají větší či menší předmět, více či méně obrázků, barvy, tvary, ale také předvést své pohybové dovednosti. Tím se mohly nevtíravou formou seznámit s naší školou a pedagogy, ale také zjistit, v čem už jsou dobré a kde mají ještě trochu cvičit.

Líbilo se vám u nás? Potkáme se tedy v září? Těšíme se.

Foto: autor

David Švorc

Když jsme (17. 12. 2021) uveřejnili informaci o tom, že žáci předmětu mediální výchova během hezké akce na Duhovce nabírali materiál na své první rozhlasové reportáže, slíbili jsme, že vás s výsledky jejich práce seznámíme.

Po první fázi (přípravě otázek a samotném natočení rozhovorů, atmosfér a ruchů) nastala zdlouhavější část, ve které si autoři budoucích reportáží museli nabraný materiál naposlouchat, vytřídit (přeci jen ne vše bylo použitelné technicky nebo obsahově) a následně vytvořit koncept scénáře, který už by bylo možno s vybraným materiálem realizovat.

Opět si ověřili, že není jednoduché vybrat vhodné respondenty, správně položit otázku, reagovat na odpověď, ale také rozhodnout, co ve výsledku je či není použitelné, že není snadné dát reportáži určitý rytmus, tempo, logiku, ale také, že střih a dotáčky mohou mnohé zachránit.

A tak poslouchali, zkracovali, prohazovali, dotáčeli, aby se pak svým výsledkem mohli pochlubit.

Posuďte sami, nakolik se jim to podařilo.
Foto: autor

David Švorc

V prvních dvou březnových týdnech se naše sedmé a osmé třídy vydaly směr západ, aby dorazily do lyžařského střediska Bublava, kde na ně čekaly zasněžené svahy a sjezdovky různých obtížností.

Ubytováni jsme byli v hotelu Švejk, který je zhruba 150 m od sjezdovek. To není moc, ale když to jdete 4x denně v těžkých přezkáčích s lyžemi na ramenou, je to fuška. Některé děti si i díky tomu výrazně zlepšily kondici a v noci krásně spaly.

Prostředí hotelu bylo velice pěkné (všude vyzdobeno obrázky Švejka). Navíc zde velice dobře vařili. Potěšil nás i pingpongový stůl a fotbálek, který jsme mohli zdarma využívat. Ve čtvrtek nám uvolnili celý velký sál na diskotéku, kde měly děti šanci ztuhlé nohy i tělo opět celé rozpohybovat.

V restauraci probíhaly přednášky, promítání i herní večer, kde se děti i učitelé navzájem výborně bavili připravenými hrami.

Na upravených sjezdovkách se nám děti den ode dne zlepšovaly. Je to zásluha vedení, protože díky tomu, že jede hodně učitelů (instruktorů), je v družstvech méně dětí, a tak mají instruktoři více času se jim věnovat.

Poslední den již klasicky proběhly závody ve dvou disciplínách. První byla jízda na krásu a umělecký dojem. Druhá disciplína nebyla klasický „obřák“, jelikož není možnost na sjezdovce závod připravit, ale obratnostní jízda, kde se měří čas na trati zhruba pěti metrů, kdy děti sjíždějí, vyšlapávají zpět nahoru a opět sjíždějí dolů.

Po závěrečném obědě proběhlo vyhodnocení – mimo jiné i pořádku na pokojích. To je totiž asi jediná možnost, jak udržet po čas pobytu na pokojích dětí pořádek. Vyhodnocovala se i záchrana člověka, kdy se děti na umělé panně napojené na aplikaci pro oživování učily udržet člověka při životě.

Po dvou letech různých omezení, dálkového vzdělávání z domova, nemožnosti výletů, společenských akcí ap. byl malý zázrak, že se podařilo lyžařský výcvik zorganizovat, a tak bylo na dětech vidět, jak si to neskutečně užívají.

Významným bonusem akce bylo, že se kolektivy tříd velice sblížily a utužily vzájemné přátelství.

Foto: Kateřina Králíčková a autor
Podcast připravil David Švorc se žáky 8.B.

Patrik Nádaský

Pohádky pro prvňáčky

„… Pojďme si tedy zopakovat, co by měla pohádka, ať klasická či moderní, obsahovat.
Dobro vítězí nad zlem! Správně!
Kouzelné předměty, kouzla obecně!
I to je správně.
Oblíbená čísla! Tři zlaté vlasy, tři úkoly, sedmero krkavců, devatero hor…
Výborně!
To je snadný!
Možná je snadné zapamatovat si některé pro pohádky charakteristické prvky, ale vymyslet zcela novou pohádku už tak jednoduché není.
To bysme zvládli!
Opravdu? Tak víte co? Zkusíme to. Rozdělte se do tří skupin…“

Takhle nevinně začala pro žáky 6. A hodina literatury, ve které jsme si připomínali rozdíly mezi pověstí a pohádkou. Nikdo z nás netušil, jak to nakonec dopadne.

Šesťáci se skutečně rozdělili do tří skupin po šesti členech a začali vymýšlet postavy, zápletku, prostředí, dobu, kouzelné motivy. Pak vymýšleli celý příběh, který ještě upravovali, vždyť některým slovíčkům by prvňáčci třeba ani nemuseli rozumět. Přemýšleli, zda bude lepší ho předvést jako loutkové představení nebo jako skuteční herci. Také zvažovali, co budou na kterou variantu potřebovat. Cesta ke scénáři, který by mohli začít realizovat, rozhodně nebyla tak jednoduchá.

Když došlo na kresbu loutek a přípravu kulis a rekvizit, začínal jsem věřit, že by to skutečně nakonec mohli našim prvňáčkům někdy zahrát.

Druhý březnový den bylo vše nachystáno. Dostavili se diváci z 1. A i 1. B. Usadili se na připravená místa, začala hrát pohádková hudba a přišla nejtěžší část pohádek. Šesťáci najednou zjistili, že předvést pohádku před opravdovým publikem je ještě těžší než trénovat ji před svými spolužáky.

Sem tam se něco třeba drobátko zadrhlo, ale všechny tři premiérové pohádky šesťáci dohráli až do konce a publikum bylo nadšené. Ostatně, jeho potlesk a spokojené úsměvy to potvrzovaly.

Šesťáci, máte můj obdiv. Gratuluji!

Videozáznam: žáci předmětu Mediální výchova (Toni Spousta, Pavel Houdek, Magdaléna Katela a Kamila Basslerová)

Foto: autor

David Švorc

Protože paní učitelka Mirka Marková nechce nechat naši školu ani chvilku v klidu, přišla záhy s nápadem, vrátit se k akci, kterou už jednou „Duhovka“ zažila. Navrhla, abychom opět uspořádali Barevný týden. Každý školní den přijdeme na vyučovaní v předem domluvené barvě a budeme posuzovat, které třídě se to daří nejlépe.

A tak se od pondělka do čtvrtka naši žáci i dospěláci převlékali do žluté, modré, červené, zelené, aby v pátek zalili školu záplavou barev, protože ten den jich měl mít na sobě každý co nejvíce.

Po poměrně klidném startu týdne, se najednou začaly mezi žáky objevovat „soutěžní barvy“ nejen na oblečení, ale i na vlasech, doplňcích, školních pomůckách, a dokonce se brzy vyrojili i plyšáčci a různé jiné hračky, které danou barvu splňovaly. Absolutním vrcholem bylo, když byla do barvy stylizována i kmenová učebna a porotu (= autorku nápadu) dojímaly i básničky či písničky o dané barvě, někdy i aktuálně třídami složené.

Snad naše fotografie dokázaly alespoň trochu zachytit atmosféru těchto dní.

Foto: autor

David Švorc

Ve středu 2. února vyrazilo družstvo druhého stupně naší školy reprezentovat Duhovou cestu na krajské kolo v šachu, které se konalo v Chlumci u Ústí nad Labem. Družstvo prvního stupně se bohužel zúčastnit nemohlo, protože čtyři z pěti hráčů byli v karanténě. Byli z toho hodně smutní. Těšili se i na cestu vlakem.

Zato žáci druhého stupně si to užívali. K mému údivu již ve vlaku vytáhli magnetické šachy a začali hrát první partie.

Rovněž před samotnou soutěží využili prázdné připravené šachovnice a poctivě se rozehrávali, aby se nabudili na soutěžní hru.

Letos byla účast kvůli kovidu opět slabší, pouhých 8 týmů. Hrálo se každý s každým v sedmi kolech podle pravidel rapid šachu.

Naši borci věděli, že to nebudou mít vůbec lehké. Proti nim nastupovali většinou aktivní hráči ze šachových klubů či kroužků. Za Duhovku na první šachovnici nastupoval Matyáš Nádaský, na druhou Filip Žikavský, na třetí Radek Matys a na čtvrtou Tadeáš Hanka, který také odehrál jednu z nejzajímavějších partií (závěrečná proti dívce za početného přihlížení hráčů i učitelů). Ze začátku vypadala partie vyrovnaně, ale dívčina si jednotlivé tahy důkladněji promýšlela a postupně vzala Tadeášovi více figur. Tadeáš měl sice více času, ale figury mu postupně ubývaly rychleji než soupeřce. Již to vypadalo, že Tadeáš nemá šanci, ale ten nějakým zázrakem, či svým umem stále unikal. Poslední tři minuty soupeřky již měl jenom krále, zato měl ještě 10 min. na svých hodinách. Soupeřce se v jejích posledních třech minutách nepodařilo zbývajícími figurkami dostat Tadeášovo krále do šach matu, a tak tento napínavý souboj skončil remízou. Chvíli jsme si mysleli, že Tadeáš vyhrál na čas, když holčině čas vypršel, ale přihlížející rozhodčí nám vysvětlil, že jelikož Tadeáš neměl jinou figuru, než krále, a tudíž nemohl dostat soupeřku do šachu, je to "pouze" remíza. I tak jsme měli všichni radost, že Tadeáš remízu uhrál a pro tým získal půl bodu. V konečném výsledku se každý půl bod hodí.

Po zápasech se naši kluci zakousli s radostí a chutí do slíbené pizzy, kterou jim vedení naší školy slíbilo jako odměnu za to, že jako jedni z mála hráli po celou dobu v rouškách a respirátorech. Kulturní dům, kde se krajské kolo hrálo, měl rychlý výstup na terasu, kam se naši borci mezi zápasy chodili nadechnout čerstvého vzduchu.

Naši reprezentanti celkově obsadili jako tým čtvrté místo, což je zatím historicky nejlepší umístění naší školy v krajském kole.

Chlapcům mockrát děkujeme za vzornou reprezentaci školy a do dalšího hraní jim přejeme mnoho vyhraných partií.

Foto: autor

Patrik Nádaský

O tom, že abecedu se mohou děti učit zábavně a trošku jinak než je tomu ve škole, se přesvědčili žáci našich druhých tříd. Na konci března se zúčastnili programu Chomutovského SKKS. Knihovnice z dětského oddělení knihovny děti provedla programem plným písmenek. Děti se seznámily s knihami, které tvořivě, netradičně a hravě rozvíjí čtenářské dovednosti.

Po naučném programu nechyběla ani zábava a děti si užívaly v dětské herně. S paní učitelkou si druháčci na "silnici" vyzkoušeli znalost dopravních značek i pravidel při jízdě na kole či koloběžce. V míčkovém hradu i na trampolíně si zase procvičili svoji obratnost a motoriku. Všem se příjemně strávené dopoledne moc líbilo.

Adéla Marschalková

Poslední den před jarními prázdninami si druháčci z Duhovky udělali krátký výlet do muzea. To ještě ale nevěděli, že místo odpočívání je čeká český jazyk, matematika, prvouka i tělesná výchova.

V muzeu na druháčky čekal zajímavý program na téma husitských válek. Děti se dozvěděly, kdo jsou to husité a jak to vypadal Chomutov v této době. Díky zvídavým otázkám se toho dozvěděly opravdu hodně. V druhé části programu se pak rozdělily na dvě skupiny - husity a měšťany a bojovaly mezi sebou o vítězství. V obou skupinách zvítězili měšťané.

Všichni jsem si to velmi užili. Moc děkujeme ochotným paní průvodkyním a těšíme se na další návštěvu.

Tereza Votýpková

Ačkoliv se v přírodopisu v 9. třídách probírá hlavně neživá příroda, využili jsme tématu půdy k jejímu oživení. Obě deváté třídy si tak zopakovaly zásady mikroskopování, přípravu preparátů a dále již tvořily a sledovaly své vytvořené. Vzorky, které žáci zkoumali, byly získané z roztoku půdy a namočeného mechu.

Spadeno jsme měli především na želvušky. Tato „mechová prasátka“ jsou totiž považována za nejodolnější tvory planety Země. Není tedy divu, že přitahují dlouhodobě pozornost vědců, ale tentokrát i tu naši. Žáci si ověřili, že mikroskopování vyžaduje zručnost, trpělivost a jistou dávku štěstí.

Jedna želvuška se nám nakonec ukázala a podařilo se ji i vyfotit. Dále jsme pozorovali hlavně kořenová háďátka a vířníky. V průběhu hodiny jsme některé z preparátů sdíleli přes počítač na tabuli, kde je mohli všichni žáci sledovat a prohlédnout si je.

Marta Kubicová

Duhu na obloze známe všichni. Žáci osmých tříd k její výrobě využili optické hranoly, jako kdysi slavný Isaac Newton. Cílem pokusu bylo demonstrovat, že se bílé světlo díky lomu na hranolu rozloží na jednotlivé barvy spektra. Troufáme si říct, že žáci z duhovky mají duhu v malíčku. :-)

Foto: Foto: M. Kubicová & D. Černá

Marta Kubicová

Vzpomínáte, na co jste si jako malí hráli? A vzpomínáte, čím jste se chtěli stát? Kluci chtěli jezdit s kamionem, pracovat jako popeláři, aby se mohli vozit vzadu na voze, některé holky snily o kariéře baletky, veterinářky, ti větší snílci se chtěli stát kosmonauty, princeznami nebo fantastickými vynálezci.

Abychom opět trochu pozdvihli hravého ducha naší školy (a zároveň si udělali malý průzkum toho, o čem naše děti sní), vyhlásila paní učitelka Marková den, kdy jsme svým oblečením mohli dát najevo, čím jsme kdysi chtěli být (dospěláci) a čím bychom chtěli být (žáci naší školy) – Dream Jobs.

A tak jste ten den na chodbách a ve třídách potkávali lékařky, veterinářky, zubařky, cukrářky, letušky, farmářky, policisty a policistky, ale také zloděje, advokátky, sportovce i sportovkyně, modely i modelky, vojáky…, takže rocková hvězda, které se na zádech houpala elektrická kytara už vás ani trochu nepřekvapila.

Ve vyučovacích hodinách pak byly často úlohy motivovány různými povoláními, jejich prostředím, nároky, pomůckami nutnými k jejich výkonu, aby alespoň některé představy nabyly přiměřeně racionální podobu.

Komu z těch našich žáčků se asi jejich sen o budoucím zaměstnání splní?
Foto: autor

David Švorc

Už pátým rokem se na naší škole učí jako volitelný předmět mediální výchova. Kromě teoretických znalostí (jak poznat hoax nebo fake news, co je to duševní vlastnictví, kyberstalking, phishing…) v něm žáci získávají i praktické dovednosti. Vyzkouší si psaní článku do školního časopisu, vytvoří fotoreportáž, ale také natočí reportáž rozhlasovou a televizní. Při tom si nejen osvojí některé základní dovednosti v ovládání fotoaparátu, zvukového rekordéru nebo mixážního pultu a kamery, ale také se podílejí na dodatečné úpravě pořízených materiálů a vyzkoušejí si práci redaktora, zvukaře, kameramana, osvětlovače nebo dramaturga. Nejdůležitější však je, že se při poznávání záludností těchto profesí nenásilnou formou učí, jak vzájemně spolupracovat, komunikovat v týmu i navenek, rozdělit práci, naplánovat akci, improvizovat, oslovit potencionálního respondenta, správně položit vhodnou otázku a reagovat na odpověď, také si připomínají pravidla slušného chování, protože o spolupráci musí umět vlídně požádat a poděkovat za ni, nezapomenou se představit… a to se jim bude do života opravdu hodit.

Na „Duhovce“ se všichni těšíme na naše malé projektové dny a akce, při kterých jsme už letos například „zahajovali plesovou sezónu“ nebo soutěžili ve fotografování podzimu.

V pátek 17. 12. jsme si takový den užívali. Děti i učitelé přišli do školy v pyžamech, měli s sebou své oblíbené plyšáčky, chodbami zněly melodie z pohádek a večerníčků. A to je přesně ten správný čas pro naše „mediálkáře“. Když se něco mimořádného děje, je o čem točit. Tentokráte vyrazili „do terénu“ ve dvojicích (redaktor a zvukař) vyzbrojeni předem připravenými otázkami, mikrofony, sluchátky a zvukovými rekordéry, aby se spolužáky a učiteli natočili materiál pro rozhlasové reportáže, které pak budeme v hodinách mediální výchovy společně dokončovat.

Snad se nám to povedlo. Ty nejlepší reportáže pak představíme na školním webu.

Foto: autor

David Švorc

V předvánočním čase třída 2. B využila příležitost navštívit chomutovské muzeum, kde probíhá výstava Odstíny gotiky - Nábytek a interiéry středověku. Nejenže cestou mohli žáci pozorovat krásně osvícený a nazdobený park, ale u radnice na ně čekalo malé překvapení. Ozdobený strom reagující na zpěv. Společně si tak zazpívali Vánoce, Vánoce přicházejí a pak se pomalu přesunuli do muzea, kde na ně čekala exkurze.

Zábavnou formou se naši žáci seznámili nejen se středověkými řemesly, protože jejich ukázky byly umístěny do interiéru spolu s typickými oděvy. Děti pozorovaly změny a popisovaly různé nástroje. Měly nepřeberné množství otázek, ale paní průvodkyně na všechny statečně odpovídala.

V druhé části prohlídky byl k vidění Fialův pohyblivý betlém, kde jsme poznávali další různá více i méně známá řemesla. Největším objevem však byla pro děti v betlémě městská věž a hrad Hasištejn.

Páteční den utekl jako voda a nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět do školy. Výlet se všem moc líbil a věřím, že to nebyla poslední návštěva v muzeu. Už teď jsou děti zvědavé, co na ně čeká příště.

Foto: autorka

Tereza Votýpková

To si tak jeden řekne, že uspořádá na „Duhovce“ fotosoutěž s podzimní tematikou. Dokonce ten jeden domluví kolegy do poroty a přesvědčí i pana Karla Brože, profesionálního fotografa, který k nám jezdí fotit děti a zaměstnance školy (však se na jeho fotografie podívejte v sekci Náš tým), aby porotě předsedal a výsledky pak slavnostně vyhlásil.

Ten jeden pak soutěž vyhlásí, osloví žáky školy tématem (i zajímavými cenami), takže se v nebývalém množství sejdou krásné fotografie, které pak rozešle porotcům, aby mohli začít hodnotit, vystaví je v chodbě do jídelny, aby se svými hlasy mohly přidat i děti. Porota se usnese na výsledku a je čas soutěž oficiálně uzavřít a pogratulovat výhercům. Vše probíhá plynule a vy se už můžete začít těšit.

Jenže to by nesmělo být to covidové období. To pak někdo onemocní, někdo padne do karantény, pak nemůže ten, či ona… Takže jsme výsledky naší soutěže vyhlásili až 2. prosince. Ale potlesk vítězům kvůli tomu rozhodně menší nebyl. Snad ani jejich radost z úspěchu.

Zde jsou výsledky:

1. stupeň

1. místo Barbora Šilhánková
2. místo Nela Nevečeřalová
3. místo Jakub Švorc

2. stupeň

1. místo Nikola Löschanová
2. místo Ráchel Vrtišková
3. místo Johanka Šilhánková

Gratulujeme!

PS: Jó, ten, kdo to všechno vymyslel a zorganizoval, nebyl ten, ale Ta! Paní učitelka Mirka Marková. Děkujeme!

Foto z předávání od zvukové techniky mobilem pořídil: autor

Vítězná fota jsou seřazena podle pořadí výsledků na prvním a na druhém stupni.

David Švorc

Do školy? Ano, do školy! V pátek jsme totiž zvolili pro poslední předvánoční den lehounce hravé téma.

Ráno tak díky nápadu paní učitelky Mirky Markové vykukovala dětem pod kabáty a bundami pyžámka, overaly, župany, někteří už měli na hlavě i klapky na oči, tady se nesl medvídek v ruce, jinde zas oblíbený plyšáček vyčuhoval z igelitky. A to samé měli na sobě i naši školkáčci, a dokonce i učitelé.

První dvě hodiny nás v pyžamech čekalo vyučování podle rozvrhu, ale pak následovaly třídnické hodiny, ve kterých se někteří vydali do města na malou vlastivědnou procházku a jiní uspořádali ve třídách vánoční besídky.

Vyzdobené učebny zaplnily zvuky koled a třídní měli opět chvilku mluvit se svými žáky i o něčem jiném než o omluvenkách absencí či stížnostech kolegů na jejich třídu. Nakonec došlo i na malé dárečky pod více či méně improvizovanými stromečky, na kolektivní hry a vlastně i na trochu klidného popovídání například o tom, co nás v době volna čeká.

Snad trochu té pohody na vás přenesou i fotografie z akce.

Tak hodně zdraví, klidu a krásné Vánoce!

Foto: autor

David Švorc

Na Duhovce je samozřejmé, že hodiny hudební výchovy nejsou jen o přezpívání několika písniček a vyprávění o hudebních skladatelích, ale že je to opravdové muzicírování. A tak se hraje na flétničky, kytary, klávesy, bubínky, triangly a do toho se zpívá, dupe, luská, tleská… Prostě si tu muziku užíváme.

Žáci naší 5.B se letos rozhodli, že své rodiče překvapí nahrávkou koledy, kterou při hodinách hudební výchovy s paní učitelkou Alenou Grée zpívají.

Protože si k pořízení záznamu vybrali zrovna pyžamový den, zůstane jim zároveň památka i na jednu z akcí, kde se snažíme utužit naše kolektivy a učit děti dělat něco společně.

Tak se hezky usaďte a poslouchejte, 5.B právě začíná…

(pusťte si připojené video 1 a 2)

Foto: autor
AV záznam: autor

David Švorc

Ne nenechte se zmýlit. Tentokrát to nebude o žádném lyžařském výcviku nebo o pěší turistice.

„Na Horách“ je totiž název zařízení v obci Kovářská pro děti ve věku do 18 let vyžadující okamžitou pomoc.

Proč je připomínáme? Nejen proto, že si to prostě zaslouží, ale také proto, že jsme se letos rozhodli přidat k lidem, kteří jim chtějí nějak pomoci, k lidem, kterým osud těchto dětí není zcela lhostejný.

Na „Duhovce“ bývá zvykem končit kalendářní rok Vánočním jarmarkem, kterým pokaždé pomáháme nějakému chlapci nebo dívce ve složité (většinou zdravotní) situaci.

Protože ale jeho organizace by byla letos velmi komplikovaná, hledali jsme náhradní řešení. Nakonec nás maminka jedné žačky z 6. A (paní M. Přibylová) upozornila na toto zařízení pro (a nyní cituji z jejich webových stránek: https://z-nahorach.webnode.cz): „poskytování primární péče dětem, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo se ocitly v situaci, kdy je vážně ohrožen jejich vývoj, či byly tělesně a duševně týrané nebo zneužívané a byla závažně ohrožena jejich práva.

Pak už stačilo přichystat krátký dopis našim rodičům a žákům, se kterým navíc paní ředitelka Petra Jandová s paní zástupkyní Alenou Grée obešly třídy, aby o akci také krátce povyprávěly. Rychle se ukázalo, že přichystat pro děti ze zařízení „Na Horách“ výtvarné potřeby, které si přály, nebude problém.

Od následujícího dne se v recepci školy začaly objevovat balíčky a balíky s kreativními pomůckami, které se naše rodiny rozhodly darovat. A tak, když přijela paní ředitelka Petra Manasová s dcerou, aby je převzaly, naplnily jimi celé osobní auto.

A nás ten den hřálo potěšení, že i letos „Duhovka“ dostála své krásné tradici.

Foto: autor

David Švorc

„Hezky se protáhneme nahoru a doleva, doprava, vyklepeme ruce, připravíme hlásky a naši písničku si nejdříve vyzkoušíme…“

A pak se skutečně ozve klavír a děti začnou zpívat koledy, které spolu s paní sbormistryní Alenou Grée už nějaký čas nacvičují. Zpívají je od října, protože muzikanti musí myslet stále dopředu, aby měli vždy nachystán aktuální repertoár.

Teď mají tedy ukázat, co už si pamatují, jak dovedou reagovat na gesto paní učitelky a že žádný tón už pro ně není příliš vysoký nebo hluboký a žádný rytmus příliš složitý, protože ty písničky přeci dávnou dovedou.

Stojí před nimi stojan s dvěma citlivými mikrofony, které do počítačového programu přenesou každý tón, každý hlásek a také kdejaké šustnutí. Někdy bohužel zaznamenají i brepty ve chvíli, kdy má celý sbor mlčet, protože tohle je přeci prostor pro klavír, aby zahrál mezihru před další slokou. A tak se musí zastavit, připomenout, že muzikanti musí umět i mlčet (což je pro některé malé hlásky nepředstavitelně těžký úkol) a pak se teprve znovu nahrává.

Jak se nám to povedlo, posuďte sami. Chtěli jsme vám udělat radost alespoň takto, když vás letos nemůžeme pozvat na vánoční koncert. Tak tedy: „Krásné Vánoce vám přejí Sluníčka!“

Foto: autor
Zvukový záznam: autor

David Švorc

Ačkoliv se to někdy může zdát jako samozřejmost, s vybraným chováním a elegancí se nerodíme, ale postupně se jim učíme. Své první krůčky na pomyslném tanečním parketu si tento čtvrtek vyzkoušeli někteří naši žáci, když paní učitelka Mirka Marková opět vyhlásila malý projektový den, abychom znovu zkusili něco nového.

Ráno se před školou začali scházet kluci a holky jako obvykle s taškami plnými knížek, sešitů, svačin (podle toho, co je pro ně prioritou), ale z dlouhých bund a kabátů sem tam vykukovaly kalhoty od obleku, sukně, lemy šatů a na rukách se houpaly střevíčky a doplňky, které se musí nasadit jako poslední, aby se přesunem do školy nepoškodily nebo nechtěně neposunuly a vše bylo pak na svém místě. Při pečlivějším pohledu jste dokonce mohli na některých dívkách zahlédnout slavnostnější make-up, ve kterém do školy obvykle nechodí.

Hned u vstupu do budovy je do slavnostní nálady uváděla hudba, kterou si možná pamatujete z tanečních. S téměř odborným komentářem o původu tance, rytmu, tempu a charakteru zaznívaly valčík, waltz, cha – cha, ale i tango nebo passo doble. Ty, kteří na dnešní projekt zapomněli, to mohlo překvapit, ale většina se jen zasvěceně usmála a pokračovala do třídy v naději, že si dnes opět něco neobvyklého vyzkouší.

Skutečně. V některých hodinách jste kromě přídavných jmen, lichokopytníků, průmyslu Severní Ameriky či nepravidelných sloves mohli zaslechnout i hudbu a taneční pokyny vyučujících nebo povídání o tom, že o tanec se žádá rozhodně jinak než slovy: „Dem si hodit bokem?“

Bylo úžasné pozorovat, jak se kluci a holky uvolňují, užívají si pohyb a nenásilnou formou se poprvé seznamují se zásadami etikety týkajícími se společenského tance. A vůbec nevadilo, že jen ti nejodvážnější kluci o něj dokázali požádat dívku a většina dětí tančila podle svého oblíbeného hesla: „kluci s klukama a holky s holkama“.

Tak tedy, až se příště ozve: „Pánové, zadejte si dámy,“ budeme zase o krůček zkušenější.

David Švorc
Foto: autor

Občas se naši žáci pozastaví nad tím, jak vážně rodiče řeší vhodnost svého oblečení pro různé typy příležitostí, když v pátek si mohou do kanceláře oblékat casual, ale na párty si maminka bere koktejlky a večer musí mít s tatínkem black tie, protože potřebují reprezentovat.

Proto bylo součástí našeho projektového dne na Duhovce i malé poučení o různých stylech oblékání. Na nástěnce před jídelnou už déle než týden dopředu visely obrázky s povídáním o vhodných a nevhodných typech oděvu, které pro různé akce oblékáme, aby děti dopředu věděly, co to znamená, když na taneční den ve škole mají přijít v creative black tie.

Jak to dopadlo, se můžete podívat na následujících fotografiích (alespoň na třídy, které ten den mohly být ve škole a neučily se online).

David Švorc
Foto: autor

"Nejvíc se těším na pátek, až půjdeme do knihovny," znělo z úst nejednoho druháčka. Vždyť si žádný výlet v první třídě ani pořádně užít nemohli. Plni nadšení se tak druháci v pátek 15.10. vydali objevovat taje knihovny.

Po cestě si zkoušeli pojmenovávat historické památky města Chomutova a pak už konečně do knihovny. V knihovně na ně čekala úvodní beseda, kterou se děti seznámily nejen s pravidly půjčování knih, ale také s tím, jak se taková kniha vyrábí a co vše je k tomu potřeba. Po vydatné svačině pak navštívili unikátní sbírku lega, kde mohly vidět i oblíbený Bradavický hrad. Nakonec si paní knihovnice vyzkoušela děti ze čtení a za odměnu dostaly pěknou knihu na památku.

Děti byly z celého zážitku nadšené. Jistě knihovnu opět brzy navštíví.

Foto: autorka

Tereza Votýpková

Po dlouhé době se s příchodem nového školního roku opět rozběhly kroužky.

I letos měly děti z Duhovky pestrý výběr kroužků od zpívání až po sportování. Mezi oblíbené se opět dostal i Herní klub. Jakpak by ne, když se tam děti seznamují nejen s pravidly společenských a logických her, ale i s jednoduchými základy programování robotických včelek či s vytvářením vlastních her. Paní učitelky se aktivně zapojují do hraní a hodina a půl se najednou zdá jako nic.

Doufejme, že dětem nadšení z her vydrží co nejdéle.

Foto: autorka

Tereza Votýpková

Dne 3. 11. 2021 se konalo v Domečku v Chomutově okresní kolo přeboru škol v šachu. Letos byla účast škol trošku menší, ale i tak se zúčastnilo jedenáct týmů ze sedmi škol.

Naše škola Duhová cesta vyslala do soutěže dva pětičlenné týmy.

Děti hrály sedm kol švýcarským systémem. Tempo hry bylo 2 x 15 min. bez zápisu. Některé děti hrály se šachovými hodinami poprvé, ale popraly se s tím velice dobře.

I přes špatný přístup kyslíku přes roušky a respirátory pracovaly hlavy našich hráčů na plné obrátky.

Týmu z prvního stupně se podařilo obhájit loňské vítězství. Navíc čtyři žáci byli vyhodnoceni mezi prvními pěti nejlepšími.

Tým druhého stupně si dokonce o jedno místo polepšil a rovněž získal první místo. Zde byli dva žáci vyhodnoceni mezi pěti nejlepšími.

První místo na druhém stupni v dívkách obsadila stejně jako minulý rok Terezka Vraná, která se soubojů s chlapci na šachovnici rozhodně nezalekla.

Celý turnaj se nesl v příjemné atmosféře a naši hráči si vítěznou euforii opravdu dosyta užili. Nyní se už moc těší na krajské kolo v Chlumci.

Foto: Lucie Hanková a autor

Patrik Nádaský

Kdo je na naší škole delší dobu, ten už si zvykl, ale pro neznalé to může být lehký šok. Je běžné pondělí, vy si vcházíte do školy, myslíte na běžné starosti… a najednou stojíte proti… hrobu. A není to ledajaký hrob! Nad ním najdete jakéhosi ducha, okolo jsou poházené kosti, na zemi leží lebka a do toho na vás pomrkávají lucerničky. Když se vzpamatujete z prvního šoku, cestou po chodbách zjišťujete, že shora od stropu visí další duchové, že v mezipatře nacházíte Draculův hrob, všude jsou spousty pavouků, pavučin, netopýrů a jiné havěti.

Je to tak, už je tady zase Halloween. Tak zítra v maskách!

Foto: autor

David Švorc

To se jednou z nástěnky dozvíte, že bude ranní porada učitelů v Sydney (to je naše hudebna). Jasně, to už známe…

Ráno ještě trošku mžouráte zalepenýma očima a vcházíte do třídy. A najednou překvápko…

Jen se zkuste rozhlédnout okolo (podívejte se na fotografie), copak se v takové společnosti můžete soustředit na téma porady?

Ale nebojte, zápis z ní si přečtu.

Foto: autor

David Švorc

Dne 1.10. 2021 se ve sportovním areálu Domovinka v Chomutově konala první soutěž letošního školního roku – okresní kolo v přespolním běhu.

Naše škola vyslala žáky ve všech vypsaných kategoriích, tedy od čtvrtých do devátých tříd. Celkem čítala výprava 29 žáků.

Bylo krásné slunečné počasí, jako stvořené pro běh. V areálu na Domovince byla připravená dobře značená a krásná trať s terénními nerovnostmi. Chlapci a dívky běželi zvlášť. Soutěžilo se v družstvech. Do výsledků se vždy započítávali čtyři nejrychlejší žáci dané kategorie z každé školy.

I přesto, že ve třech kategoriích jsme měli absolutního vítěze, což bylo u mladších ze třicetičlenného startovního pole a u starších dokonce z padesátičlenného pole, na vítězství to nestačilo.

I tak jsme obsadili v kategorii družstev II. dívky (4. a 5. třída) krásné třetí místo.
(Eliška Krýslová doběhla na třetím místě).

V kategorii družstev II. chlapci (4. a 5. třída) krásné druhé místo.
(Nádaský Tobiáš doběhl na prvním místě, Kuba Richter na čtvrtém místě)

V kategorii družstev III. dívky (6. a 7. třída) krásné 3. místo.
(Vondráčková Justina doběhla na prvním místě)

V kategorii družstev III. chlapci (6. a 7. třída) krásné 4. místo.
(Nádaský Matyáš doběhl na prvním místě)

Družstvo dívek v kategorii IV. (8. a 9. třída) skončily na 8. místě.
Družstvo chlapců bohužel nedokončilo v dostatečném počtu, a tak hoši nebyli bodováni.

Všem zúčastněným žákům děkujeme za skvělé výkony. Po dlouhé sportovní pauze kvůli kovidovým opatřením bylo krásné vidět, jak je sport baví a do výkonu dávají veškeré úsilí.

Foto: Kateřina Králíčková a autor

Patrik Nádaský

Protože se po dlouhém čase distanční výuky ukazuje, že naše třídy potřebují opět stmelit, přišla paní učitelka Mirka Marková s nápadem užít si letošní Halloween lehce soutěžně. Týden před soutěžní úterkem se po škole objevily plakátky, které vyzývaly k soutěži tříd - která třída bude mít nejzajímavější masky s největším procentem účastníků, vyhrává.

Nešlo tedy jen o to mít krásnou masku, ale domluvit se ve třídě a zabojovat společně.

V úterý 26. 10. se do školy začaly trousit mrtvoly, mrtvé nevěsty, smrtky, kostlivci, zombíci a jiné prapodivné příšery, které vás snad mohly v ranním šeru i polekat.

V dopoledních hodinách se třídy postupně scházely na focení na schodech školy a kritickým okem je (nejen při tom) pozorovala odborná porota.

Jak třídy dopadly se můžete podívat na přiložených fotografiích.

Foto: autor

David Švorc

Během on-line výuky přírodopisu jsme si se sedmáky vyprávěli o tom, jak si vyšší rostliny pomocí průduchů v listech vyměňují s okolím kyslík, oxid uhličitý a vodu. To vše při dějích, které známe jako fotosyntéza a dýchání. Ihned po návratu do školy jsme využili možnost vidět tyto zázračné průduchy na vlastní oči a zasedli v přírodovědné učebně za mikroskopy.

Po krátkém seznámení s mikroskopem a jeho obsluhou, si žáci připravili vlastní preparáty z listů školní kapradiny ledviníku. A protože nám šla práce hezky od ruky, připravili jsme i preparáty s žahavými chlupy z listu kopřivy dvoudomé. V zápalu do bádání si kupodivu ani nikdo nestěžoval, že by se “popálil”. :-)

Preparáty žáků byly vyfoceny na učitelském mikroskopu s digitální kamerou.

Marta Kubicová

Ve vzduchu bylo cítit mírné vzrušení, vůně neznámých pokrmů, ale i barev, jimiž si aktéři pomalovali svá těla. Atmosféru dokreslovaly vzrušené hlasy, které ještě na poslední chvíli domlouvaly poslední detaily dnešní akce, a hudba linoucí se z reproduktoru. Pak zavelel autoritativní hlas, který sezval všechny účastníky Australského dne na chomutovském státním gymnáziu do „klece“. Alespoň tak označoval Mgr. David Rohusch (jeden z hlavních organizátorů dne a „majitel“ toho hlasu) oplocené sportoviště, kde celá akce (s již poměrně dlouhou tradicí) začala.

Do davu studentů se v pátek 1. 10. opět začlenili i žáci Duhovky, kteří v rámci předmětu Mediální výchova přišli, aby „nasáli atmosféru“, ale hlavně – aby si nabrali materiál na své první psané a fotografické reportáže. Protože to pro některé bylo úplně poprvé, nebylo pro ně snadné požádat organizátory nebo studenty o rozhovor, aby se podělili o své pocity, zážitky a úspěchy (celý den byl vlastně jednou velkou soutěží tříd). Nepřekvapí nás tedy, že pro rozhovory vyhledávali zvláště naše bývalé žáky, kterých je už i na gymnáziu opravdu hodně. Mohli jste deváťáky tak potkat jak fotí studenty při australské hace, na surfařském trenažéru, při „klokaním skoku“ (závodech v pytlích), jak zapřádají hovory po turnajích rugby nebo plážového volejbalu, ale také jak ochutnávají „australské“ dobroty, které na ten den gymnazisté napekli a navařili. Jen kvízu v angličtině o Austrálii a Novém Zélandu se vyhnuli, protože byli varováni, že je na něj třeba již pokročilá znalost jazyka a detailní informace o těchto zemích. Inspiraci tedy nabrali ještě na přehlídce masek, které se ukazovaly na zvýšeném molu.

Protože se celá akce oproti plánu zpozdila, končila pro naše mladé adepty novinářského umění malým koncertem na didgeridoo a dua umělců, kteří si prý na gymnázium odskočili ze svého amerického turné (slova pana Rohusche).

Nestihli jsme tedy tradiční taneční zakončení, což je škoda. Vidět 400 lidí tančících jeden tanec je docela zážitek. Výsledky celého dne jsme se dozvěděli z smsky od přátel. V juniorech zvítězila 4.F a v seniorech 6.F. Upřímně si ale myslím, že vítězi byli všichni, kdo si Australský den užili. Snad to budeme moci říct i o našich deváťácích z mediálky. Ale to se dozvím, až si přečtu jejich první reportáže.

Foto: autor a žáci předmětu Mediální výchova

David Švorc

V rámci plánovaných tří vln testování se v září na Duhovce potýká se sadou testů většina našich žáků. Zkuste však pro ně najít místo pro provedení testů ještě před vstupem do vlastní třídy. Naše škola má prostory natolik obsazeny, že nemáme nikde volná místa. Každičký kout je využit pro kmenové učebny, odborné laboratoře, knihovnu, sklady pomůcek… A tak se testuje třeba ve školním klubu, družině, ale i v dílně, jídelně nebo na chodbě u šaten.

Ačkoliv dospěláci kolikrát řeší, že se děti vůbec testovat musí, ony to zvládají s úsměvem, stihnou si ráno alespoň popovídat nebo třeba pohrát s plastelínou, kterou mají prvňáčci jako improvizovaný stojánek na testovací zkumavku.

Foto: autor

David Švorc

Kolikrát nám ten moment prolétl hlavou. Někdy jsme se vraceli ve vzpomínkách ke svým prvním školním dnům na základní škole, na střední, na vysoké. Někdy jsme vzpomínali na vyprávění kamarádů, jak stáli poprvé před tou velkou budovou v chumlu tehdy ještě třeba neznámých dětí. Vybavili jsme si atmosféru naší první třídy, hlas první paní učitelky ve škole. První přátelství, lásky, ale i zklamání…

A teď tu stojíme s tou naší malou princeznou nebo s tím naším malým pirátem, kosmonautem, závodníkem… a nestačíme se divit, jak to rychle uteklo. Vždyť je to teprve nedávno, co jsme si je přivezli z porodnice a dnes je vedeme poprvé do školy.

A oni jsou zvědavi na svou první paní učitelku, na nová přátelství, na školní úkoly a učení a obracejí se s důvěrou k nám, protože my jsme to už přeci všechno zažili, protože my jsme ti rodiče, kteří zaručeně všemu rozumějí a všechno zvládnou. A teprve v našem věku pochopí, že některé věci jsou nesdělitelné, že se to prostě musí zažít.

Tak ať je to jejich „zažívání“ na Duhovce co nejhezčí!

Ať se vám daří, prvňáčci!

Foto: autor

David Švorc

Asi jen málokdo si může myslet, že o prázdninách škola spí (vždyť kdy by se jinak mohly stihnout opravy stěn, výmalba tříd, výměna oken a podobné oblíbené akce). Většina sousedů školy si určitě všimne, že ke konci srpna, se do ní opět vrací parta dospěláků, aby se nachystala na nový školní rok. To se proberou časové plány, čtenářské deníky, podoba písemných prací, zkontrolují se učebnice, výbava tříd a nachystá se vše, aby škola mohla opět od září fungovat.

I když je ten ruch v budově opět větší, nezasvěcenému oku může uniknout.

Rozhodně ale nikomu neunikne, když se před školou začnou srocovat ty desítky a stovky dětí, které se smějí, poplácávají se „chlapsky“ po ramenou, objímají, mávají na sebe, pokřikují, štěbetají a dalšími všelijakými způsoby dávají najevo, že se na kamarády a spolužáky těšily.

Samozřejmě mezi nimi najdeme i pár smutlivců, kteří se ještě nevyrovnali s tím, že letní prázdniny jsou definitivně sladkou minulostí, a i několik nervózně se rozhlížejících nových žáků a žaček, kteří s novým školním rokem přestupují na „Duhovku“, a tak sondují, zda se v tom veselém davu náhodou už neskrývají jejich budoucí přátelé. Ten veselý dav ale naštěstí převládá.

Přejme tedy všem, aby zase nalezli své kamarády, dostali své oblíbené paní učitelky a další školní rok společně opět zvládli.

Foto: autor

David Švorc

Protože učitele čeká před koncem školního roku spousta práce (nemyslete si, nejsou to jen ty vaše známky, ztracené klíčky od šatnových skříněk nebo poničené učebnice, ale třeba i spousta „úředničiny“), stalo se takovým hezkým zvykem sejít se na slavnostním předávání vysvědčení žákům devátých tříd (to abychom si společně zaslzeli dojetím, jak už jsou velcí) a pak společně poobědvat.

Tak si (alespoň někteří) v hlavě udělají tečku za prošlým školním rokem, zklidní se, zpomalí a třeba si i popovídají s kolegyněmi a kolegy, dokonce mohou prohodit pár slov s reprezentací naší mateřské školy nebo školní kuchyně. Protože se alespoň pár lidí zmíní o plánech na dovolenou, začnou si i naši workoholici uvědomovat, že zítra skutečně začíná a že manžel či manželka mluvili o nějakém stanu, penzionu, plachetnici…

„Ježíšmárja, co já to měl zařídit?! Vždyť já něco slíbil, ještě jsem ji přesvědčoval, že se na mě může spolehnout…“

A proto začnou konečně uvažovat i o něčem jiném, než jsou výkazy, formuláře, kolonky, úklid třídy, odevzdání klíčů…

Ale teď promiňte, já musím letět, zapomněl jsem totiž ještě něco odevzdat…

Foto: autor

David Švorc

Dnes jsme se v rytířském sále Červeného Hrádku rozloučili s našimi deváťáky.

Jako každý rok jsme rozdali vysvědčení, na která mohou být někteří pyšní a jiné by měla vést k malému zamyšlení.

Před samotným předáváním je zvykem, že krátce promluví třídní učitelé. Není to jednoduchý okamžik, nejen kvůli tomu, že někteří neradi mluví na veřejnosti, ale i pro to, že máte promluvit k lidem, ke kterým jste si za ty čtyři roky na druhém stupni vytvořili určité pouto. V tuhle chvíli si velmi intenzivně uvědomujete, že končí nejen ta trápení s neodevzdanými úkoly, ztracenými učebnicemi, rozbitými koleny, pubertálními projevy, zapomenutými vyjmenovanými slovy…, ale že končí i vše hezké, co jste s nimi prožili nebo prožít mohli, protože jsme se opět loučili s dětmi, které nám na dlouhý čas „ukradla“ karanténa (přes monitory počítačů totiž příliš sociálních interakcí nezažijete), a že víc jim už dát nemůžete. Zbývá vám jen naděje, že se přijdou někdy v budoucnu pochlubit s tím, jak se jim daří, nebo se svěřit se svými starostmi. Snad je alespoň na chvilku potkáte ve městě a možná vás pozvou na nějaký třídní sraz, ale všechno už to bude jenom možná.

No, zkuste si pak před ně naposledy stoupnout a říct vyrovnaně a srozumitelně projev, který bude mít smysl a ještě se při tom tvařte moudře a zkušeně 😊.

Já jsem si letos uvědomil ještě něco. Ve své promluvě jsem je mohl pochválit za něco úžasného. Všichni byli přijati na jednu ze dvou vybraných škol, 16 (z 18) si mohlo vybírat, protože byli přijati na obě školy, na které se hlásili. Někteří byli nejen přijati, ale skončili na vynikajících místech (1. na SŠ Michael v Praze, 3. a 6. na SPŠ v Chomutově, 5. na ESOZ v Chomutově, 8. na Gymnáziu Chomutov…) a to je vám báječný pocit.

Deváťáci moji, užijte si ho. Přeji vám, abyste ho i v dalších letech zažívali co nejčastěji.

Foto: Josef Griml ml.

David Švorc,
bývalý třídní učitel bývalé 9.B

Rotkäppchen! Ano, nepřehlédli jste se – Rotkäppchen!

Naši deváťáci si totiž ještě na závěr školního roku přichystali malé překvapení, protože sehráli známou pohádku, ale celou v němčině. Přivedla je k tomu paní učitelka Kristýna Jebavá, která je před samotným vystoupením pochválila, že jsou nejlepší třídou, kterou na němčinu kdy měla (ale vzápětí připustila, že jsou první třídou, kterou tento předmět učila).

Ačkoliv ne všichni v publiku tento jazyk ovládali, známý příběh, pouštěné zvuky, mimika a gestikulace jednotlivých účinkujících byly natolik jasné, že se v ději určitě nikdo neztrácel. Důkazem toho byl nadšený aplaus v konci krátkého příběhu a několikeré děkování se všech protagonistů.

Děkujeme, paní učitelko! Děkujeme, deváťáci!

Foto: autor a Barnabáš Přibyl

David Švorc

Již osmým rokem pořádá matematický spolek Meridian ve spolupráci s Pedagogickou fakultou a Matematicko-fyzikální fakultou UK, ČVUT, Vysokou školou Ekonomickou a Fakultou strojní Západočeské univerzity celorepublikovou matematickou soutěž Pangea.

V letošním školním roce se jí z naší školy zúčastnily dvě třídy: 4.B a 6.A. Ačkoliv se čtvrťáci snažili, do "stupínkových" míst se neprobojovali. Úspěšně se však v distančním kole prosadili šesťáci. V rámci našeho kraje se na desátém místě umístil Matyáš Nádaský a na prvním místě (s postupem do republikového finále) se umístila Tereza Vraná.

Republikové finále ji čekalo 18. 6. v nové budově Národního muzea. V sále se sešlo 56 počtářů (z celkových 4 997 účastníků prvního kola), na které na oddělených stolech (to abyste ani po očku nemohli „kontrolovat“ souseda) čekala náročná zadání 20 úloh. Po urputném hodinovém soustředění, zbyl čas i na malý oběd a na besedu s paní profesorkou Zažímalovou z Akademie věd. Mezitím už ale probíhalo i strojové vyhodnocení prací.

Terezce se opakování úloh z minulých let nakonec velmi vyplatilo, protože se stala absolutní vítězkou v kategorii šestých ročníků.

Terezko, gratulujeme!
Foto: autor

David Švorc

Někteří hnáni skutečnou zvědavostí, někteří puzeni potřebou utéct z budovy školy alespoň na chvíli ven, někteří ochotně podle hesla: „Místo školy na cokoli“, jiní neochotně, líně, ale nakonec téměř všichni ze druhého stupně jsme se sešli před školou, abychom pozorovali (samozřejmě přísně vědecky) částečné zatmění Slunce.

Aby se naše pozorování vědeckému zkoumání přiblížilo, ujal se zasvěceného průvodního slova pan učitel Jaroslav Landa.

Bohužel, počasí nám zcela nepřálo, po nadějném začátku se obloha zatáhla, Slunce nám zmizelo a pak dokonce začalo pršet.

Škoda, alespoň tu první chvilku jsme si užili.

Foto autor, foto zatmělého Slunce Toni Spousta

David Švorc

„Opravdu se nemusíš bát, tyhle testy se dělají z krajíčku nosu, nikdo cizí se ti tam šťourat nebude, dostaneš tyčinku s vatičkou na jednom konci a v každé nosní dírce si sám pětkrát zašťouráš…“V tom mu došla trpělivost, nedbale mávl rukou a s pocitem značné převahy prohlásil: „Ale, tati, tohle všechno už přeci znám, mluvili o tom v televizi, je to na internetu, tohle mi přeci nemusíš vůbec vysvětlovat.“ Dobalil si školní tašku, hodil ji do kouta (jako to dělával ještě před začátkem distanční výuky) a lehce houpavým krokem (tak si připadá jako frajer) vystoupal schody do svého pokojíku. Ale já chtěl ještě mluvit o kapátku, o jedné a dvou čárkách, o významu testování…

No nic, evidentně to nepotřeboval. Ty můj kluku, jestli to ale i zítra ráno zvládneš s takovým klidem, jako se tváříš teď?

Ráno vybojujeme rituály, které jsou (zvláště na jeho vkus) proklatě brzy, ale konečně už stojíme před dveřmi školy. Zdraví se s kamarády, s každým prohodí pár slov, vypadá to, jako bychom neměli od posledního setkání tak dlouhou pauzu. Jediné, co prozrazuje, že se opravdu dlouho neviděli naživo, je jejich vzájemné přeměřování, kdo zase povyrostl, kdo koho přerostl a kdo k tomu má delší vlasy. Všechno provází tradiční brebentění, hecování a pošťuchování a já pomalu pozoruji nádhernou proměnu. Ten kluk, který v poslední době tak často na všechno nadával, viděl to černější, než to ve skutečnosti bylo, ten mrzout a občas i pěkný protiva a morous najednou roztává a v jeho očích se objevují ty nezbedné ohníčky, které chtějí říct – takhle je to správně, teď je to v pořádku, já je zase mám okolo sebe a můžeme si povídat o ninjích, avengers, o nerfkách a nikdo to nepodceňuje, pro všechny jsou to nade všechno důležitá témata.

Pak je všechny pohltí školní dveře a ani se neotočí, aby nám dali pusu nebo aspoň zamávali.

My vpadneme do běžného pracovního kolotoče a sotva se zastavíme, abychom se trochu nadechli, myslíme na to, jaké to bylo. Jak to zvládli. Jestli mají opravdu celý den tu roušku, jestli už se učili, nebo si jen povídali. Vždyť jsou spolu první den po takové době. A tak, když se přiblíží čas vyzvednout si ty naše miláčky ze školy, letíme jim naproti, v očích máme zvědavost smísenou s malým politováním, jací to jsou chudáčci, že se musí testovat, aby mohli chodit do školy, že zase musí mít tu roušku…

A on? „Tati, rouška je vopruz, ale za chvíli na ní zapomeneš, testování byla sranda, ale hlavně…“ A vychrlí na vás tisíc jiných témat, která jsou přeci mnohem důležitější, než ta nepodstatná ranní etuda s tyčinkou v nose.

Nakonec jsme to tedy mnohem víc prožívali my, než oni. Snad je testování i s těmi rouškami vlastně zanedbatelná cena za ty jeho rozzářené oči ze setkání se spolužáky a s paní učitelkou a za ta tisíce báječných témat, která mu potvrzují, že svět není tak šedivý, jak to ještě nedávno vypadalo.

David Švorc, otec duhovkového čtvrťáka

Foto z testů 4.B autor, obrázky „vzkazy“ děti ze 4.A, letáček paní učitelka Jana Himmlová

Děti z 5.B se snaží být i nadále v pohybu! Pokud to jde, alespoň dvakrát v týdnu se ráno před výukou sejdou a protáhnou svá těla. Je to velice skvělý začátek dne, děti jsou opravdu probuzené a nastartované na dopolední výuku.

Dominika Randáčková

Žáci 5.B si nenechali utéct valentýnské tvoření. Díla, která byla vytvořena jsou opravdu rozmanitá a nápaditá. Od přáníček, přes kresby, prostorová díla až k dárkům jedlým. Někteří dokonce popřáli krátkým vzkazem pomocí videa. Ostatně na tvořivost a kreativitu dětí se můžete podívat sami.

Dominika Randáčková

Všechny děti jistě letos s radostí přivítaly pořádnou nadílku sněhu. Tu využili i někteří šesťáci a s nadšením se o jarních prázdninách pustili do stavby sněhových obydlí. Uvidíme, která další zima nám přinese tak skvělé podmínky…

Mgr. Alena Grée

Žáci 2. stupně se učili, co je to Bodypainting a pokusili se potetovat banán. Některé se opravdu povedly. Po návratu do školy z nich uspořádáme soutěžní výstavu a svým laikem k vašemu favoritovi můžete o vítězi pomoci rozhodnout i vy.

Miroslava Marková

Přestože 14. února, tedy svátek sv. Valentýna, připadne letos na jarní prázdniny, my jsme ve škole nelenili a "valentýnku" vyrobili. Žáčci z 1.A vytvořili papírová přáníčka plná srdíček pro maminky, tatínky nebo třeba pro sestřičku. Věříme, že přáníčka tvořená od srdce své příjemce potěší.

Adéla Marschalková

Co všechno dokáží prvňáčci vytvořit z nastřihaných geometrických tvarů? Této výzvy se s velkým nadšením chopili žáčci 1.A. Pod jejich rukama vyrostla města, lidé se zvířaty nebo kosmická loď s mimozemšťany. Zábavnou formou se tak děti seznámiliy s geometrickými tvary a všechny práce moc bavila.

Adéla Marschálková

Už od dětství jsem obdivoval pohádkové postavy pro úžasnou míru fantazie, se kterou byly stvořeny. Měl jsem rád postavy kladné i záporné, proto mé sešity zdobily kresby andělů, ale i čertů, rytířů i lapků, oslnili mě draci a další kouzelná zvířata. Vždy to bylo pro jejich vlastnosti, zajímavé tvary postav, barvy, jakými byly jejich ilustrace vyvedeny (ano, já ještě „vyrůstal na knížkách“).

Ať si ale procházím své vzpomínky na dětství jakkoliv pečlivě, žádná z těch mých oblíbených postav si nekryla obličej rouškou (snad až na ty lapky).

Dnes je ale jiná doba. Děti vyrůstají spíš na videích (pokud možno, ne příliš dlouhých), technicky dokonalé pohádkové postavy už svým vzhledem ani kouzly málokoho ohromí. Ale setkání s předvánočními „klasiky“ v rouškách asi ani ty naše děti ještě nezažily. Skutečně. Když na Duhovce chodili Mikuláš s andělem a čertem, rozdávali drobné mlsky hodným dětem a kárali ty méně hodné, museli to letos zvládnout v roušce. Kromě toho, že jim děti nemohly zazpívat, se ale odehrála ta pochůzka se vším, co k ní patří. Čert promlouval do duše zlobílkům, anděl chválil hodné a šikovné a Mikuláš moudře posuzoval zásluhy, aby jeho pomocníci nebyli na někoho ani příliš přísní, ani příliš hodní. Ostatně, podívejte se na fotografie z naší 1.B, nakonec odcházeli snad všichni spokojeni.

Jak vypadá příprava našich kouzelných bytostí na oblíbenou akci, si můžete poslechnout v krátkém rozhovoru, který mi poskytly. Myslíte, že prozradí, kdo byl opět letos naším moudrým Mikulášem, jemným andělem a blekotavým čertem?

David Švorc
Foto: Alena Grée

Víte, co je akce: „S lesníkem do lesa“? Žáci čtvrtých a pátých tříd se ve čtvrtek 10. 12. vydali do lesů v okolí Blatna, aby to zjistili.

Celá akce byla zahájena troubením na lesní roh, který mnozí z nás slyšeli poprvé. Dále byly děti rozděleny do šesti skupin, ve kterých prošly jednotlivá stanoviště. Aktivně se zapojily do sázení nového lesa, ukázaly si, jak se vychovává les, měřily lesnickými přístroji, seznámily se s myslivostí. Překvapení na ně čekalo v podobě tažného koně – Přemka, který ukázal, jak pomáhá dřevorubci při práci v lese. Nejatraktivnějším stanovištěm byla práce se dřevem, některé děti si poprvé vyzkoušely práci s kladivem, nebo pilou.

I přes to, že nám počasí nepřálo, se dětem nechtělo domů. Akce se velmi vydařila. Děkujeme všem, kteří se na organizaci podíleli a za možnost se této akce zúčastnit.

Nadace pro život (www.drevoprozivot.cz)

Dominika Randáčková, Pavlína Baierová

V době, kdy se neustále zpřesňovaly (ale také měnily) podmínky zahájení nového školního roku, v době, kdy například rodiče očekávali, zda se svými prvňáčky vůbec budou moci alespoň ten první den vstoupit do školy, se kromě jiného blížilo otevření nové učebny. A protože je to učebna venkovní, napadlo vedení naší školy nabídnout pro první seznámení budoucím prvňáčkům na školní zahradě odpoledne plné soutěží, které vrcholilo návštěvou čerstvě otevřené venkovní přírodovědné učebny.

A tak tento znovuzrozený koutek školního pozemku prošel rovnou zatěžkávací zkouškou, když ti zvědaví tvorečkové zkoumali, jak klouže nová skluzavka, co je ukryto v pískovišti, zda se ten tubus skutečně dá prolézt, jaké to je proběhnout se bosí po pocitovém chodníčku a jestli by se náhodou nedalo nějak vlézt do toho malého rybníčku a jak měkká je ta krásná travička…

Nakonec to dopadlo jako v pohádce, protože soutěže i učebnu si všichni užili a dokonce druhý den mohli jít poprvé do školy i se svými rodiči. Ale to už je zase jiný příběh.

David Švorc
Foto: Ferdinand Janda, Jakub Švorc a autor

„Na počátku bylo slovo…“

Ale ne takhle to nezačalo! Na počátku byl školní pozemek, který už delší dobu ležel ladem. Sem tam se na něj něco odložilo, sem tam do toho kouta vběhly děti, aby si tu chvilku pohrály, ale jiný užitek z něj nebyl.

Občas okolo něj prošli dospěláci, kterým ho bylo líto. Zřejmě proto se v jejich hlavách začal rodit plán vybudovat zde venkovní přírodovědnou učebnu.

Ale znáte to, od nápadu k jeho realizaci je někdy cesta dlouhá. Když však překonáte všechny peripetie příprav (peníze, projekt, povolení, shánění realizátora, materiálu, prvků), můžete se začít těšit, že už to konečně bude. Pak přijde další kolo problémů, protože ne všechny herní prvky můžete použít, ne všechen materiál je ihned k dispozici, pak vám to ještě „zpestří“ počasí, ale vy zatnete zuby a věříte, že se „učebna“ v srpnu otevře.

Vaši přátelé vám postupně začnou hlásit, že si všimli změny, že už je tam zase něco nového a že to asi bude nakonec moc pěkné.

A tak, i když jste si nechali časovou rezervu, ještě v posledních okamžicích před slavnostním otevřením dokončujete, zdobíte a doufáte, že se vše vydaří.

Konečně můžete pozvat lidi, kteří vám s projektem pomáhali, připomenout si s nimi vše, co jste museli společně zvládnout, a pochlubit se konečným výsledkem.

Nakonec tedy stojí věžička se skluzavkou, přes malé mlýnské kolo teče voda z potůčku do rybníčku, můžete se projít po hebounkém trávníku, posedět u ohniště, nechat chodidla užít si pocitový chodníček a protáhnout se malou štolou. Potěšit se pohledem na tři krásné dřevěné sochy…

A přitom zde můžete krásně odučit nejen hodinu přírodopisu, ale třeba i chemie a fyziky a výtvarné výchovy a bude to hezké místo i pro nevšední hodinu literatury.

Tak teď už si jen přejme, aby nám ta naše venkovní krušnohorská přírodovědná zahrádka co nejdéle vydržela.

David Švorc
Foto: Ferdinand Janda a autor

V posledním srpnovém týdnu žije škola přípravami na nový školní rok. Chystají se učebny, učebnice, pomůcky…

Ale i tak si učitelé najdou chvilku, aby se podělili se svými zkušenostmi z letních školení a kurzů. Tentokráte to byla paní učitelka Daniela Jonášová, která své kolegyně pozvala do tělocvičny, aby je naučila nové hry pro děti a netradiční techniky relaxace. Stačily jí k tomu jen tenisové míčky a plastové kalíšky. Hry i relaxaci si účastnice opravdu užily. Ostatně, podívejte se na fotografie, kdo by odmítl takové hýčkání?

David Švorc
Foto: Daniela Jonášová a autor

Jedna známá mi kdysi vyprávěla drobnou příhodu, kterou zažila cestou domů po prvním školním dnu se svým čerstvým prvňáčkem. Když si povyprávěli o tom, co ve škole prožili, zeptala se ho: „ A jak se ti tam dneska líbilo?“ Odpověď ji trochu zaskočila: „Bylo to prima, ale zítra mě nebuď.“ Bohužel, školkový režim (někdy do školky nemusel, takže ho maminka ráno nebudila) už byl minulostí.

Na tuto historku si od té doby v první školní den pokaždé vzpomenu.

Pro většinu těch „zkušených“ to byl jen další nástup do školy po prázdninách. Ale mezi nimi se pohybovala skupinka možná trochu vystrašených, ale rozhodně statečných prvňáčků. Někdo se zvědavě rozhlížel, někdo raději vzal maminku či tatínka za ruku (pořád znamená velkou jistotu) a někdo si porovnával ten svůj báječný kornout s těmi, co drželi v ruce ostatní. Ale určitě všichni zvědavě vyhlíželi "tu svoji" paní učitelku. Pro žáčky letošní 1.B si přišla paní učitelka Tereza Votýpková .

Spolu s paní ředitelkou (která prvňáčky i jejich rodiče krátce přivítala) a s paní zástupkyní se jim snažily svou vlídností dodat odvahu vstoupit poprvé do naší školy. Pak ten krok konečně nastal a všichni se mohli podívat na svou třídu, vybrat si místo a alespoň chvilku si vyzkoušet, jaké to je být opravdovým školákem.

Tak ať máte sílu a chuť budit se i v další dny, které tu s námi prožijete!

David Švorc
Foto: autor

„Snad se dobře vyspal a dnešek si užije. Snad si najde dobré kamarádky. Snad jim to půjde. Snad se jim tam bude líbit. Snad bude mít hodnou paní učitelku. Snad, snad, snad…“

S každou změnou přichází tolik neznámého a tolik obav, které se budou muset překonat. Nedospánky pak trpí nejen malí budoucí školáci, ale i rodiče, protože i jim začíná nový život. A tak se celé rodiny již dlouho dopředu na tu změnu chystají. Někde to začne velkými nákupy (jen si vzpomeňte, co stojí výbava pro nového školáka), někde utíráním slziček, protože jemu či jí se ze školky opravdu nechce, vždyť tam má tu svoji oblíbenou paní učitelku, ale všude je cítit, že se „To“ blíží.

A pak konečně nastane ten „Den“. To se vezmou šaty, které holčičky s maminkou připravily už večer, někteří kluci po drobném boji obléknou slavnostní košili („Ale mami, celý léto mi stačilo to bezva triko s Hulkem!“), někteří jsou překvapeni kornoutem s mlsky, ale všichni se pak sejdou před školou, aby si to poprvé spolu vyzkoušeli.

Tak ať si dnešek užijí (a nejen dnešek), ať si najdou dobré kamarády, ať se jim tam líbí, ať jim to jde, ať…

Prostě – ať jsou s námi rádi. Vítejte na „Duhovce“!

David Švorc
Foto: autor

„Konečně září a vy zas budete mít normální režim! Já už se z vás snad zblázním!“

V některých rodinách jste skutečně koncem srpna mohli takové věty zaslechnout. Aby ne, od března byly naše děti doma a udržet jejich pracovní morálku alespoň trochu na úrovni už bylo leckdy nad lidské síly. Když pak období karantény plynule přešlo do letních prázdnin, nabyli někteří naši žáci dojmu, že v tom poklidném životním tempu by mohli vydržet i mnohem déle.

Přesto se prvního září začali pomalu scházet před školou, aby se ujistili, že tentokrát už „opravdu musí“.

Pro letošní deváťáky nastalo velmi důležité období. Budou se muset rozhodnout, kam zamíří dál, zopakovat si látku z období karantény (stejně jako jejich mladší spolužáci) a připravit se na přijímací zkoušky. To vše mají zkomplikované nejistotou fungování škol v této době.

Snad si to brzy všichni uvědomí a z toho letně líného tempa se vrátí do rytmu školního života.

Přejme tak všem našim žákům a učitelům hodně klidu na učení, rodičům aspoň trochu oddechu v běžném životě a všem více radosti než starostí.

David Švorc
Foto: autor

Žáci 9. ročníků probírají podobnost. Využili jsme slunečného dne a šli jsme ověřit, jestli poznatky, které jsme procvičili v lavicích, opravdu fungují i v praxi. Měřili jsme stíny a díky nim a znalostem z podobnosti, jsme počítali výšky různých objektů (stromů, budov, osob, pařezů). Byla nám sice trošku zima, ale zjistili jsme, že to opravdu funguje a většinu z nás to i dost bavilo!

Jana Raška Moutelíková

Žáci 6. ročníků naší školy si v rámci předmětu pěstitelství-chovatelství v adventním čase vyrobili vánoční svícen. Vyzkoušeli si práci s floristickou aranžovací hmotou, do které vpichovali větvičky nejrůznějších jehličnanů. Snažili se o dodržení kompozice, vše nakonec nadekorovali dle svých představ. Jak se jim práce povedla, si můžete prohlédnout v galerii.

Mgr. Marschalková Adéla

Jeden sobotní večer se před naší školou začaly objevovat podivné postavy zachumlané v tmavých hábitech, které občas prozrazovaly, že majitel pod nimi schovává jakousi hůlku. Některým mudlům mohla tato společnost nahánět strach, a proto raději všichni malí kouzelníčci rychle zmizeli ve zdi nástupiště 9 a ¾.

No ovšem. Na „Duhovce“ se opět udála jedna z krásných akcí, které pro děti již tradičně organizují Duhovkové matky. Pokud jste vešli do budovy, ocitli jste se rázem v jiném světě. Přibyly stěny, vchody a různá nasvícená zákoutí, chodby byly ozdobeny tmavými plátny, světýlky různých druhů a barev a všude zněla tichá hudba. Jak dlouho asi trvala příprava toho všeho, když musíte připočítat čas na výrobu kostýmů účinkujících, líčení a odměn pro děti, stěhování, stavbu a úklid?

Na naše děti opět čekalo na cestě po suterénu a přízemí budovy několik zastavení, na kterých musely spolupracovat v týmu (když se měly pohybovat improvizovaným vlakem nebo vyhrát zápas ve fanfrpálu), překonat strach (když měly vyslechnout ortel Moudrého klobouku, projít tmavými částmi školy, vzít si nevábně vyhlížející mlsek od profesorky Trellawneyové a její asistentky), prokázat drobnou zručnost (při výrobě nebo výzdobě kouzelnických hůlek), zoologické znalosti (při péči o kouzelné tvory), vybrat si vlastní vlastní kouzelné zvířátko a také vyznat se v jedech (když poznávaly houby a koření).

Celá cesta trvala přes padesát minut a přesto jsem zaslechl nejednoho čarodějnického adepta, jak smutný, že už musí domů, prohlašuje, že by šel znovu. Snad ho utěšil diplom o získání Náležité kouzelnické úrovně a krásná hůlka, kterou si na památku všichni odnášeli domů.

Za báječnou akci děkujeme všem, kteří ji připravili. Je úžasné vidět, jak spolupracují rodiče, učitelé, kuchařky, přátelé školy a naši deváťáci, aby pro první stupeň připravili událost, která opět předčila předchozí ročníky.

PS: Fotoaparátem nedokážu všechno náležitě zachytit. Někde bylo natolik málo světla, že jsem musel použít blesk, který sice pomůže konstatovat, že v této místnosti bylo něco připraveno a někdo tam s dětmi něco dělal, ale objektivem jsem nepřenesl všechny ty šumy, ruchy, vzdechy, šepoty, vůně a atmosféru napětí, uvolnění a radosti. To se prostě musí zažít...

foto: autor

David Švorc

V průběhu prázdnin dostala naše škola nabídku vystoupit na akci v německém Pobershau u Marienbergu. Sedmáci tedy nacvičili s paní učitelkou Evou Ševčíkovou a paní učitelkou Renatou Stojanovovou německy zpívané kánony, připravili loupežnickou písničku i s kostýmy a obrázky, aby si text dokázalo německé publikum lépe představit, sbor Happy Smile s paní učitelkou Alenou Grée oživil po prázdninách svůj repertoár a nacvičil stejné písničky, aby sedmáky podpořil a přidala se i školní kapela The Rainbow Band.

Když pak 19. září přijel ke škole autobus, vypadalo to, že se stěhuje malý cirkus, jen ta živá zvířata chyběla. Kromě nástrojů a aparatury jsme totiž stěhovali také kostýmy a kulisy. Přesto po slabé půlhodince nakládání jsme mohli vyrazit. V autobusu jsme si připomněli náš repertoár, vzájemně se ujišťovali, že to zvládneme a těšili se na program, kterého jsme se měli zúčastnit. Měli jsme totiž nejen vystupovat, ale také zažít „atrakce“, které pro nás připravili naši němečtí hostitelé. Po nedlouhé jízdě jsme zastavili na místě a zjistili, že mírně prší, je nevlídno a že své nástroje, kostýmy a kulisy musíme nejdřívě nastěhovat do skladu u výstavní síně, protože animační program už nestihneme, ale čeká nás průvodce do dolu.

Do dolu?! Cože?! To je žert?!

Nebyl. Asi bychom si exkurzi vychutnali víc, když bychom byli pořádně nabalení, měli pohorky a věci, kterým nevadí, když se v úzké tmavé chodbě trochu otřeme, ale i tak to pro nás byla zajímavá zkušenost.

Po malé svačině jsme konečně mohli postavit na pódiu své nástroje, techniku, kulisy a převléknout se do kostýmů. Většinou se po této fázi přípravy pokračuje krátkou zvukovou zkouškou, ale najednou na pódium vystoupil organizátor a začal mluvit do mikrofonu. Nejdříve jsme mu nevěnovali pozornost, ale ve chvíli, kdy začal představovat jednotlivé nástroje, nám trochu zatrnulo. Opravdu. Začínáme. Tak to bude „punk“! Nezbývalo než uklidnit zněrvóznělé vystupující a pustit se do toho.

Nakonec jsme vystoupení zvládli a dočkali se i potlesku, takže jsme se před odjezdem mohli zaslouženě odměnit krátkým rozchodem po areálu festivalu. Někdo si koupil drobnost na památku, někdo mlsal, někdo vybral malý dárek domů, a tak snad všichni odjížděli spokojeni. Zbývalo jen přestěhovat ten náš „cirkus“, vyložit ho z autobusu a znovu nastěhovat do školy. Ale to už je úděl amatérských umělců...

PS: Nedávno nám přišel mail s poděkováním za profesionální vystoupení. A pak, že to byl „punk“.

foto: Matouš Raška a autor

David Švorc

Na „Duhovce“ je už tradicí, že se první týden věnujeme nějakému společnému tématu. Nejen, že si pomalu zvykáme, že prázdniny jsou sladkou minulostí, ale můžeme s žáky mluvit o věcech, na které v běžném roce třeba ani není tolik času, můžeme to udělat jinou formou a někdy nám projekty umožní i seznámit rychle děti z různých tříd, když si témata, kterým se chtějí věnovat, mohou vybírat samy.

Letos jsme se věnovali poznávání života jiných lidí. A dělali jsme to různými způsoby. Diskutovali jsme s Angličanem, který už několik let žije v Čechách, seznámili jsme se s novou rodilou mluvčí na výuku španělštiny, která nejen představila svou zemi, ale dokonce i přivedla své rodiče. Učili jsme se písničky z různých zemí, pozdravit, poděkovat a další užitečné fráze v méně rozšířených jazycích, ukázali jsme si některá (pro nás neznámá) písma, vyprávěli si příběhy lidí, kteří pro svůj původ nebo přesvědčení v době dávné i nedávné zažili různá příkoří... To vše pro to, abychom se shodli na závěru, že není důležité, jací jsme navenek, ale jací jsme lidé.

foto: autor

David Švorc

Jsou okamžiky, které vám v kantořině nikdy nezevšední. Jedním z nich jsou chvíle, kdy paní učitelky vedou školou nové prvňáčky. Počkají na ně před hlavním vchodem, vlídně s nimi promluví, aby je uklidnily, protože někteří jsou trošku nervózní a možná se i maličko obávají, co je čeká. Pak se konečně dveře otevřou a oni vcházejí potichu sledováni rodiči, pro které je to moment neméně důležitý. Ti zkušenější, kteří už nějaké děti ve škole mají, si v duchu vypočítávají, co vše bude opět třeba zařídit, nakoupit, jak nastanou zase okamžiky náročné logistiky, neboť nebudeme chodit jen do školy, ale musíme ty své ratolesti dopravit taky na balet, gymnastiku, tanečky, malování, judo, kopanou, floorbal, plavání, na koníčky a k tomu taky musí někdo nakoupit, uvařit, poklidit, podepsat úkoly, notýsek a zkontrolovat tašku do školy („Panebože, na co potřebuješ ty plyšáky, autíčka a pokémony a kde máš pastelky a to pravítko, co jsem ti tam včera dal!“). A to vše se bude muset stihnout i s tím naším zaměstnáním a kdy my jsme s maminkou vlastně měli naposledy chvilku klidu a teď tohle...

Promiňte nechal jsem se trochu unést... Vraťme se tedy k tématu.

A kráčejí za nimi i rodiče nezkušení, kteří už od svých přátel slyšeli, že jim to tedy začne a že budou muset zařídit, nakoupit, odvézt, přivézt, podepsat, zkontrolovat... Ale nenechají si ten slavnostní okamžik něčím takovým pokazit. Teď jdou tiše školou, rozhlížejí se, pozorují ty své prvňáčky a možná jsou i trochu dojatí, protože ještě nedávno se to rozvalovalo v zavinovačce v dětské postýlce, ještě nedávno to sotva lezlo a teď už se to tváří důležitě a dokonce nás to včera poučovalo, protože už bude přece školák nebo školačka.

Všichni pak zasednou, aby si poslechli přivítání, které si pro ně připravila paní ředitelka. Několik vlídných slov přidá i paní spisovatelka Zuzana Pospíšilová. Pak přečte ukázku ze své knížky, kterou si děti dnes odnesou podepsanou domů. Některé si hned slabikují alespoň názvy kapitol, ostatní si prohlížejí obrázky, ale všechny pokukují po maminkách a tatíncích, jakoby chtěly říct: “Hele, jak tu školu zvládám, nic to není a vy jste se o mě tak báli!“

No, uvidíme. Ten dnešní den byl jen první.
foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc

Zamyšlená, přemýšlivý, zadumaná, pobavená, udivená, soustředěný...

Tak jako si někteří v přípravném týdnu najdou čas naučit se nové hry pro výuku tělocviku, sešli se kolegyně a kolegové také na psychologickém semináři. Naše řady totiž nově posílila paní učitelka Jana Lhotská. Její zkušenosti z pedagogicko-psychologické poradny najdou na „Duhovce“ určitě své uplatnění. Pro začátek se uvedla drobnými týmovými hrami, kterými lehce zmapovala, jak fungují naši pedagogové jako kolektiv. Pro mne to byla příležitost pozorovat je okem objektivu, když jsou zamyšlení, zadumaní, pobavení, udivení, soustředění...

Ostatně, podívejte se sami.
foto: autor

David Švorc

Pokud byste na konci srpna zavítali do školy, divili byste se, jaký čilý ruch tu panuje. Ti chystají třídy pro prvňáčky, ti počítají sešity nebo učebnice, ti ještě stěhují nábytek (někdy do tříd, někdy na půdu, protože by se někdy ještě mohl hodit), sem tam se všichni sejdou na nějaké poradě...

Prostě za ten týden se toho musí stihnout opravdu hodně. Přesto si mnozí vyhradí aspoň hodinku, aby se seznámili s tím, co se kolegové nebo kolegyně naučili na školeních během prázdnin. Tentokráte to byly paní učitelky Pavlína Baierová a Lenka Valtlová, které pozvaly kolegyně do tělocvičny, aby předaly své zkušenosti ze školení, kde se učily, jak rozhýbat naše lehce lenošné žáčky. Hry, které nabídly, nebyly tak jednoduché, jak vypadaly. Naštěstí se našlo i několik dětí, které se s chutí zapojily, takže i tento trénink byl plný legrace a uběhl velmi rychle.

foto: autor

David Švorc

Týden od 16. do 20. září 2019 byl pro čtvrťáky navštěvující školní družinu výzvou. Děti si mohly v praxi prověřit své znalosti z loňského roku. Vloni se „pouze“ učily znát základní dopravní značky, vyráběly je, kreslily a zkoušely na interaktivní tabuli správné chování v dopravních situacích.

Letos si děti přivezly do družiny helmy, koloběžky, kola a motokáru a díky krásnému počasí si každý den velmi užily.

Ten první byl ve znamení nesmělých začátků, kdy převážila radost z jízdy nad vnímáním dopravního značení, a z řad přihlížejících spolužáků a vychovatelek se ozývaly výkřiky: „Kam jedeš?“, „Stůj, pozor kruhák!“ …

Další dny se již děti snažily. Zvládly kruhový objezd, jízdu po hlavní silnici, parkování, jen značka STOP jim dělala pořádné potíže. Poslední den ale zvládly i tu.

Celý týden proběhl až na dvě odřená kolena a jeden defekt na kole motokáry bez problémů. Už se těšíme na jarní pokračování.

Olga Kováčová a Lenka Hanzalová

Už jste někdy na plakátu k chystané akci četli pobídku, abyste si s sebou vzali náhradní oblečení? Ne? To se opravdu nestává tak často, ale my to zažili.

První červnovou sobotu se učitelé a žáci naší školy sešli na hřišti, aby společně oslavili Mezinárodní den dětí. Potěšitelné bylo, že ti menší žáci si přišli vyzkoušet to, co pro ně přichytali ti větší. Tentokráte se nabídli osmáci ze třídy pana učitele Pavla Votruby, kteří na den motivovaný otázkou „Jak se zachovat v nebezpečné situaci?“ doplnili vystoupení policistů, záchranářů a hasičů vlastními originálními soutěžemi a úkoly.

Takže se na našem školním hřišti řídila motorová vozidla pod vlivem alkoholu (na to stačil starý volant a speciální brýle, které skutečně vytvářejí pocit rozostřeného vidění způsobeného alkoholem), obvazovaly rány, stříkalo vodou na terč, utíkalo s evakuačním zavazadlem, posuzovalo, jak poznat, kdo nám lže, překonávaly se překážky, přenášeli ranění, zkoušela se výstroj zásahové jednotky, hlasitost sirén na hasičských a policejních vozech...

No, bylo toho opravdu hodně, všichni si to užívali, ale zároveň pokukovali po okolí, kde že se chystá to slibované překvapení. A když přišlo, nemohli se ho nabažit. Hasiči totiž vyměnili čistou vodu za krásnou pěnu a změnili trávník na skvělý pěnový rybník, kterému nakonec neodolali i někteří rodiče. Zkuste si nesáhnout, když vidíte, jak si to ti malí užívají :-) …

Nakonec tedy došlo i na náhradní oblečení, protože někteří školáčci si pěnu užili skutečně celým tělem.

Děkujeme všem, kterým nebylo líto věnovat volnou sobotu pro radost těm druhým a těšíme se příště.

Bude zase pěna?

foto: autor

David Švorc

Ano, opět se předávaly ceny za sportovní výkony a opět na našem tradičním místě! Ale pozor, pokud čekáte seznamy úspěšných žáků, budete překvapeni, tentokráte si potlesk zasloužili naši učitelé.

Naše škola letos opět postavila tým do turnaje kantorského volejbalu. A protože si vedl skutečně dobře, ocenila paní ředitelka bojovnost, statečnost a vytrvalost kolegů, kteří nás úspěšně reprezentovali. A tak i oni na improvizovaném stupni vítězů dostali nejen diplom a malý mlsek, ale i tradiční skleněnky. A víte jak potěší, když vám vaši vlastní žáci k tomu zatleskají?

foto: autor

David Švorc

Koberec ve výklenku v patře se pro nás pomalu stává netradičním kulturním centrem, ve kterém se setkáváme na malých školních koncertech, na předávání sportovních cen apod.

To potvrdilo i vystoupení dvou tříd naší mateřské školy, které se nemohly zúčastnit opakování akademie ve školní tělocvičně, protože měly v tu dobu zrovna plavání. A uznejte, nebylo by škoda nevidět školkáčky s jejich programem? A tak jsem se sešli o velkou přestávku, aby se nám děti ze tříd Afrika a Podmořský svět pochlubily s čísly, která předvedly i na akademii v divadle.

A bylo s čím se chlubit. Připočtete-li jejich roztomilost (podívejte se na fotografie) a hezkou atmosféru, kterou jim svým fanděním a potleskem vytvořili jejich starší spolužáci – školáci, bylo o hezké chvilky postaráno.

foto: Jana Raška Moutelíková

David Švorc

Připravit vystoupení, které ani neuvidím? Poctivě nacvičovat a nemoci to předvést svým kamarádům?...

No, to by přece nikoho netěšilo, a tak naše škola pořádá už tradičně akademie dvě. Ta první je pro veřejnost a publikum tvoří hlavně maminky, tatínkové, tetičky..., vždyť to znáte. Letos se odehrála v divadle už 22. 5., ale žáci školy ji neviděli, protože se museli soustředit na svá vystoupení.

Proto hrajeme celé představení ještě jednou, ale tentokráte sami sobě pro radost, abychom předvedli před spolužáky, co vše dokážeme. Ve čtvrtek 23. 5. jsme tedy znovu postavili kulisy, natahali kabely, zapojili nástroje, bedny, mikrofony, převlékli se do kostýmů a ještě jednou si zažili to mrazení kolem žaludku, které cítíme těsně před tím, než jdeme na pódium. Tady žádné pódium nebylo, protože jsme hráli v tělocvičně, ale to snad nikomu nevadilo, užili jsme si to báječně.

Ostatně, podívejte se na fotografie.
foto: Lucie Orosová a autor

David Švorc

„Vyber si obrázek, přenes ho do domečku vlevo, dej další obrázek pod kočičku. Spočítáš, kolik je tu pejsků? Jakým písmenem začíná toto slovo? Dokážeš ho zatleskat? Kolikrát jsi tleskla? Dokážeš nakreslit svého brášku?...“

Další den se paní učitelky věnovaly ve škole dětem, které by na „Duhovku“ rády chodily. Naslouchaly připraveným básničkám, písničkám, s kluky a holčičkami počítaly, tleskaly, hledaly správné barvy, tvary, strany a pozorně zvažovaly, zda už je správný čas pro nástup do školy. Budoucí prvňáčci někdy soustředěním krčili čelíčka, žmoulali si copánky, někteří si dokonce i cucali prsty, mračili se, na prstech kontrolovali výsledky a nebo se radostně usmívali, když se dobrali správného výsledku a byli pochváleni.

Většinou to dobře dopadlo a můžeme se těšit na setkání v září.

Tak brzy na shledanou!

foto: autor

David Švorc

„Vyber si obrázek, přenes ho do domečku vlevo, dej další obrázek pod kočičku. Spočítáš, kolik je tu pejsků? Jakým písmenem začíná toto slovo? Dokážeš ho zatleskat? Kolikrát jsi tleskla? Dokážeš nakreslit svého brášku?...“

Další den se paní učitelky věnovaly ve škole dětem, které by na „Duhovku“ rády chodily. Naslouchaly připraveným básničkám, písničkám, s kluky a holčičkami počítaly, tleskaly, hledaly správné barvy, tvary, strany a pozorně zvažovaly, zda už je správný čas pro nástup do školy. Budoucí prvňáčci někdy soustředěním krčili čelíčka, žmoulali si copánky, někteří si dokonce i cucali prsty, mračili se, na prstech kontrolovali výsledky a nebo se radostně usmívali, když se dobrali správného výsledku a byli pochváleni.

Letos opět přicházely děti i k nám. Vítaly je vlídné tváře lidí, kteří nezapomínají, co tento den pro budoucí školáčky může znamenat. S pochopením a trpělivostí paní učitelky zkoumaly, co už děti dovedou, zapisovaly s rodiči nutné údaje a odpovídaly na otázky o škole, třídách, vyučujících...

A to vše právě proto, aby se v září mohli školkáčci proměnit ve školáky, ze kterých se pak stanou zpěváčci školních sborů, recitátoři, florbalisti, fotbalisti, atleti, plavci, šachisté, herci školních dramaťáčků, matematici bojující v olympiádách, ale hlavně prima děti ve fungujících třídách.

foto: autor

David Švorc

„Tak teď už mám doopravdy dva pány, zaplatili mi oba. Jauvajs!“

Ačkoliv jsme o návštěvě komedie Sluha dvou pánů v mosteckém divadle věděli už od prosince minulého roku, museli jsme být trpěliví, protože mnohá školní představení tohoto kulturního stánku jsou na dlouhou dobu dopředu vyprodaná. Snad díky komediálnímu talentu hlavního protagonisty tohoho kusu (Jiří Kraus jako sluha Trufaldino) nebo do jisté míry improvizovaného vtipného hudebního doprovodu (Tomáš Alferi) či souhry celého ansámblu, patří Goldoniho kus mezi hry, na které je poměrně obtížné se dostat.

Ve shonu školního roku ale čtyři měsíce uplynuly velmi rychle, a tak jsme konečně mohli vyrazit. První hodinu jsme přečkali, trochu posvačili a po krátké tlačenici v šatně nastoupili do autobusu. Cestu do Mostu všichni známe, až na párek divočáků u silnice tedy téměř nebylo na co koukat, ale v družném hovoru dorazily obě naše sedmé třídy do divadla včas.

Někteří viděli „Sluhu“ v provedení Miroslava Donutila, a proto mají pocit, že tuto hru znají, ale výhodou goldoniád je, že dávají prostor improvizaci, která již zmíněnému Jiřímu Krausovi vyhovuje. Jeho žertíky publikum přijímalo vřele a nebálo se ho odměnit (vlastně celý soubor) potleskem, kdykoli je svým uměním pobavil. Pomohlo i to, že se jeho Trufaldino nebojí navázat kontakt s publikem, žertuje jazykem mladému publiku srozumitelným a blízkým, ale zbytečně se nepodbízí, a tak můžete tento kus vidět i několikrát a pokaždé objevíte něco nového.

Velmi potěšitelné bylo, že (ačkoliv je hra určena spíše většímu publiku) naši žáci se představením také bavili a po celou dobu se vzorně chovali. S takovými diváky vyrazíme znovu a velmi rádi.

foto: autor

David Švorc

Ačkoliv mnoho našich žáčků doma ráno fňuká a odmlouvá a reptá, protože se jim zase do školy nechce, protože by tisíckrát raději zůstali doma zachumlaní ve své peřině a někteří dokonce zkoušejí na rodiče finty s bolestmi v krku, zvýšenými teplotami, celkovou zchváceností (chudinky, marně, vždyť rodiče do školy také chodili), jsou dny, kdy do Duhovky jdou zcela dobrovolně a ještě se těší a popohánějí rodiče do rychlejšího tempa, jakoby ani nevnímali, že maminky a tatínkové jim zrovna dnes toho zabalili trošku víc než obvykle. Trošku? Pořádně víc, protože ten den budou jejich ratolesti potřebovat kromě penálu i oblíbenou knížku, jídlo a pití nejen na svačinu, ale i na večeři a snídani. Ano! Večeři a snídani ve škole! Takže kromě toho nezapomněli přidat i spací pytle a karimatky, baterky a samozřejmě plyšáčka, aby jejich sluníčkům, miláčkům, beruškám, pirátům, raubířům... však víte, jak jim říkáte, v tom spacáku i něco vonělo domovem.

Před školou se pak setkávají s dalšími rodiči, se kterými probírají, zda nic nezapomněli a mají opravdu vše, ale stihnou se i pochlubit, jak naloží s tak vzácným volnem bez dětí. Některé možná překvapí, když uvidí, že se na noc ve škole chystají i školkáčci, jenže to je na „Duhovce“ už samozřejmostí. Po různě dlouhém loučení, tisícerém připomenutí „co jsme si říkali, co jsi mi slíbil“, dojde konečně na chvilku pochlubit se spolužákovi či spolužačce pamlsky, novou baterkou, plyšáčkem a hračkou, kterou jsme si z domova stihli do batůžku přibalit.

Pak už se děti scházejí u interaktivních tabulí, aby si připomněly téma dalšího ročníku Noci s Andersenem. Poslouchají vyprávění, písničku, prohlížejí obrázky a zjišťují, že letos to bude o velkém ptáku, po kterém je pojmenováno jejich oblíbené nakladatelství. Vytvoří družstva, „vyzbrojí“ se baterkami a tužkami a pak už netrpělivě sledují hodiny, aby na trasu vyrazily včas. Ve správný okamžik opustí třídu a hledají po škole stanoviště, na kterých je očekávají pomocníci ze sedmých tříd, aby jim zahráli krátkou motivační scénku a prozradili úkol, za který jim dají část tajenky. Na chodbách tedy děti potkávají Ferdu mravence a brouka Pytlíka, kterým pomáhají postavit větrem rozbořené domečky, pana Jiřího Žáčka, jehož potěší tím, že se rychle a bezchybně naučí krátkou básničku, Pipi Punčošku s jejím cvičením s opravdovými punčochami, Manku a Cipíska, kterému povlečou peřinky (to je dřina), paměť a postřeh si procvičí s panem Tau, myška je provede úkoly animovaného krtečka, Mach s Šebestovou ověří, jak se dokážou postarat o své domácí mazlíčky a pak už jim zbývá jen překonat strach a pomoci Harrymu a Hermioně najít ztracenou hůlku a kámen mudrců (ale pozor na nezvedené mozkomory!). Když už mají pocit, že je vše hotovo a baterkami prošmejdí každičký tmavší kout, narazí na poslední úkol na cestě. Musí se pekelně soustředit a orientálními jídelními hůlkami vybrat z talíře tři titěrné lístečky s názvy dětských knížek. A pak? Pak hurá zpátky do třídy, protože přeci znají TO SLOVO a mohou zachránit Albatrosa!

Odměnou za všechnu námahu je jim pak uznání spolužáků a malý mlsek, který si ale už vyzvedne v družině celá třída společně.

Poté nastává pro učitele asi nejnáročnější část. Uspat malé hrdiny po takovém dobrodružství totiž není vůbec jednoduché, vždyť toho mají tolik na srdci (a všichni to samozřejmě mají i na jazyku), takže se zšeřelými chodbami nese tiché brebentění, které se ale přeci jen nakonec promění v jemné a spokojené oddechování.

Ráno zbývá čas na klidnou snídani, někde i na krátkou pohádku a pak už se objevují první rodiče. Děti se rozloučí a kupodivu - některým se nechce domů. Ze školy! Když odejde poslední žáček, paní učitelky zamknou třídy a s nadějí, že se snad v sobotu dospí, vyrazí domů. Přejme jim to.

A jak vypadá pondělní ráno? Mnoho našich žáčků zase fňuká a odmlouvá a reptá, že se jim do školy nechce, protože by tisíckrát raději zůstali doma zachumlaní ve své peřince a … ale však to znáte.

foto: autor

David Švorc

Cestou napříč časem se třída 4.B sice nevydala, ale podnikla alespoň krátký výlet do městské knihovny v Chomutově. Zde na ně čekala beseda zaměřená právě na téma Pravěk.

Pro začátek bylo ale nezbytné znát dvě důležitá jména spjatá s tímto obdobím: Eduard Štorch a Zdeněk Burian. Jistě se mezi Vámi nenajde nikdo, kdo by tato jména neznal a někoho takového už nenajdete ani ve 4.B. Děti si prohlédly knihy i typické obrázky a mohly si tak představit, jaké to asi kdysi bylo. Po seznámení s těmito jmény se mohly přesunout k dalšímu úkolu, čímž byla diskuze o teoriích vzniku vesmíru a vývoji člověka. Děti některé informace znaly ale věřím, že se ještě přiučily a objevily spoustu nových informací. Teď už vědí nejen kde se vzalo uhlí, ale také co se stalo s dinosaury a jak asi pravěký člověk žil. Jako vždy na konci besedy si děti prošly knihovnou a půjčily si další knihy. Moc děkujeme skvělé paní knihovnici za krásnou besedu a už se moc těšíme na příště!

Tereza Votýpková

117! 117!! 117!!! Ale ne, nikam nevolejte, ostatně ani nevím, kam byste se dovolali. My se jen chceme pochlubit počtem dětí, které navštívily duhovkový Den her! Tolik si jich v sobotu spolu se svými rodiči přišlo vyzkoušet, co si pro ně zaměstnanci naší školy připravili. A že to byly děti opravdu šikovné, odnášely si od nás nejen vzpomínku na hezky prožitý den, ale i drobné dárky z pirátské truhly, které jim ho budou připomínat. Než se však dostaly ke zmiňované truhle, musely vyrazit na dobrodružnou výpravu školou, na které jim byli průvodci (ale někdy i protivníky) paní učitelky a páni učitelé (pro dnešek však převlečení za krásnou korzárku nebo statečného bukanýra). I děti, které do naší školy chodí, byly leckdy překvapené, jak kostým jim důvěrně známé vyučující změnil.

Na začátku hry dostal každý svou kartičku, do které za každý splněný úkol, vyřešený rébus či překonanou překážku dostal veselé razítko. Získat ho bylo někde snazší, někde náročnější, ale nikdo se nemusel bát, protože na každém stanovišti byly připravené úlohy ve dvou úrovních náročnosti, aby bylo možné je přizpůsobit věku a schopnostem návštěvníků. Protože zatímco ti nejstarší mohli školou procházet sami a jen se hrdě rodičům chlubit, co už mají za sebou, ti menší se občas ještě trochu bázlivě přidržovali maminčiny ruky a byli za její blízkost a pomoc vděčni. Ten asi nejmenší pirát se nechal celý den nosit a jen ručkou zvědavě zkoumal obrázky na chodbách. A tak se dnes jedni rodiče ani na chvilku nezastavili, ale jiní měli příležitost klidně si popovídat s přáteli, se kterými se u nás setkali.

Kromě tvořivých úkolů (např. výroby pirátského klobouku) čekaly na děti pohybové hry (překonávání překážek, rovnováha, skoky, hody), cvičení rozvíjející postřeh, jemnou motoriku a logiku. Připraven byl i fotokoutek, aby si mohli rodiče pořídit snímek svého piráta s „opravdovou“ plachetnicí a také dvě herničky, ve kterých se už nesoutěžilo, ale odpočívalo. Zde si mohli příchozí vyzkoušet alespoň část deskových her (ale nejen těch) z naší školní sbírky.

Nikdo nemusel nikam spěchat, mohl si užít sobotní pohodu dosyta. Snad i proto odcházeli všichni příjemně naladěni a častokrát s příslibem, že se nevidíme při hezké akci naposledy.

Když odešli poslední návštěvníci, škola osiřela, ztichla a byla i trošku smutná. Ale ne nadlouho, vždyť v pondělí se zase sejdem.

Díky všem za hezkou sobotu!

foto: autor

David Švorc

Další projektový den, aneb „Zachraň se, kdo můžeš!“

Pokud jste poslední lednový den dopoledne procházeli naší školou, mohli jste být maličko vyděšeni tím, co bylo z jednotlivých tříd slyšet. Tu hovořili o požáru, tu o povodni, dalo se zaslechnout i slovo tornádo, tam volali hasiče, jinde zas policii nebo sanitku.

Občas se na chodbách prvního stupně mihli naši žáci s vlastnoručně vyrobenými požárnickými helmami, na druhém stupni jste zahlédli příšerky v improvizovaném ochranném oděvu.

Dokonce se někdy mezi nimi mihli i pečlivě ošetření zranění. Jeden měl jen náplastí zalepený ukazováček (snad to byla jen malá odřenina), druhý obvázanou ruku (to už mohlo být nebezpečnější), další procházel se zavázanou hlavou a v „Himaláji“ (tedy v naší družině) a školním klubu jste mohli zahlédnout v bezvědomí ležící postavy, které se (někdy marně) pokoušeli školáci zachránit.

Ačkoliv to vše mohlo na první pohled vypadat i dramaticky, nic skutečně dramatického se nedělo. Nikde nehořelo, o žádném tornádu nad naší školou nevíme, hasiči ani policisté jezdit nemuseli a jediní opravdoví profesionálové byli zdravotníci, kteří nás ten den učili, jak se zachovat v mimořádných situacích.

A protože ani nikdo nebyl zraněn, byl to jen další užitečný projektový den, který nám ukrátil čekání na pololetní vysvědčení.

A promiňte, nejen užitečný, ale i příjemný, protože tentokráte byla chemická show zakončena výrobou zmrzliny. A prý byla moc dobrá, ale na mě se už nedostalo. No, kdo pozdě chodí...

foto žáci 9. třídy (předmětu MMV) a autor

David Švorc

Ledová krása, tak jednoduše by se dalo nazvat tvoření žáků třídy 3.C, kteří vyrazili v mrazivém počasí ven. Výuka venku propojila učivo prvouky, estetické výchovy a rozvíjela i spolupráci žáků. Děti si ověřily, jak dlouho trvá mrznutí vody. Zkoušely odhadnout za jak dlouho obrázek z přírodnin zamrzne. Prohlédly si, jak zamrzání vody postupně probíhá, jak rychle voda mrzne v miskách z různých materiálů a s různým množstvím vody. Druhý den na nás čekalo překvapení - krásné zamrzlé ledové obrázky. Děti jimi ozdobily stromy, a tak si parádu mohli prohlédnout i ostatní.

Mgr. Marschalková Adéla

Navštívit tajuplný ostrov s lebkovou horou uprostřed, tajemnou zdí, za kterou se nikdy nikdo nedostal a seznámit se tajuplnými a zákeřnými domorodci. Zažít napínavý a chvílemi i strašidelný příběh, ve kterém nikdo neví, co bude následovat a jak vše dopadne. To vše „na vlastní kůži“ v divadle.To prožili malí návštěvníci naší školy na novém představení Divadla Rozmanitostí v Mostě nazvaným King-Kong Člověk nebo zvíře? Dobrodružné loutkové divadlo bylo oproti předchozím představením něco úplně jiného. Na pódiu se proháněl divoký King Kong, ze kterého běhal mráz po zádech i nejedné paní učitelce, která tam s dětmi seděla. Příběh opicí unesené začínající herečky Ann však nakonec dobře dopadl. Inu dobře, jak pro koho…

Mgr. Marschalková Adéla

Při naší návštěvě Latinské Ameriky jsme se nevědomky řídili citátem Karla Čapka: "Když chceš poznat svoji vlast, jdi od ní co nejdál".

Naše cesta do Jižní Ameriky nás v lecčems obohatila. Chceme se s Vámi podělit o zdejší vánoční zážitek. V Čechách bojujeme proti "Santovi", protože máme přece našeho Ježíska a nechceme si ho nechat vzít. Zde jsme vzali Santu na milost, protože patří k tomuto kontinentu. Rozjeli jsme se vysoko do hor (nadmořská výška 4300m), abychom navštívili odlehlou komunitu, která bohužel nikoho moc nezajímá. Bylo vidět, že se s turisty nesetkávají, styděli se malí i velcí. Jejich chudoba byla znatelná z oblečení dětí - jistě dědí oblečení po několik generací, rukávy svetříků byly prodřené a páraly se... školní aktovky jistě pamatují mnoho let výuky starších sourozenců...

Cestou jsme viděli děti, jak přechází hory a přichází i z velké dálky ke škole. Dokonce i školkové děti přicházely samotné, maximálně v doprovodu starších sourozenců. S úplně malinkými prťaty přišly maminky.

Děti byly hladové, a tak si nejprve daly jídlo od Santy (kakao a vánoční buchtu). Potají se snažily napít a ochutnat buchtu i maminky (dělali jsme, že to nevidíme, abychom je nedostali do rozpaků).

Pak nastalo rozdávání dárečků dětem (hračka, bonbónky a přáníčko od našich dětí). Menší dívky dostaly panenky, mladší chlapci nákladní auto. Starší chlapci dostali míč a starší dívky dostaly také míč. Bylo velmi milé, jak je zajímala přáníčka od našich dětí - zaujatě si je všichni prohlíželi - dívky i chlapci, menší i větší děti. Někteří malí kluci si přáníčka odnesli "na korbě svého náklaďáku", někdo si přáníčko odnášel v ruce, další děti si ho uložily do aktovky. Po jejich odchodu tam žádné přáníčko nezůstalo. To naše děti ve škole potěší. :-) Panu řediteli jsme předali malé sešítky (vyrobené našimi dětmi), duhové pastelky, hračky a hrací koberečky do školky, výukové pomůcky na matematiku (sčítání, odčítání, násobilka, geobordy na geometrii), na tělesnou výchovu jsme jim přivezli fotbalový a volejbalový míč, kužely, švihadla a tenisové rakety s míčky; do družiny jsme darovali šachy a stolní fotbálek.

Měli z našich dárků velikou radost (snad Vám atmosféru prozradí přiložené fotky i s popisky). Ukázali nám školu (uvnitř byla větší zima než venku - na to nám pan ředitel řekl, že to bývá horší, teď je léto, tak je uvnitř nejtepleji - ale pro nás pěkná "kosa"). Prohlédli jsme si okolí školy - přírodu, alpaky, pozvali nás na oběd. Děti se zatím přes hory rozešly domů. Přestože jsme se vraceli později odpoledne, čekalo nás velké překvapení - když jsme míjeli jejich vesničky, děti stály i se svými hračkami u silnice a mávaly nám. Na tento vánoční den nikdy nezapomeneme.

"Budoucnost závisí na tom, co uděláme v současnosti."Mahátma Gándhí

Petra, Pavla, Ferda, fotograf Petr a Santa Zdeněk

Petra Jandová

Změny, které s sebou přináší 2. stupeň základní školy, dolehnou na každého školáka. Bylo to poznat i při víkendovém pobytu 26. a 27. 1. 2019. Kryštofovy Hamry 6.B nenavštívila poprvé, tentokrát ale nenocovala v osvědčeném penzionu Koloběžky a nespoléhala se na pomocnou ruku rodičů. Děti strávily víkend samy ve skautském srubu za dohledu své třídní (češtinářky), nejoblíbenější paní učitelky (matikářky), vrchního skauta Jerryho….. a přežily . Dokonce se jim tam i líbilo.

Velký dík za bezproblémové zorganizování celé akce patří rodičům, kteří se sice tentokrát nepodíleli na uspávání svých potomků, ale přes značnou nepřízeň počasí bezpečně dopravili děti na místo určení i zpět.

Fotografie dokumentující množství sněhu i dobré nálady během celé akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Renata Stojanovová

V duchu tohoto hesla soutěžili, závodili v hodinách tělesné výchovy malí atleti z tříd 1.A a 2.B.První kolo tříkolového závodění je součástí letošního ročníku projektu Atletika pro děti do škol. Toto kolo bylo zaměřeno na štafetové hrátky. Děti si různými způsoby hravou formou předávaly štafetové kroužky a kolíky. Jistě z nich vyrostou zdatní závodníci, kteří nás budou brzy reprezentovat na závodech Štafetového poháru.

třídní učitelky: Mgr. Lenka Valtlová, Mgr. Pavlína Baierová

Jak správně nakládat s obalovým materiálem, kam s odpadky nebo jak svým chováním šetřit životní prostředí a naučit se chovat odpovědněji? To vše se dozvěděli žáci celého prvního stupně naší školy na přednášce Tonda Obal na cestách. Přednáška proběhla dne 17.1. 2019. Děti se seznámily se základy třídění odpadu, dozvěděly se také, jak funguje skládka nebo spalovna a co může po desítkách let po skládkování na místě skládky vzniknout. Ukázaly si na příkladech putování jedné PET lahve a toho, co se s ní po odhození do tříděného kontejneru stane a co vše může pomocí recyklace materiálu vzniknout.

Na závěr si všichni prakticky vyzkoušeli, zda umí správně třídit. Rozhodovali se, kam se má třeba vyhodit stará pračka, kam vhodit špinavý papírový tácek, pytlík od čaje nebo dětskou plenku.

Věříme, že po dnešní přednášce se už v koši na papír neobjeví papírové kapesníky a v plastech třeba ohryzek ze svačiny.

Mgr. Marschalková Adéla

Po mnoha hodinách příprav to bylo konečně tady! Chodby školy se začaly pomalu proměňovat, v každém koutku byl nějaký stůl, stolek, stoleček, na kterém rodiče s dětmi vybalili produkty chystané často už od října. Kdejaký plácek byl ozdoben chvojím a světýlky, to aby právě ten náš krámek přitáhl pozornost návštěvníků.

Pak to konečně vypuklo. Ve čtrnáct hodin už byly chodby plné zvědavců, kteří si pozorně obhlíželi jednotlivé stánky a pomalu zvažovali, co bude na sváteční stůl, co koupí jako dárek dědečkovi, babičce, tetičce, co se musí hned ochutnat...

Mamí, tohle musíme vzít Barče!“ a malá ručka pevně svírá náramek z barevných korálků, který už rozhodně nemíní pustit. A není jediná. Tam je vidět spokojenou majitelku povlaku na polštář s vánočním obrázkem, tam zase skupinka výrostků ochutnává cukroví, starší pár se raduje z adventního věnce, v kočárku si mrně zvědavě ohmatává háčkovanou sovičku, od které jeho oči odtrhnou jen světýlka dalšího „obchůdku“. Do toho všeho je slyšet halasení přátel, kteří se tu naposledy setkali přesně vloni a musí si toho opravdu povědět.

Semtam pronikne jemný zvuk koledy a příborů. To ve školní jídelně udělali radost uondaným příchozím pochutinami slanými i sladkými, teplými i chlazenými. V přestávkách se tamtéž představí nadaní žáci naší školy. Zpívají s paní učitelkou i sólově, tančí, hrají na nástroje a nevzdávají to, i když občas prohrávají s cinkáním příborů o talíř plný guláše a pokřikováním těch, kteří si nedovedou představit, že by si to řekli až po jejich vystoupení.

Po páté hodině odpoledne, když už je snad vše prodáno, nastoupí prvostupňový sboreček, který náš jarmark zakončí skutečně vánočními písničkami.

Poslední slovo patří paní ředitelce a paní zástupkyni, které děkují. A je vskutku za co. Návštěvníkům, že přišli, dětem a rodičům za přípravu, výzdobu, prodej i úklid a vůbec všem, kteří nelitují času a energie, jež do této tradiční akce investovali.

Teď už zbývá jen spočítat, kolik korunek přinesla postiženému chlapci a těšit se, že pomůžou na správném místě.

Tak tedy díky a za rok (a nebo raději dřív) zase nashledanou!

foto: Vojtěch Šusta, Lucie Švorcová a autor

David Švorc

Tak to ne. Čerta starýho jsem dnes ve škole nepotkal, ale spoustu čírťat, čertíků a čertic. Byli snad všude, potulovali se po chodbách, pošťuchovali se v učebnách, hráli si na koberci, žertovali na záchodě a myslím, že na mě zezadu i vyplazovali jazyk. No, co byste od nich jiného čekali, jsou to prostě nezvedení čerti. A tím nemyslím jen ty, kteří si dnes do školy přinesli „čertovské“ oblečení, rohy a ocas, ale i ty, kteří mají toho „raráška“ v těle. Všichni si den náramně užívali a vzájemně se přesvědčovali, že se toho „čerta starýho“ vůbec nebojej.

Ale jen do chvíle, kdy se za dveřmi jejich třídy ozvalo zařinčení řetězu. Do místnosti vplul nejen čert, ale dokonce i Mikuláš s andělem, jenže i tak někteří žáčci překvapeně utichli a napjatě sledovali, co se bude dít. Čert ty naše „zlobišáky“ očuchával, aby mohl prozradit, kdo se bude muset polepšit, anděl se za ně přimlouval a tomu všemu spravedlivě vládl Mikuláš.

Když „hříšníci“ slíbili, že se polepší, když přidali na čertovský řetěz nové očko (ten vám je po dnešku dlouhý) a třída přednesla básničku, zazpívala (nebo alespoň odříkala malou násobilku a vyjmenovaná slova), ustrnul se Mikuláš s andělem a odměnili všechny malým mlskem.

Tak snad i ti bojácnější si na dnešní den na „Duhovce“ vzpomenou spíše s úsměvem a ti zlobivější dodrží svůj slib. Třeba alespoň týden...pět dní...do soboty...do zítřka...
foto autor

David Švorc

28.10. 2018, to byl ten správný den k vyvěšení české vlajky. A ne jediné! Naše škola byla ozdobena úplně celá. Všechna okna i okénka naši žáci vyzdobili papírovými českými vlajkami, které sami nakreslili.

Do soutěže pořádané agenturou Dobrý den, která zaštiťuje Českou knihu rekordů jsme přispěli počtem 444 vyvěšených vlajek :-). Soutěž nejvicvlajek.cz - Den s českými vlajkami, byla celorepublikovou akcí a připomínkou významného výročí vzniku ČSR. Zapojovaly se do ní školy, školky i jiné zájmové organizace či spolky. V naší škole se do výroby vlajek pustili všichni žáci základní i mateřské školy. Pomáhali pak i s výzdobou oken a chodeb. Při celkovém sčítání jsme dospěli ke krásnému výsledku - 443 vyrobených, tedy nakreslených papírových vlajek. Pokud bychom přičetli ještě jednu velkou, společnou, kterou jsme vytvořili z těl a oděvů na konci září na školním hřišti, máme krásných 444 vlajek.

Posláním a myšlenkou českého rekordu je, že: "Národní hrdost bývá spojena se symboly (jakým je například vlajka), ale také s odkazem předků. Být hrdý na to, co dokázali prarodiče, rodiče či lidé v naší obci či městě, co za jejich života vzniklo a zkusit být také prospěšný… i to je Český den s českými vlajkami. I to je důvod se připojit a vyvěsit 28. října 2018 českou vlajku."
Foto: David Švorc a autor

Mgr. Marschalková Adéla

„Tady to přidrž, ohni, přilep, ale pozor, ať si neumažeš tu druhou stranu. No já ti říkala, že to nebude hned hotové, někdy to prostě trvá, když chceš udělat něco pěkného.“

Ano, přidrž, podej, ustříhni, naplň, nespěchej... Na „Duhovce“ jsou prostě vánoční dílničky v plném proudu. Rodiče s dětmi opět připravují překvapení, kterými můžete pod stromečkem potěšit své blízké.

Ale také si můžete v naší škole užít jedno krásné dopoledne. Potěšit se pohledem na tu škálu barev, tvarů a nápadů, ochutnat něco dobrého (na jarmarku i ve školní kuchyni) a pak si třeba poslechnout naše muzikanty, když na závěr zazpívají a zahrají nejen vánoční melodie.

A kdy? První sobotní odpoledne v prosinci.

Těšíme se na vás!
foto autor

David Švorc

„Tady to přidrž, ohni, přilep, ale pozor, ať si neumažeš tu druhou stranu. No já ti říkala, že to nebude hned hotové, někdy to prostě trvá, když chceš udělat něco pěkného.“

Ano, přidrž, podej, ustříhni, naplň, nespěchej... Na „Duhovce“ jsou prostě vánoční dílničky v plném proudu. Rodiče s dětmi opět připravují překvapení, kterými můžete pod stromečkem potěšit své blízké.

Ale také si můžete v naší škole užít jedno krásné dopoledne. Potěšit se pohledem na tu škálu barev, tvarů a nápadů, ochutnat něco dobrého (na jarmarku i ve školní kuchyni) a pak si třeba poslechnout naše muzikanty, když na závěr zazpívají a zahrají nejen vánoční melodie.

A kdy? První sobotní odpoledne v prosinci.

Těšíme se na vás!
foto autor

David Švorc

Když se minulou středu začaly na chodbách školy objevovat první postavy s pomalovanými obličeji, oděné do prapodivných kostýmů, u vchodu do budovy vznikla sbírka strašidelných artefaktů a v kuchyni servírovali oběd i s pavoukem (naštěstí to byl žužlavý bonbón), znejistěl jsem.

Co se to děje?
Pak mi teprve došlo, že se blíží listopad a tedy den, který nevynechají příznivci všech strašidel, ježibab, čarodějnic, duchů, kostlivců, zombie a jiných příšer.

Patří k nim i spolek Duhovka z.s., skupina nadšených rodičů (hlavně tedy maminek), který využívá tuto příležitost k pořádání již tradiční zábavy pro děti z prvního stupně školy.

Opět několik týdnů dopředu chystali kulisy a kostýmy pro „noční“ cestu školou. Letošní inspirací byla knížka Lewise Carrolla (jinak oxfordského profesora matematiky a logiky Charlese Dogsona) o holčičce s úžasnou fantazií, díky které se ocitla ve světě mluvícího bílého králíka, zajíce Březňáka, Kloboučníka, Houseňáka, kočky Šklíby, Srdcové královny a ostatních bláznivých postav, aby jí (tou cestou) mohli v sobotu večer (3.11.2018) všechny účastníky zdárně provést.

Dokážete si představit, kolik je to sukní, čepiček, klobouků, uší, ocasů, paruk, zvířecích kožešin, ale také různých zatemnění, světýlek, mlhostrojů, hub, šachovnic, papírových hodin, karet, konviček, zmenšujících lektvarů, růžových plaměňáků na kriket a sladkých odměn, které je potřeba vypůjčit, vyrobit, upéct, vyřezat, vystříhat, slepit, svázat, namalovat, vybarvit, natřít...?

A když si myslíte, že ta největší práce je hotova, dojde vám, že to ještě musíte, poskládat, zabalit, naložit, převézt, přenést, rozložit, postavit, upevnit, nasvítit...

Ale dost, asi bych vymyslel ještě hodně sloves, ale nic z toho by stejně nevystihlo to, co jsou tito lidé schopni pro rozzářené oči našich dětí udělat. Je milé sledovat, jak se ještě stále nacházejí přátelé, kteří jsou ochotni pomoci. A tak v pátek večer i v sobotu potkáváte kromě rodičů, chystajících suterén školy pro noční cestu, i paní kuchařky, paní učitelky, členy rodin a dokonce i naše žáky. To vše pro to, aby nic nechybělo a vše dokonale klaplo, až se ozve zaťukání první skupinky statečných, kteří se snad jen trochu nesměle zeptají: „Můžeme dál?“ Pak nemáte čas myslet na to, co se muselo připravit. Už si jen užíváte, jak se i oni „vyparádili“ a jak se snaží vám předvést, co zrovna na jejich kostýmu je neobvyklého. A někteří vás dokonce zkoušejí, jestli je (skryté pečlivě připravenou maskou) vůbec poznáte. Ti menší se drží za ruku starších sourozenců, občas ji zmáčknou trochu víc (to když je překvapí nějaké tmavé zákoutí), ale celou dobu se snaží tvářit, že je nějaká „blikátka“ a masky rozhodně nepostraší. Alespoň do chvíle, než ta „blikátka“ zhasnou a oni se musí protáhnout „úplně, mami, ale úplně zhasnutou“ králičí norou.

Nakonec ale i ti největší strašpytýlci cestu projdou, na posledním stanovišti si vyberou malou sladkou odměnu a ta jim vrátí tolik sil, že najdou odvahu tvrdit, že by to klidně šli znovu. Když pak odejde i poslední skupinka, je vám líto, že to končí a vše se musí uklidit. Možná jste i trochu unavení a říkáte si, že by vám malá sladkost taky pomohla, ostatně, kde máte tu energii pořád brát. Pak ale zjistíte, že je něco ještě lepšího, než rychlé cukry. To když zaslechnete u vchodu malou holčičku, která mamince oznamuje: „Mami, bylo to stokrát, stokrát lepší, než kdy předtím!“

Nechcete to také zažít? Třeba příště...
foto: autor

David Švorc

Už to začalo. Už je to zase tady. Po chodbách se plouží postavy s pomalovanými obličeji; zahalené v černém hávu lekají nic netušícího náhodného kolemjdoucího, u vchodu do školy je opět sbírka strašidelných artefaktů a v kuchyni mi naservírují oběd i s pavoukem. Naštěstí to byl žužlavý bonbón.

Už to začalo. Už je to zase tady. A to ještě není nic proti tomu, co nás ve škole čeká v sobotu večer!

Tak nezapomeňte!
Foto autor

David Švorc

Jak to vypadalo v Chomutově před sto lety? Jak trávili tehdejší obyvatelé volný čas nebo jak vypadala tehdejší škola? To vše a mnohé další se dozvěděli žáci třetích ročníků naší školy na výstavě pořádané chomutovským muzeem. Do prostor muzea na chomutovské radnici jsme vyrazili na konci října.

Děti si nejprve ocitly ve škole. Mohly se podívat, jak vypadaly školních lavice, jaké nosily děti a studenti aktovky a sešity. To vše samozřejmě porovnávaly s tím, co máme ve školách dnes. Prohlédly si také různé školní pomůcky, které tehdejší pedagogové ve výuce používaly.

Dalšími tématy výstavy byl chomutovský předválečný průmysl a výroba, představeny byly také různé zájmové spolky, které v našem městě působily. Nechyběla ani zmínka o 1. světové válce, a o tom, jak se lidem za války žilo. Děti se také dozvěděly o vzniku ČSR a poválečné situaci v Chomutově.

Mgr. Marschalková Adéla

Říká se, že asi devadesát procent obyvatel naší planety je schopno identifikovat olympijské symboly. Je tedy vůbec možné najít jiné lidské konání, které by svou myšlenku rozšířilo ještě více, než největší sportovní svátek planety?

Není divu, že právě slavnost krásy lidského těla i ducha inspirovala organizátory ze 12. ZŠ

v Chomutově k oslavám výročí republiky právě tímto způsobem. A protože jsou to oslavy stého výročí, pojmenovali svou olympiádu 100lympiáda.

V třetím zářijovém týdnu přiravili pro chomutovké školáky soutěže v tradičních i méně tradičních disciplínách.

Každou školu reprezentovala družstva tvořená dívkami a chlapci od druhých do devátých tříd (vždy jedno děvče a jeden hoch z každého ročníku). Ti pak soutěžili například v plavání, potápění, bězích, ve vybíjené, ale i kopané a dalších disciplínách.

Ačkoliv je v názvu školy „Duhová cesta“ (a takové barvy nesl i vítězný návrh školní 100lympijské vlajky), bojovali naši borci v modrých barvách.

Každý den se je snažili žáci z ostatních tříd přijít povzbudit. Bylo sympatické, že ani na ně organizátoři nezapomněli a připravili jim například ukázky první pomoci při sportovních úrazech (pozor - záběry na fotografiích jsou poměrně věrohodné), olympijské muzeum, ve kterém

se věnovali hlavně českým reprezentantům pocházejícím z Chomutova, a také jízdy na invalidním vozíku nebo handbiku (kolik rodičů asi ten večer slyšelo, že jejich děti právě takový handbike nutně potřebují...).

A tak si jsme si 100lympiádu nakonec užili všichni.

Sluší se připomenout, že našim reprezentantům bude navíc tento svátek připomínat diplom

za sedmé místo, které pro nás v konečném hodnocení škol vybojovali. Díky za ně.

A ještě jednou díky organizátorům za hezkou akci.

A co znamenají ta latinská slova v názvu? Je to jedno z hesel mezinárodního olympijského hnutí:“ Rychleji, výše, silněji“.

foto autor

David Švorc

Občas běžíme, abychom stihli autobus do školy, někdy se rozeběhnem, abychom byli první ve frontě v jídelně, sem tam si popoběhnem třeba jen tak z radosti.

Jsou ale mezi námi i tací, kteří mají potřebu běhat pravidelně. Aby měli krásnou postavu, aby si „vyčistili“ hlavu a srovnali myšlenky, aby ze sebe dostali nahromaděný stres... Prostě, každý z nich má pro svůj pohyb nějaký důvod.

Najdou se mezi námi ale i tací, kteří se v běhu chtějí porovnávat s ostatními. Nestačí jim však jen běžet, oni si to ještě sami dobrovolně komplikují a vymýšlejí si, že tady seběhnou z upraveného terénu a poběží mezi keři, tady vyběhnou kopeček, který je pak zase nutno seběhnout a kdyby to šlo, mohli by si přidat třeba i přeskok přes potok.

Kdepak, já se jim neposmívám. Tihle krásní „blázni“ ve mně vzbuzují úžas a tak trochu závist, protože já bych je asi nedoběhl a jen bych smutně koukal, jak mizí ve vysoké trávě.

Proč o tom ale píšu?

Protože i na naší škole jsou takoví závodníci a ve středu 3. října dali dohromady pět družstev, která nás v přespolním běhu reprezentovala.

Svou vytrvalost a odhodlání porovnali se soupeři z ostatních chomutovských škol a pro „Duhovku“ vybojovali výborná umístění.

Asi největší radost máme z třetího místa našich starších žákyň.

Všem, kdo hájili v závodech duhové barvy děkujeme. Moc se těšíme se na jejich další sportovní klání.

foto: Pavlína Baierová, Patrik Nádaský

David Švorc

Ne, nemluvíme o světoznámém vědci, ale o mezinárodní spolupráci, díky které nejen naši školu navštívili zahraniční studenti, aby seznámili žáky se zajímavostmi své rodné země.

Na „Duhovce“ se ti naši tři ptali například na to, zda víme, jaký je letos v Thajsku rok, kdo umí číst azbuku, které město je hlavním městem Turecka...

Každý z našich hostů se nejdříve uvedl prezentací, ve které představil historii své země, jazyk, přírodu a kulturní zajímavosti. Protože v úvodu svého povídání studenti vyzvali posluchače, aby se neváhali na cokoli zeptat, bylo občas těžké prezentaci dokončit, neboť ani angličtina, ve které se diskutovalo, nebyla překážkou k doslovnému zavalení přednášejících dotazy. Tak se postupně probraly také otázky současného politického směřování Ruska, vztahy k USA, osobní koníčky a zájmy přednášejících, jejich oblíbení hudební interpreti a autoři, jazykové záludnosti turečtiny, thajské písmo...

Potěšitelný byl nejen zájem našich žáků o připravený program, ale také jejich zvídavost a velmi solidní jazyková vybavenost, která jim dovolovala hrát v angličtině jednoduché hry, číst texty prezentací, ale i diskutovat o poměrně komplikovaných tématech.

Díky paní učitelce Renatě Stojanovové za nápad zapojit do „Edisona“ i naši školu a všem, kteří s organizací akce pomáhali.
foto:autor

David Švorc

Už téměř čtrnáct dní se naše škola chystá na 100lympiádu, kterou od pondělí 24.9.2018 zahájí ZŠ ak. Heyrovského v Chomutově ve spolupráci se svými partnery.

Kromě toho, že jsme vybírali družstvo, které nás bude v klasických i méně tradičních sportovních disciplínách reprezentovat, chystali jsme pro úvodní ceremoniál pohybovou skladbu a vlastní duhovkovou vlajku. Návrhů se nám sešlo skutečně mnoho. Proto se školní jídelna na několik dní proměnila na malou galerii, abychom si mohli návrhy nejen prohlédnout, ale také hlasovat pro ten, který by měla nést naše vlajkonoška.

Že nebylo snadné vybrat, uzná jistě každý, kdo si prohlédne přiložené fotografie. Věřte, že je to jen zlomek nákresů, které pro tuto akci naše děti vytvořily.

A který návrh vyhrál? Přijďte se na něj v posledním zářijovém týdnu podívat na sportoviště na Zadních Vinohradech na tu naši 100lympiádu.
foto:autor

David Švorc

V prvním vyučovacím týdnu se žáci se svými vyučujícími pustili do témat dalšího celoškolního projektu.

Jako přípravu oslav říjnového výročí republiky si nejen zvolili jednotné barvy oblečení (samozřejmě národní), ale také probírali osmičkové roky našich dějin, vytvářeli návrhy bankovek, vyslechli příběh jedné písně, zkoumali techniku používanou za sto let republiky v různých obdobích, objevovali oblečení, účesy, změny vybavení domácností, sportovní úspěchy našich reprezentantů, dějiny kultury i vědy…

Kromě tradičního „jednobarevného“ fotografování využili všichni své „dresy“ na vytvoření živého obrazu naší vlajky. Pořídit snímek takového množství lidí však není jednoduché, proto nám na pomoc přiletěl dron, kterým byla pořízena nejen společná fotografie, ale i krátké video.

Pokud vás zajímá, jak se nám to povedlo, přijměte následující fotografie jako malou ochutnávku a sledujte školní web, kde se výsledek brzy objeví.
Foto autor a Milan Dvořák

David Švorc

Třetího září ráno skupinky dětí a rodičů postávající před budovou školy připomněly náhodným kolemjdoucím, že už začal školní rok.

Možná prvňáčci své kornouty se sladkostmi svírali trochu nervózně (i když je rodiče konejšili, že jsou šikulky a vše zvládnou), ale jen do chvíle, než si pro ně přišly usměvavé paní učitelky. To pak nad pochopitelnou trémou zvítězila přirozená zvědavost, která našim novým žáčkům dodala sílu udělat první krok.

Tak ať je to krok tou správnou nohou a přinese vám víc radosti než starostí!
Foto: Autor

David Švorc

Nedávno šli naši prvňáčci poprvé do školy a nyní jsou již čtenáři.

Prvňáčky přišel pasovat na čtenáře sám král Ota I., který je celý rok provázel slabikářem. Děti si pro rodiče a hosty připravily písničku, kterou doprovodily hrou na flétnu. Pak již nastal ten vzácný okamžik. Děti pronesly čtenářský slib. V něm slíbily, že se budou o knížky starat jako princezny a princové řádu čtenářského. Dále byly vyvolávány před samotného krále a ten je mečem pasoval na čtenáře.

Také přijel vzácný host, paní spisovatelka Marie Adamovská, která dětem řekla pár milých slov a předala jim dárek v podobě knížky.

Třídní učitelky dětem předaly pamětní list a odznak čtenáře. Vše proběhlo v krásné atmosféře i díky rodičům, kteří svým dětem vždy zatleskali. Prvňáčci odcházeli pyšní na svůj odznak: JSEM ČTENÁŘ.

Text Mgr. Pavlína Baierová, Foto Mgr. David Švorc

Naši prvňáčci navštívili městskou knihovnu. V oddělení pro děti byl pro ně připraven dárek v rámci projektu Čtení pomáhá. Byla to pěkná knížka s názvem Bráchova bota od paní spisovatelky Evelíny Koubové. Dále si prošli celé oddělení a začetli se do knížek a časopisů. Nakonec jsme museli naše malé čtenáře od knížek přímo odhánět, protože jsme se museli vrátit včas do školy. Děti se už moc těší, že si knížku Bráchova bota přečtou o prázdninách.

Mgr. Pavlína Baierová/p>

Osmičkový rok je v důležitý nejen z hlediska historie české, ale i naší chomutovsko-duhové.

V roce 2008 byla zrušena 9.ZŠ v Havlíčkově ulici.

V září 2011 znovu budova ožila, když se do ní nastěhovala o rok dříve založená soukromá Základní a mateřská škola Duhová cesta. Ta se tedy v letošním osmičkovém roce dožívá osmi let a vyprovází na cestu do života své první deváťáky.

Coby třídní deváté třídy je mi potěšením informovat chomutovskou veřejnost, že všichni naši deváťáci se dostali na střední školy, které uvedli do přihlášek, většina z nich dokonce na obě. Všichni budou studovat na středních školách s maturitou. Věřím, že nakonec zvolili tu pravou a všechno, co se naučili tady, zúročí nejen v dalších čtyřech letech, ale v celém životě.

Ale zatím je začátek června 2018, ještě se neloučíme, máme před sebou výlety, školu v přírodě, školní akademii…

Renata Stojanovová

Během května se třeťáci a páťáci ze ZŠ a MŠ Duhová cesta rozhodli, že půjdou pomoci přírodě a zúčastnili se programu lesní pedagogiky v Bezručově údolí. Program se jmenoval "Od semínka po nábytek", kde žáci pomáhali se zalesňováním údolí.

Na začátku nás čekalo povídání. Připomněli jsme si základní pravidla chování v lese, co se smí a co se nesmí a také jsme si pověděli, zda už někdo něco sázel. Víte jak zněla krásná a nečekaná odpověď třeťáčka na docela obyčejnou otázku: "A na co se těšíte nejvíce?" "Až jednou budu dospělý a půjdu tímto údolím se svým dítětem, mohu mu říci: Tento strom jsem tu zasadil já." Tímto začal náš příjemný a zábavný výlet.

Po seznámení na louce, jsme se vydali do lesa. Cesta nebyla dlouhá a i když nám zatím sluníčko nepřálo, hrozně jsme se těšili. Na úvod jsme se seznámili se základními druhy jehličnatých i listnatých stromů a společně jsme poznávali jejich plody. U každého druhu jsme si také ukázali, kde se schovávají semínka a jak je rozeznáme. A víte jak se taková semínka roznášejí? My už ano! Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži, když jsme se na chvíli stali řekou, větrem i veverkou. Společně jako tým jsme si pomocí hry ukázali, jak to funguje.

Sluníčko začalo svítit a my jsme se konečně dostali k tomu hlavnímu, sázení stromků. Mohli jsme si vybrat, zda si zasadíme dub či borovičku. Seznámili jsme se s tím, jak stromek správně zasadit, aby se mu dařilo dobře a vyrostl do výšky. Byla to docela dřina. Velké travnaté drny nám práci neusnadňovaly, ale naštěstí jsme s sebou měli posily, které vždy ochotně přispěchaly na pomoc. Po sázení jsme si řekli důležité informace o tom, jak se o takový stromek starat a jak ho správné chránit. Toto však už necháme na profesionálech, kteří se nám o stromečky postarají.

Vyučování v lese pro nás bylo novinkou a moc se nám to líbilo. Rozloučili jsme se společnou hrou na lesní ohradu a pospíchali jsme zpět do školy, abychom včas přišli na oběd. Doufáme, že příští rok budeme moci přijít znovu.

Votýpková Tereza

Ve čtvrtek 10.5 jsme s několika žáky vyrazili na knižní festival v Praze. Zde jsme se mohli seznámit s novými knižními bestselery, seznámit se s různými nakladatelstvími nebo zajít na nějakou přednášku.

K cestě nám přálo počasí. Po skupinkách jsme si prošli celý areál. Bylo tam několik zajímavých témat. Část festivalu byla uvnitř a část venku. Žáci si mohli zajít na nějaké přednášky a seznámit se tím s autory. Každý si zde jistě našel své. Navštívit jsme mohli hororové sekce, fantasy a sci-fi sekce a další. Taky jsme zde mohli najít audio knihy. Strávili jsme zde celý den. Žáci si odsud odnesli nové poznatky a také knihy.

Markéta Plosová, žákyně 8. třídy

Veletrh Technodays 2018, který uspořádala Okresní hospodářská komora v Chomutově, se uskutečnil ve dnech 26. - 28. 4. 2018 v prostorách Městského divadla v Chomutově. Již 6. ročník úspěšného veletrhu opět přilákal žáky středních i základních škol, rodiny s dětmi, širokou veřejnost i z řad nezaměstnaných, osoby toužící po změně zaměstnání nebo oboru, maminky končící mateřskou dovolenou a hledající uplatnění. Vystavovatelé využili prezentaci zároveň i k náboru nových zaměstnanců a tak mnoho návštěvníků odcházelo se sjednaným termínem pohovoru na personálních odděleních.

Cílem této akce bylo především seznámit veřejnost s nabídkou technických oborů a řemesel prostřednictvím prezentace firem. Dále také cílené působení na rozhodování žáků i jejich rodičů o budoucím povolání směrem k technickým oborům a řemeslům. Dokonce tu byly i workshopy a možnost vyzkoušet si sestavení a ovládání vlastního robota. Na výstavě Technodays 2018 se objevilo více než 20 českých, ale i zahraničních firem. Některé tu byly proto, aby navázaly kontakty se SŠ a VŠ. A ty další, aby našly nové zaměstnance a pomohly vybrat zaměstnání dětem 8. a 9. tříd.

S prezentací firem jsem byla velmi spokojená. Představitelé firem nám sdělili všechny důležité informace, ať už co se v dané firmě vyrábí, kde sídlí nebo možnost pracovního postupu a různé bonusy. Škoda jen, že nemohu vyjmenovat všechny, co mě zaujaly, tak vám přiblížím alespoň nějaké z nich. DEFT design s.r.o. je grafické a reklamní studio s provozovnou v Klášterci nad Ohří. Mezi jejich služby patří kompletní grafické práce, potisk a výšivka textilu, reklamní předměty, výroba tiskovin, 3D návrhy interiérů a exteriérů a jejich realizace, světelné reklamy, návrh a tvorba webových stránek, reklamní polepy a mnoho dalšího... Kiswire je jihokorejská společnost v Průmyslové zóně Triangle u Žatce, která se zabývá výrobou výztuže do pneumatik. Zaměstanci této firmy jsou vysíláni do mateřské firmy v Jižní Koreji, aby sbírali poznatky, dovednosti, naučili se jazyk a zvýšili tak svou kvalifikaci ve firmě.

Já už mám sice o svém budoucím povolání jasno, ale i tak vám doporučuji se na příští výstavu Technodays podívat. Tato akce si určitě najde spoustu příznivců, ať už z řad dospívajících a nebo dospělých. A jestli jste tenhle rok Technodays prošvihli, příští rok se tento veletrh znovu opakuje. Já už vám jen mohu přát příjemný zážitek.

Klára Mouchová, žákyně 8. třídy

Představte si, že jste velcí jako lego panáček, sýkorka nebo myška. Prozkoumejte své okolí jejich očima. Které místo by se vám líbilo a proč? Netradiční hodinu výtvarné výchovy, postavit si svůj mikrosvět, si vyzkoušeli žáci 2.C. Z domova si děti přinesly svoji oblíbenou figurku a vyrazily s paní učitelkou na školní hřiště.

Tam se všichni proměnili a převtělili do figurek ze světa miniatur. S pomocí svého panáčka nebo zvířátka měly děti postavit a vymyslet nějaký příběh. Z klacíků se stávaly domy, z kmenů vysoké hory, květy pampelišek zase zdobily pokojíčky a domečky u panenek. Svůj příběh nakonec všichni zkusili také nakreslit. Jak se jim vše povedlo, uvidíte v přiložené fotogalerii. Na snímcích jsou obrázky z dětského venkovního tvoření. Nakreslené obrázky visí na nástěnce v 1. patře.

Mgr. Marschalková Adéla

Nazout gumovky, navléct rukavice a vyrazit do horského terénu, projít se v přírodě a především pomoci dobré věci. To vše a mnoho dalšího prožili žáci druhých ročníků naší školy, kteří se zúčastnili záchrany ohrožených ropuch v horské obci Blatno

V chráněné oblasti Bezručova údolí přezimují ohrožené druhy žab – především ropuch. Žabky každoročně s příchodem teplého počasí vyrážejí na cestu a směřují do blatenského rybníka, který je nedaleko. Bohužel mají v cestě rušnou silnici. Místní tak každoročně podél silnice na okraj pole umisťují plastové zábrany a kbelíky, do kterých ropuchy odchytávají, sbírají a bezpečně umisťují (přenášejí) až k rybníku. Naše děti se této akce také zúčastnily.

Mnozí drželi žabky, mnohdy i poměrně velké žáby, v ruce poprvé. Děti byly nadšené, s radostí běhaly od jednoho kbelíku k druhému, některé žabky sbíraly i po cestě. Nejúspěšnější třída (2.A) za dopoledne bezpečně přenesla a zachránila přes 70 žabek. Všechny jsme pak přenesli až k rybníku. Děti je opatrně vypustily do vody a pozorovaly, co budou dále žabky dělat. Ve vodě již byla i vajíčka, takže si hned mohly prohlédnout, jak vývoj žab bude pokračovat.

Třída 2. C jela na akci nejpozději (v pozdějším čase), žabky už byly téměř u konce svého putování a kyblíky prázdné. Proto měl pan průvodce náhradní program a děti se šly podívat na jezevčí nory. Byly překvapené, jaký systém chodeb jezevci dokáží vytvořit a náležitě si vstupy prohlédly.

Děkujeme moc našim průvodcům z řad rodičů, kteří všechny třídy po okolí Blatna prováděli a vše krásně vysvětlili.

Mgr. Marschalková Adéla

„Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbrž odvahy.“ Paulo Coelho…a my odvahu měli! Špinavá kolena jsou toho důkazem! I přes drobné zdržení na začátku jsme se nevzdali a vydali jsme se na cestu plnou dobrodružství....vyrazili jsme do pravěku.

Poslední dubnový den se sešli kamarádi ze 3. A, 3.B a 4.A a vyjeli autobusem na výlet do History parku do Ledčic. Sluníčko nám přálo, ale vítr nám dokazoval, že to bez morálky jen tak nezvládneme. To pro nás ale nebyl žádný problém.

V History parku nás čekalo nejedno dobrodružství. V první části jsme se dozvěděli, jak se v pravěku žilo, jak si lidé zajišťovali obživu a také jsme si spoustu věcí mohli vyzkoušet. Třeba jak se orá pole, jak se vrhá oštěpem či jak se střílí z luku. Lidé to neměli úplně jednoduché.

V druhé části jsme se seznámili s nejstarší dochovanou památkou, Věstonickou Venuší. Zjistili jsme, jak se podobné sošky a nádoby vyrábí a sami jsme si to opět vyzkoušeli. Každý z nás si tak domů přivezl maličkou keramickou památku.

Třetí část se skládala z práce archeologa, která vůbec není jednoduchá. Vzali jsme do ruky lžíce a štětce, a pustili jsme se do toho. Pod hromadou písku a hlíny jsme hledali historické pozůstatky. Ve dvou hrobech jsme kromě koster také objevovali milodary. Takovým milodarem mohla být spona, meč i křesadlo. Často však milodarem byla hliněná miska. Práci, kterou jsme udělali, jsme museli patřičně zakreslit a zapsat do pracovních listů. Poté nás čekala diskuze. Je to muž či žena? Z jakého období je tato kostra? Hodně nám u určování pomohli zejména nalezené milodary a tak jsme na otázky společně našli správnou odpověď.

Výlet jsme zakončili dobrotou či drobným dárkem z kiosku. Všichni byli hodní a milí, práce i úkoly se nám moc líbily a tak doufáme, že příště budeme moci přijet znovu a vyzkoušet si zase trošku jiný program.

Tereza Votýpková

“Sedmá největší a druhá nejlidnatější země světa (1,3 miliardy obyvatel, 50% mladších 25 let), hlavní město Nové Dillí, hlavní jazyky – hindština, angličtina, ale celkem jich užívají asi tisíc, měna : 1 rupie (1 Kč = 3 rupie), druhý největší producent čaje na světě...”

Už víte? Asi ano. Jedná se skutečně o Indii. Pro většinu z nás zemi velmi vzdálenou, kterou známe jen z učebnic zeměpisu, přírodopisných televizních dokumentů a vyprávění těch, kdo už tam byli. Ale stačí naše školní znalosti na to, abychom si dokázali představit, jak se v té skutečně zemi žije? Většinou ne.

Právě to se mělo změnit projektem “Dnes jím jako...”, který letos již po osmé organizovala Salesiánská organizace Dona Boska, z.s., aby si žáci základních a středních škol dokázali představit obrovský rozdíl mezi životem v naší zemi a v chudých částech planety.

Zatímco v předchozích ročnících byla pozornost věnována například Africe jako celku, poté Bangladéši, Zimbabwe, ale i Mexiku, letos byl název projektu doplněn o jednu z prvních kolébek civilizace. Proto - “Dnes jím jako Ind”.

Naši školu k projektu přivedla paní učitelka Mgr. Miroslava Marková. Díky ní se ve středu 25. dubna po chodbách pohybovala děvčata v sárí (skutečných nebo po domácku vyrobených) a také mladí “Indové”. V hodinách jsme hovořili o kultuře, historii a geografii země, kreslili, vyplňovali pracovní listy. Zapomenout nesmíme ani na recepty na tradiční indická jídla. Ostatně ta se také ochutnávala. Ano, protože k projektu se připojila i školní kuchyně.

Kromě toho si zástupci tříd mohli vyzkoušet i jak se vytváří indická rangoli, což byl v poměrně větrném dnu malý test trpělivosti, protože cílem bylo vytvořit na školním dopravním hřišti estetický obrazec vysypáváním barevných písků (zde se projevilo výtvarné zaměření paní učitelky).

Jako by chtělo počasí připomenout pomíjivost všeho pozemského, v noci přišel déšť a silný vítr, který dokázal nadzvednout i velkými kameny zatíženou plachtu s rangoli.

Co zbylo, si můžete prohlédnout na fotografiích.

Recepty a výtvarné práce pak představila paní učitelka na malé výstavce v přízemí školy u učeben druhých a třetích tříd.

Snad tedy alespoň některým z nás slova jako chapati, dál, čáj, Ganga, Kančendženga, Tádž Mahal, hena, rupie nebo bindu nebudou znít po projektu “Dnes jím jako Ind” tak vzdáleně.

foto: Miroslava Marková a autor

David Švorc

V krásný slunečný den, ve středu 18.4.2018, se třída 3.B ze školy Duhová cesta vydala na besedu do městské knihovny v Chomutově. Děti čekala beseda s názvem „Moje město Chomutov“, kterou je provázel chomutovský rytíř.

Děti se dozvěděly, že v Chomutově žili rytíři německého řádu. Paní knihovnice vyprávěla, že vládli v Chomutově ve 13. století a také ukázala fotografii naší nejstarší dochované památky, kostela sv. Kateřiny, jejich sídla. Na rytíře se chlapci museli učit již od 7 let a rytíři se mohli stát až ve 21 letech. Dva z nás si také vyzkoušeli, jak vypadá zbroj panoše, budoucího rytíře německého řádu. Děti poslouchaly o tom, jak se žilo ve středověku, jak to tu vypadalo a potom si ukázaly mnoho knih, které o středověku mohou v knihovně najít. Na závěr si každý mohl v knihovně najít „to své“ a půjčit si jakoukoliv knihu.

Beseda se všem moc líbila a my tímto děkujeme úžasné paní knihovnici, která se nás ujala a vše nám povyprávěla. Jistě přijdeme znovu.

Tereza Votýpková

„Vyber prasátko a umísti ho vpravo od telátka. Dokážeš srovnat tato čísla? Kterou barvu znáš? A říkanku umíš?...“

Je to taková směs pocitů, trocha překvapení, že „ten náš malej už je tak velkej“, malounko trémy, jestli to zvládne, špetka obav, jak to tam bude vypadat, ale také hrst pýchy, protože „on to dá“.

A on to skutečně „dá“, protože je šikulka a ve školce dával pozor a „dá to“ i ona, protože už dávno čte i počítá. A zvládnou to i ti vaši a ten váš a ta vaše a také on a ona...

Paní učitelky ve škole jsou sice zvědavé a zajímá je opravdu hodně věcí, ale nakonec společně s novými žáčky srovnají všechna čísla bez chybičky, správně určí barvy, malým trémistům pomohou i vlídným slovem, takže tu první „zkoušku“ složí úspěšně.

Snad tedy budoucí školáčci odcházejí s pocitem, že škola není nic děsivého a že tahle je dokonce pěkná, usměvavá, vlídná, barevná...

Aby ne, vždyť je duhová :-)

foto: Ferdinand Janda

David Švorc

23. března 1950 nabyla platnost Konvence Světové meteorologické organizace, a proto se toto datum bere jako den vzniku Světové meteorologické organizace. Československo bylo jedním ze zakládajících států. Výkonný výbor a sekretariát organizace sídlí v Ženevě ve Švýcarsku.

Počasí a jeho projevy ovlivňují náš každodenní život. Jsme na něm závislí přímo, nebo nepřímo (ovlivňuje výnosy, sklizeň úrody, dopravu, energetiku, vodní hospodářství atd). Právě z uvědomění si této závislosti pramení i náš zájem o sledování a zaznamenávání počasí.

V loňském roce 23. března 2017 jsme před základní školou Duhová cesta s.r.o v Havlíčkově ul. v Chomutově za přítomnosti techniků ČHMÚ z Ústí nad Labem uvedli do provozu malou meteorologickou stanici, která dokáže měřit atmosférický tlak, vlhkost vzduchu, dešťové srážky, maximální, minimální a okamžitou teplotu. Pomocí jednoduché pomůcky dokážeme určit i intenzitu a směr větru. Vybudovaná meteorologická stanice nám slouží i jako názorná praktická pomůcka při výuce prvouky, fyziky, přírodovědy a zeměpisu. Při pravidelné meteorologické službě se žáci učí samostatně odečítat, zapisovat a vyhodnocovat naměřené hodnoty.

22. března 2018 k nám do školy přijely inženýrky z ČHMÚ z Ústí nad Labem. Ve svých prezentacích podrobně seznámily žáky s meteorologií a měřením kvality ovzduší v našem kraji. Trpělivě zodpověděly všechny zvídavé otázky žáků. Se zájmem si prohlédly i meteorologickou stanici umístěnou před budovou naší školy. Důstojně jsme si tak všichni společně připomněli 68.výročí zahájení činnosti Světové meteorologické organizace.

Že si rádi čteme, nikoho nepřekvapí. Že hodně čteme ve škole, je samozřejmé. Ale že jsme si ve škole četli i v noci? Ano, četli, protože „Duhovka“ se opět přihlásila k mezinárodní akci - Noci s Andersenem.

Proto se v pátek 23. 3. 2018 někteří žáci vrátili do školy v době dávno po vyučování. Nenesli si školní aktovky, ale spacáky, karimatky, oblíbené knížky, svačinu, nezbytnou baterku a ti menší i plyšáka, to kdyby se jim náhodou v noci ve škole zastesklo po jejich postýlce, pokojíčku, mamince, nebo tatínkovi. Asi bychom neměli psát „ti menší“, ale ti nejmenší, protože školních akcí se často účastní i školkáčci (jak je ostatně u nás už hezkou tradicí).

Paní učitelky Lucie Valtlová, Veronika Burešová a Lenka Valtlová připravily pro malé i větší účastníky cestu školou s úkoly motivovanými knížkou Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka.

Holky a kluci museli například opravovat dopis, ve kterém pejsek s kočičkou naškrábali i několik chyb, hledali pejskovy syrečky (a to pouze čichem), věšeli prádlo (s některými kolíčky to byla opravdu dřina), sluchem hledali panenku, která se ztratila, motali tkaničku (vlastně takovou dešťovku), nebo hledali poztrácené hračky. Na každém stanovišti je přivítali šesťáci, kteří se letos rozhodli s organizací noční cesty školou pomáhat. A tak spustili svou připravenou říkanku o tom, jak pejsek s kočičkou...

A řekli to poprvé, podruhé, potřetí... popatnácté, podvacáté...

Asi málokdo spočítá, kolikrát to těm svým spolužákům ze školky či prvního stupně odvyprávěli. Když byl úkol správně splněn, prozradili jim další přísadu do dortu. To aby mohly všechny třídy na konci cesty přichystat vlastní recept. S tím pak šli kluci a holky za pejskem a kočičkou, od kterých dostali malý mlsek.

Ve svých učebnách (vlastně, ten večer ložnicích) pak měli se svými vyučujícími ještě chvilku na dotvoření papírových postaviček pejska a kočičky, vyprávění o Hansi Christianu Andersenovi a Josefu Čapkovi, čtení ukázek ze svých oblíbených knížek a nevynechali ani šeptání se sousedem, to když jim paní učitelka zhasla světlo a popřála dobrou noc.

Zšeřelou školou se pak nesly nezvyklé zvuky. Šepot posledních nočňátek, spokojené oddechování spáčů a někde možná i tiché pochrupování. Ráno si rodiče vyzvedli asi trochu unavené, ale spokojené děti, které se ještě před školou vzájemně ujišťovaly, že „příští rok zase“.

foto: autor

David Švorc

„Évrybády nýd a gúd wótr!“

Žáci naší školy se již po několikáté zúčastnili představení hraných v anglickém jazyce. Méně pokročilí si procvičili angličtinu na příběhu Kocour v botách, pokročilejší shlédli Petera Blacka.

Ačkoliv někteří zpočátku vyjadřovali jistou rozladěnost, že Petera Blacka již viděli, byli pak v chomutovském městském divadle mile překvapeni, když zjistili, že dnes hrají herci mosteckého divadla, které nedávno viděli v muzikálu Starci na chmelu, a navíc jsou to nové příběhy, takže nuda se nekoná.

Zatímco v loňském příběhu Peter Black hledal zaměstnání, jeho již třetí pokračování vypráví, jak se zhostil nečekaného dědictví, když mu příbuzný odkázal dům ve zchátralém stavu, který (podle poslední vůle) nesměl prodat, musel ho obývat, musel sloužit veřejnosti, ale na jehož rekonstrukci sám neměl dost prostředků.

Zda to dobře dopadlo? Ale samozřejmě! Nejen příběh, ale i celé představení, za které si herci (i díky krásné angličtině) na jeho konci aplaus skutečně zasloužili.

foto: autor

David Švorc

„Chodili spolu z velké lásky a sedumnáct jim bylo let.“

V prvním březnovém týdnu se žáci „Duhovky“ vydali do mosteckých divadel za kulturou.

První až čtvrté třídy naší školy v Divadle rozmanitostí navštívily představení Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek), páťáci viděli hru Pozor, děti, přijela k nám pouť (Mike Kenny).

Druhostupňoví si prvního března užili muzikál Starci na chmelu (Vratislav Blažek – Stanislav Rychman) v režii Zbyňka Srby.

Ačkoliv naši žáci dobu příběhu a chmelových brigád nezažili, navíc nikomu z nich „sedumnáct let“ ještě nebylo, přinesl slavný muzikál témata, která jsou i jim blízká – naděje, přátelství, láska, víra v druhého člověka i v sebe sama a to jazykem spojujícím divadelní vyprávění s filmovou projekcí a melodickými písničkami.

Nejen užitím filmové projekce, ale i kvalitní živou kapelou na pódiu (vedl ji František Krtička) se představení vymyká běžné produkci regionálních divadel.

Snad si tedy někteří ze soudobých diváků cestou domů broukali Bossa novu, Den je krásný, Hodné hochy, Milence v texaskách nebo další slavné melodie, které se od doby své premiéry (1964) staly v pravém slova smyslu evergreeny.

Foto: autor

David Švorc

„Máte před sebou 21 duplo kostek. V každém kole - tahu odeberte jednu až tři. Vždy musíte odebrat alespoň jednu, ale nesmíte více než tři. Vyhrává ten, kdo donutí soupeře odebrat poslední kostku.“

Zdá se vám to jednoduché? Tak si to zkuste.

Nám (učitelům „Duhovky“) tento rébus představila na společném semináři „Sdílení didaktických metod“ paní učitelka Hana Macháčková, která ho zkouší se svými žáky v první třídě. Vzápětí se mezi účastníky semináře rozhořel lítý boj. Tohle, že hrají prvňáčci? A dokonce někteří přišli sami na princip nutný pro vítězství? To musíme taky vymyslet.

I učitel je tvor soutěživý...

Jak se ukázalo, soutěživost je i vlastností rodičů. V rámci „Dne otevřených dveří“ 17. 2. 2018, který naše škola organizovala opět jako den her, si tento hlavolam mohli vyzkoušet i naši návštěvníci.

Ačkoliv jsme se domnívali, že to bude soutěž hlavně pro děti, často se přidávali i rodiče. A protože děti pokračovaly stavbou věže z kostek („Postav věž vyšší než ty a nesmí ti spadnout“), měli rodiče chvilku, aby si zkusili porazit i svého partnera. Tatínkové maminky nijak nešetřili a maminky tatínkům také nic neodpouštěly. O tom často svědčí i výrazy jejich tváří na fotografiích. Ostatně, podívejte se.

Nebo lépe, přijďte příště na den her k nám.

Foto: autor

David Švorc

Jako každé ráno potkávám v naší škole spoustu dětí. V šatnách, na chodbě, ve třídě. Všechno je jako obvykle, ale přesto je něco jinak. Dnes jsou všichni v červeném. Červená vlevo, červená vpravo, přede mnou, za mnou, prostě červená všude, kam se podívám. Ovšem, na Duhovce začal „Duhový týden“.

Zvoní. Začíná velká přestávka, dal bych si svačinu, ale teď si musím nechat zajít chuť. Máme se sejít v tělocvičně, kde bude společné focení. Beru tedy ze skříně školní fotoaparát, kontroluji stav karty a baterie.

„Ty máš červený i ponožky! Já chtěla nabarvit i vlasy, ale mamka nedovolila. Jé, odkud máte ten červený deštník?“ Děti okolo mě komentují červený vzhled svých kamarádů z jiných tříd. Já přemýšlím, jak dostat do záběru celou školu. Vcházíme do tělocvičny: „ Panebože, on jede taky Mates!“ Ne, nikam nejedeme, jen jsem si vzpomněl na kdysi slavnou „hlášku“ z filmu S tebou mě baví svět, když jsem viděl, že škola je tu opravdu celá, takže včetně mrňousků ze školky.

Zkusili jste někdy vyfotit portrét tří dětí? Když už máte pocit, že jsou na správných místech, snažíte se nasměrovat jejich pohled žádoucím směrem, ale v tu chvíli si to nejmenší vzpomene, že chce sedět jinak a že ho to vlastně už nebaví, že má vedle hračku, kterou teď ale hrozně potřebuje...

Asi to znáte.

Já jich mám ale před sebou odhadem asi tři stovky, možná víc. Od malých dětí z mateřinky až po deváťáky. Někteří by chtěli svačit, potřebují pozdravit kamarády, které skoro hodinu neviděli, smějí se červeným módním kreacím svých vrstevníků, prostě mají toho na práci tolik, že vnímat učitele, kteří se je snaží formovat do nějakého tvaru už je nad jejich síly.

Uvědomuji si, že bych rád fotil z nadhledu. Židlička, lavice, koza (sportovní náčiní, nezapomínejme, že jsme v tělocvičně), nic nestačí, všechno je nízké. Naštěstí jsou tu hliníkové štafle. Šup nahoru! Nastavuji nejširší záběr. Nestačí. Jsem moc blízko. Dolu, couvni a znovu nahoru. Stále nestačí. Dolu, couvni a znovu nahoru. Prima, tohle už je lepší. Teď jen posunout támhletu skupinku víc do středu. Volám, křičím, gestikuluji. Všichni se dobře baví, ale mě nikdo nevnímá. Škoda. Dolů a domluvit změnu postavení. A znovu šup nahoru! Prima. Lepší. Teď bych ale potřeboval ten deštník výš a natočit mírně na mě. A taky se dívejte na moji levou ruku. „Haló! Koukejte na moji levou ruku!“ Nádhera! Část žáků skutečně kouká tam, kam má. Tak, poslední kontrola, jestli mi do záběru neleze něco, co bych tam nechtěl mít. První cvaknutí spouště. Tenhle okamžik mám rád, konečně už v tom foťáku něco mám. Znovu se pokouším upoutat pozornost a znovu mačkám spoušť.

„Hele, co tvoje závratě?“ Sakra! Na poslední příčce lehkých štaflí se opravdu necítím dobře, ale v „zápalu boje“ jsem si to ještě ani nestihl uvědomit. Znovu levá ruka, znovu pár pohledů správným směrem a znovu spoušť.

Pro dnešek hotovo. Krása

Cože? Jak, že už dávno zvonilo? Ach jo. Rychlý přesun do třídy. Co teď máme? Aspoň jedním okem mrknu na displej a pokochám se dnešním úlovkem.

A zítra znovu a ve středu zas, ve čtvrtek také. Jen v pátek to za mě vyfotí Milan Dvořák.

Tak jo, „Duhový týden“ na naší škole začal...

foto: autor a Milan Dvořák (duhový pátek)

David Švorc

Když se na „Duhovce“ řekne, že se chystá celoškolní projekt, nečekejte, že to bude jen pro skutečné školáky, vždyť k naší školičce patří i ta mateřská. Takže, když se vyhlásil duhový týden, zapojili se zcela samozřejmě i školkáčci. Jen se podívejte :-).

foto: autor a Milan Dvořák (duhový pátek)

David Švorc

Někteří učitelé vnímají vyučovací hodinu jako strategickou hru, někteří jako hereckou etudu, jiní tvrdí, že je to jako sportovní zápas. A jiní zase...

Ale víte, to asi není ani tak důležité jako to, že všichni se svými metodami snaží své žáky něco naučit.

Každý má za léta své praxe osvědčené metody, fígly a postupy, kterými naučili vyjmenovaná slova, převody jednotek, shodu podmětu s přísudkem, kotoul, podpor ležmo za rukama, sčítání, odečítání, ale i v krátkém čase relaxovat, říci spolužákům něco pozitivního, hodnotit přísně, ale spravedlivě, diskutovat a neodbíhat od tématu, formulovat jednoznačně a stručně své myšlenky...

Však to znáte, je toho hodně, co se děti na základní škole mají naučit.

A protože některé kantorské metody skutečně fungují, domluvili se učitelé naší školy, že si je vzájemně představí. Zatímco si „duhovkoví“ žáci užívali jednodenní pololetní prázdniny, sešli se jejich pedagogové v Barceloně (tak se jmenuje učebna 6.B), aby si některé metody nejen představili, ale i vyzkoušeli.

foto: autor

David Švorc

Kde se mohou potkat šesťáci s deváťáky? A také se sedmáky, osmáky? Kde si popovídají třeťáci s páťáky? A čtvrťáci se druháky? Prostě – kde se mohou ve škole setkávat různě staré děti?

Jasně, na chodbách, v jídelně, v šatně...ano, ano. Ale kde spolu mohou něco vytvořit?

Správně! Na projektových dnech!

Poslední lednový den tohoto roku jsme na naší škole věnovali projektu s tématem „Média“.

„Potřebujeme je ke každodennímu životu? Můžeme jim věřit? Jak poznáme fake news a hoax? Dokážeme se bavit i bez nich? Uměli bychom sami dabovat film?...“

Témata, problémy a zajímavé otázky se jen kupily, takže stačilo si vybrat ten správný seminář, zapsat se a nezapomenout, kde mám v kterou hodinu být.

Žáci předmětu Multimediální výchova (9. třída) si ten den vyzkoušeli novinářskou práci a v ruce s fotoaparáty a zvukovým záznamníkem procházeli učebny a hledali vhodné příběhy, situace, obrázky a zvuky pro svou fotoreportáž a rozhlasovou reportáž. A tak se těšíme na jejich příspěvky na školní stránky :-).

foto: Eliška Dorocáková, Marta Houšková, Nela Hrbková, Annemarie Märcová, Eva Orlovská, Adam Rypl a Filip Řáha (všichni 9. třída) a autor

David Švorc

„Rošáda smí být provedena, pokud králem ani věží nebylo doposud taženo. Král je v šachu, jestliže je ohrožen alespoň jedním soupeřovým kamenem. Hlášení šachu není povinné. Pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah, říká se, že partie skončila patem...“

Vzpomínáte? Přesně takto začínal článek o úspěchu našich žáků v okresním kole v šachu (konalo se v Domečku 1. 11. 2017). Kromě výborného umístění (v nejmladší kategorii jsme vyhráli před ZŠ Heyrovského Chomutov a ZŠ Písečná Chomutov, v kategorii základní školy druhý stupeň jsme zvítězili o bod před hráči ZŠ Hornická Chomutov, když třetí místo patřilo ZŠ a MŠ Strupčice) vybojovali šachisté naší školy i postup do krajského kola.

To se konalo 23. ledna tohoto roku v Litoměřicích.

Družstvo prvního stupně (ve složení Matyáš Nádaský, Filip Žitavský, Filip Baier a Jiří Hrbek) se z deseti škol umístilo na celkovém 8. místě.

Družstvo druhého stupně (ve složení Šimon Peroutka, Michal Kordoš, Michal Fojtík a Petr Kala) se ze sedmnácti škol umístilo na 12. místě před ZŠ Hornická.

Postupně naši žáci bojovali proti školám z Postoloprt, Litoměřic, Ústí nad Labem, Mostu, Varndsdorfu, Teplic, Chlumce a Povrl.

Našim žákům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Měli opravdu těžké soupeře ze šachových klubů z celého kraje a přejeme jim i v příštím roce co nejlepší umístění.

foto: Patrik Nádaský

Patrik Nádaský, David Švorc

Hrdí na svoji školu? To opravdu jsme!

Všechny třídy naší školy a školky se zapojily do týdenního projektu "Hrdá škola - Schools United".Učitelé i žáci měli za úkol podle instrukcí každý den přijít oblečeni v jiné barvě. Společně jsme se scházeli každý den v tělocvičně, kde vznikla úžasná kolekce barevných fotografií, které naleznete ve fotogalerii. Smyslem akce bylo podpořit svou školu, zapojit se do celorepublikového projektu a vyjít z každodenního stereotypu, oživit společné aktivity a prožít něco opravdu jako celek. Akce se vydařila, děti i všichni zúčastněnínsi ji moc užily. Děkujeme za účast všem dětem. Velký dík patří také rodičům, kteří se mnohdy kreativně zapojili do příprav oblečení a doplňků.

Mgr. Marschalková Adéla

Den plný her zavedl děti do čarodějného prostředí

Letošní den her se nesl v duchu kouzel a čarování. Menší i větší návštěvníci si kromě cesty plné úkolů přišli zahrát netradiční stolní a společenské hry, nebo si vyzkoušeli ovládat interaktivní tabuli.

Učitelé a vychovatelé školy na sobotu 17. února připravili netradiční trasu plnou různorodých úkolů, na které děti plnily kouzelnické úkoly, aby se mohly stát kouzelníkem a získat na závěr "kouzelnický certifikát". Během procházení jednotlivými místnostmi si děti například vyzkoušely svoji obratnost na překážkové dráze, musely poznávat nejrůznější druhy rostlin a léčivých bylin, protože šikovný čaroděj, musí umět namíchat ty správné kouzelnické lektvary. Děti si také vymyslely, nakreslily a pojmenovaly svého čarodějného zvířecího pomocníka. Nechyběla ani tajemná čarodějná zaklínací formule, kterou si děti musely zapamatovat a na konci odříkat.

Po splnění úkolů pak děti i rodiče strávili svůj čas v několika interaktivních hernách, kde pro ně bylo připraveno mnoho moderních deskových her, stavebnic, hlavolamů a rébusů podporujících logické myšlení, kombinační schopnosti i prostorovou představivost. Tyto deskové společenské hry pro jednotlivce i skupiny máme ve škole připraveny i pro zpestření běžné výuky a učitelé je hojně využívají například v hodinách matematiky. Tyto hry jsou také hlavními pomůckami kroužku "Herní klub", tedy kroužku logických a deskových her, který patří na naší škole mezi jedny z nejoblíbenějších.

Den her navštívily desítky dětí a rodičů, zároveň byla škola otevřena k prohlídce veřejností. Všichni si mohli naši školu, prostředí a vybavení tříd prohlédnout a pohovořit s učiteli i vedením školy a školky.

Mgr. Marschalková Adéla

Poslední předprázdninové dny strávili žáci naší školy na výletě do mosteckého divadla. Žáci prvního stupně navštívili Divadlo Rozmanitostí, starší pak zavítali do velkého Městského divadla v Mostě.

Nejmenší žáci prvních, druhých a třetích ročníků strávili příjemné dopoledne s pejskem a kočičkou. Povídání o pejskovi a kočičce patří mezi nejznámější pohádky pro nejmenší a přináší dětem zábavu a poučení po více jak 60 let. Děti si společně se zvířátky prožily příběh, jak pejsek a kočička sušili prádlo, jak pekli sváteční dort, nebo jak se jim dařilo při mytí podlahy.

S úspěšným příběhem Pozor děti, přijela k nám pouť!, tedy dílem nejúspěšnějšího britského autora her pro děti a mládež Mika Kennyho, se seznámili žáci čtvrtých a pátých ročníků. Příběh do reality projektoval motivy z klasické pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Zavedl děti ke škodolibé Mařence, která svého brášku vyděsila tak, až tomu začala sama věřit.

Žáci druhého stupně ve velkém divadle prožili příběh inspirovaný známým filmovým muzikálem Starci na chmelu. Činoherní představení odehrávající se v 60. letech minulého století je plné známých písní. Vše prolínají témata lásky hlavních hrdinů Filipa a Hanky a jejich touze po svobodě. Úspěšné dílo, které v Mostě hrají již několik let je celé doprovázenou hrou živé kapely.

Návštěvy divadelních představení patří v naší škole mezi významné celoškolní akce. Žáci se seznámí jednak s autory divadelních her a jejich tvorbou, ale i uměleckým ztvárněním her.

Jako diváci jsou vtaženi přímo do samotného děje a během představení mnohdy spontánně reagují.

Foto: Divadlo rozmanitostí Most, Městské divadlo Most

Mgr. Marschalková Adéla

Probíhající zimní olympijské hry v korejském Pchjongčchangu sledovali také žáci naší školy. V některých třídách se žáci seznamovali s historií olympijských her, dozvěděli se zajímavosti o vzniku her i o jednotlivých sportovních disciplínách. Vyhledávali informace o zemi, ve které hry probíhají nebo se seznamovali s pravidly her. V tělocvičně si zahráli hry se zimními tématy a vyzkoušeli si i sportovní činnosti, spojené se zimním sportováním.

Ve třídách pak děti vytvářely moderní „ lapbooky“, tedy jakési interaktivní papírové knihy, kam průběžně zaznamenávaly úspěchy českých sportovců a jejich zisky medailí. Vyráběly také dekorace a olympijské nástěnky. Také společně tvořily olympijské kruhy nebo kreslily maskota her – bílého tygra Soohoranga a černého medvěda Bandabiho.

Fotografie s maskotem her Soohorangem jsou ze tříd 1.B, 2.C a 3.A.

Mgr. Marschalková Adéla

Protože jsme přesvědčeni, že škola nemá pouze vzdělávat, ale i vychovávat, připojujeme se rádi k různým charitativním akcím. Také proto jsme například v prosinci organizovali Vánoční jarmark, jehož výtěžek pomohl malému Adámkovi.

Bylo tedy samozřejmé, že nás nenechala lhostejnými ani výzva k celostátní Tříkrálové sbírce. Tentokráte se naše škola spojila s pěveckým sborem Happy Smile Chomutov, z.s., který v naší hudebně pravidelně každý pátek odpoledne piluje svůj koncertní repertoár.

V pátek 5. ledna vyrazilo několik žákyň (spolu s vedením školy) na svůj okruh Chomutovem. S koledami a nezbytnými kasičkami obešly některé organizace a přátele „Duhovky“. Sbírkové kasičky se začaly pomalu zaplňovat.

Aby náš příspěvek do sbírky byl co největší, připojil se ke sboru Happy Smile i pěvecký sbor NA-HLAS, se kterým naše žačky vystoupily v sobotu 6. ledna na již tradičním Tříkrálovém koncertu v Rytířském sále chomutovské radnice.

Ani jedno místo nezůstalo volné, a tak dostaly naše tříkrálové kasičky pěkný přídavek.

A protože do nich cinklo i několik příspěvků v době, kdy byly ještě celý týden k dispozici ve škole, činila celková vybraná částka 9.601,- Kč.

Děkujeme tedy ještě jednou všem, kteří přispěli na dobrou věc.

David Švorc

Děti z 1.B se na jeden den změnily v čerty a čertice a zahrály si na Čertí školu. Na začátku čertího vyučování si řekly čertí básničku a už se pustily do zapeklitých čertovských úkolů.

Plnily pekelné pracovní listy, počítaly, četly, hrály čertovské hry. Nakonec dostaly čertovské vysvědčení. Všichni si to moc užily.

Když přišel Mikuláš, čert a anděl, tak všichni čertíci a čertice slíbili, že už nebudou po čertovsku zlobit.

Za čertíky z 1.B p.uč. Pavlína Baierová

Ve 3.A jsme s dětmi vyrobili tříkrálové koruny.

Věděli jste, že na Tři krále bylo lidovou tradicí čekat, komu z přítomných zhasne první svíčka a tomu byla jako prvnímu předpovídaná smrt ?I ze směru kouře svíček se údajně poznávalo, kdo umře jako první.Když kouř stoupal, život pokračoval, když kouř směřoval dolů, smrt mohla být nablízku.

My však zazpívali i na veselejší notu:,,My Tři králové jdeme k vám, štestí, zdraví vinšujem vám..."

Mgr.Marketa Borska

Od října děti z kroužku Maňáskového divadla zkoušely pohádku “ O veliké řepě“, aby ji v prosinci zahrály pro děti z naší mateřské školy. Většina dětí z kroužku je z prvních tříd, tedy naši loňští předškoláci, a tak se moc těšily, jak kamarádům ze školky ukážou, co si pro ně nacvičily. Pohádku zahrály celkem třikrát po sobě a pokaždé úspěšně. Dětem ze školky jsme slíbili, že se již nyní mohou těšit na další představení.

Chtěla bych poděkovat mým malým hercům – Valérii, Marušce, Michalce, Jůlince, Maxovi, Toníčkovi a Honzíkovi za jejich snahu a přístup k nacvičení pohádky.

Pavla Kalová, vedoucí kroužku Kostkáček

V hodině slohu, kdy se probíral popis pracovního postupu, si deváťáci jeden takový na téma „Zdobení vánočních perníčků“ prakticky vyzkoušeli a připravili pro své učitele voňavá PF přáníčka. Atmosféru během tvoření si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

Mgr. Renata Stojanovová

Poslední předvánoční týden byl na Duhovce zpestřen celou řadou třídních i společných celoškolních aktivitek i akcí. Tu nejúspěšnější zrealizoval v úterý 19. prosince pan učitel David Švorc s třídami, ve kterých učí hudební výchovu. Už týden předem se po škole objevovaly tajemné vzkazy, a všichni „nezúčastnění“ se mohli jen dohadovat, co se chystá, protože ti zasvěcení až do poslední chvíle tajemství opravdu neprozradili.

Ale když se na konci velké přestávky ozvaly ve výklenku v 2. patře klávesy pana učitele a hlásky jeho nejmladších svěřenců, stáli už kolem zvědavci z řad žáků i personálu školy. Režie, kdy se ke zpěvu vánočních písní přidávali další a další žáci, kteří se původně tvářili jako překvapené obecenstvo, byla dokonalá. Na konci krátkého koncertu už zpívala celá škola, včetně těch, kteří s panem učitelem předem, „tajně“ žádné písničky nenacvičovali. A aby jim to nebylo líto a naučili se je opravdu dobře, svolal pan učitel Švorc na velkou přestávku ve čtvrtek pro zájemce krátký workshop, kde si úspěšné písničky z úterního minikoncertu mohli zopakovat a znovu zazpívat.

foto: Šárka Umlaufová (9.tř.) a Jaroslav Landa.

Mgr. Renata Stojanovová

Páteční den byl předzvěstí dobré nálady, odhodlání, férového a přátelského chování. A přesně tak se celý den odvíjel. Byl plný dětského smíchu, uznání, povzbuzování ostatních sportovců a především plný skvělých výkonů dětí.

Stačilo si vzít s sebou do školy sportovní oděv, dobrou náladu, bojovnost a odhodlání překonat sama sebe. Dne 29. 9. jsme se v rámci projektového dne „Sazka Olympijský víceboj“ na část dne proměnili ve slavné sportovce a olympioniky, kteří plní olympijské disciplíny. Žáci byli sudími poučeni jakým způsobem provádět olympijské disciplíny, které postupně plnili v různých prostorách školy. Potom to již bylo na jejich odhodlání a trénovanosti.

Velkou oporovou nám byli spravedliví sudí, kteří jednali vždy v rámci pravidel Fair play a posuzovali řádně výkony žáků. V rozhodčí se proměnili kolegové z řad pedagogického sboru. Velkou pomocí jim byli i žáci 8. a 9. tříd, kterým touto cestou velice děkujeme za kvalitně odvedenou práci.

Ve druhé části dne jsme se věnovali tvorbě a to nejen výtvarné, ale také literární. Děti tvořily dle dané sportovní tématiky. Středem jejich zájmu byly všechny sporty, které jsou možné provádět na ledové ploše. Dalšími tématy byly atletika, biatlon a také tenis. Dále děti vedly debaty na sportovní tématiku a vyhledávaly slavné české i zahraniční osobnosti, které se zapsaly do dějin sportovními výkony a

Celý den proběhl velice hladce a ve skvělé náladě. Nejeden z nás se zapotil. Děti všeobecně hodnotily tento den velice kladně. Pochvaly přicházely i z řad „trenérů“.

A co by chtěly děti změnit? Změnily by třeba to, že by si zaběhly trať na 60m vícekrát. Chtěly by přidat další disciplíny a více máknout.

Máme z Vás ohromnou radost. Sportu zdar a olympionikům zvlášť.

Bc. Petra Kosnarová

Všude tma, jen rozsvícené svíčky nebo blikající světýlka, občas vydlabaná dýně a všude napjatá atmosféra. Kdy jindy jdou děti dobrovolně do školy a ještě k tomu v sobotu odpoledne? Pořád nevíte? Ano! Ani letos to nebylo jiné a znamená to jediné – škola se proměnila ve školu strašidelnou při akci „Halloween“.

Úžasné odpoledne a podvečer proběhl v letošním roce poslední říjnovou sobotu. Ti, kdo sebrali odvahu a do školy přišli, rozhodně nelitovali. Rodiče ze sdružení Duhovka pro ně přichystali zábavnou, lehce strašidelnou, trasu plnou úkolů. Aby skupinky dětí mohly postupovat potemnělými chodbami a tmavými zákoutími dále, musely v letošním roce plnit úkoly. Týmová spolupráce jela na plné obrátky a děti zdolávaly různé zapeklité úkoly. Čekala na ně třeba kostra v knihovně, u které musely řešit hádanky, u čarodějnic musely společně kreslit velký obraz, což nebylo vůbec snadné. Školní jídelna se proměnila v dráhu plnou překážek a nakonec za odměnu na ty nejúspěšnější čekal poklad.

Školkáčci, školáčci i starší žáci si podvečerní akci užili a už se těší, co nového se pro ně chystá na příští rok.

Děkujeme všem rodičům a žákům, kteří s výzdobou školy a přípravou akce samotné pomohli. Poděkování patří také učitelům a vychovatelům, kteří v rolích skupinových průvodců dětem pomáhali.

Mgr. Adéla Marschalková

Do druhých ročníků naší základní školy zavítali v prosinci strážníci Městské policie v Chomutově. Jako první třídu navštívili 1.12. třídu 2.C, ve druhé týdnu zavítají i za žáky 2.A a 2.B. Strážníci si s dětmi zajímavě zopakovali zásady bezpečného chování ve městě. Děti se dozvěděly, jak se mají správně chovat na přechodu, jak reagovat na to, když je osloví cizí člověk nebo co dělat, když by se někdo z nich ztratil ve městě a neměl u sebe telefon ani nikoho, koho zná.

Preventivní akce probíhají na naší základní škole od prvních ročníků a druháčci si tak po roce vyzkoušeli, zda všechno od besedy v první třídě nezapomněli. Každý si zkusil napsat opakovací test s názvem „Strážníkův testík“. Děti vybíraly z obrázků správné odpovědi na téma dopravních prostředků, chodců a cyklistů. Rozhodovaly se také, co mají dělat, když najdou na ulici pohozenou injekční stříkačku nebo jak se chovat k volně pobíhajícím psům. Nakonec se seznámily s dopravními značkami a důležitými telefonními čísly na záchranné složky.

Ve druhé části se děti zapojily do soutěže „S městskou policií do pohádky“. Tématem výtvarného tvoření byla pohádka, ale ne tak obyčejná. Každé z dětí si vybralo svoji oblíbenou pohádku, do které si přikreslily nějaký policejní motiv – policejní auto, policistu, kriminální zápletku apod.. Pod rukama žáků vznikaly obrázky princezen, perníkové chaloupky, Maxipsa Fíka, ale i moderních animovaných pohádek a seriálů jako Scooby Doo, Sponge Bob nebo Hurá do Afriky.

Obrázky budou zařazeny do soutěže, která probíhá v chomutovských školách. Všem našim žáčkům držíme ve výtvarné soutěži palce.

Mgr. Adéla Marschalková

Ačkoliv od září už uplynuly dva měsíce, nabyté novými zkušenostmi a zážitky, s koncem kalendářního roku se hodí zavzpomínat na to nejzajímavější, co nás zatím potkalo.

Pro některé starší žáky, studující angličtinu, to určitě byl týdenní zájezd na jihozápad Anglie po stopách krále Artuše.

Z trosek hradu Tintagel, kde se údajně Artuš narodil, jsme pozorovali v Keltském moři skotačící tuleně a během odlivu jsme prozkoumali Merlinovu jeskyni. Prohlédli jsme si zbytky opatství v Glastonbury, kde je podle legendy Artuš pohřben. Navštívili jsme středověké městečko Wells i jeho slavnou katedrálu; St. Michael Mount, zámek, známý pod přezdívkou Perla v Cornwallské koruně i originální divadlo pod širým nebemMinackTheatre a dostali jsme se až na konec světa – Land´s End. Naší pozornosti samozřejmě neušel ani mýty opředený Stonehenge a slavný Londýn s London Eye, s procházkou po nejznámějších turistických atrakcích a závěrečnou projížďkou po Temži.

Pobyt v rodinách byl třešničkou na dortu celého zájezdu – po celodenním náročném programu nás především v Newton Abbot naše „adoptivní“ rodiny hýčkaly tak, že při loučení s nimi došlo i na slzy.

Kdo si chce připomenout atmosféru zájezdu, nebo neměl to štěstí, aby mohl všechno vidět na vlastní oči a prožít na vlastní kůži, nechť navštíví odkaz

https://duhovacesta.rajce.idnes.cz/zajezd_Anglie_2017/#

Renata Stojanovová

Jde o život? Možná, že zatím ne, ale mohlo by... Tématům celoškolního projektu zaměřených na prevenci rizikového chování a drogové problematiky se věnovali žáci naší školy v průběhu prvního týdne měsíce září. V rámci celotýdenních aktivit, které protínaly většinu školních předmětů, získali nejen nové poznatky a zkušenosti, ale věříme, že snáze dokáží i do budoucna odhalit rizika a nebezpečí, která je mohou v životě potkat.

Ve výtvarné a tvořivé části projektu se děti z 1. stupně staly architekty a návrháři dětských hřišť a sportovišť. Pod jejich rukama vznikaly návrhy sportovních prvků, nejrůznějších parkourových překážek nebo herních prvků. V pracovní části pak vytvářely modely hřišť a sportovišť. Žáci se také proměnili v autory her a vyzkoušeli si vymyslet a navrhnout společenskou hru, včetně pravidel, hracích karet a herních plánů. Všechny tyto práce jsou k vidění ve výklenku školy v přízemí u 1. stupně.

V tělovýchovných a pohybových částech projektu se děti věnovaly důležitosti aktivního trávení volného času a zjišťovaly, jak je důležité hýbat se. Vyzkoušely si cvičení s netradičními pomůckami, které pomáhají posilovat vnitřní svalový systém těla a rozvíjet koordinaci pohybů a stabilitu. Vyzkoušely si například cvičení na balančních podložkách a balančních čočkách.

V rámci prevence se žáci věnovali rizikům spojeným s kouřením.

Žáci si také v „bylinkové laboratoři“ vyzkoušeli, zda znají nejrůznější léčivé rostliny nebo bylinky.

V další učebně se žáci věnovali vytváření vlastních lapbooků. Lapbooky jsou jakési papírové knihy, které si děti samostatně skládáním a střiháním barevných papírů slepují a vytvářejí tak vlastní interaktivní knihu obsahující zajímavé nebo důležité informace k vybraným tématům. Žáci zde zaznamenávali svůj zdravý životní styl, koníčky a zásady zdravého stravování.

Žáci 2. stupně se věnovali především drogové problematice a prevenci. Součástí jejich výtvarného tvoření je také výstava prací umístěná v suterénu u šaten.

Mgr. Adéla Marschalková

„Rošáda smí být provedena, pokud králem ani věží nebylo doposud taženo. Král je v šachu, jestliže je ohrožen alespoň jedním soupeřovým kamenem. Hlášení šachu není povinné. Pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah, říká se, že partie skončila patem...“

Copak si lze tohle zapamatovat?!

Asi ano a někteří z našich žáků to dovedou zřejmě mistrovsky, protože obě družstva, která nás 1.11.2017 v SVČ Domeček reprezentovala v okresním kole v šachu, získala ve svých kategoriích první místa!

Ale vezměme to popořádku. Nejdříve se na naší škole konalo základní kolo, po kterém byla vytvořena dvě družstva. Za první stupeň nás reprezentovali: Matyáš Nádaský, Filip Baier, Jiří Hrbek, Alex Randáček a Filip Žikavský. Ze druhého stupně byli vybráni: Šimon Peroutka, Michal Kordoš, Michal Fojtík, Petr Kala a Mikoláš Novotný.

V okresním kole se sešlo 57 hráčů a hráček, kteří soupeřili ve třech kategoriích (účastnily se i střední školy), takže se bojovalo celé dopoledne. V jednotlivcích za první stupeň uspěli Matyáš Nádaský (druhé místo) a Filip Žikavský (páté místo). V kategorii hráčů druhého stupně obsadili Šimon Peroutka třetí místo a Michal Fojtík páté.

Celkově pak reprezentanti Duhové cesty v nejmladší kategorii vyhráli před ZŠ Heyrovského Chomutov a ZŠ Písečná Chomutov. V kategorii základní školy druhý stupeň jsme zvítězili o bod před hráči ZŠ Hornická Chomutov, když třetí místo patří ZŠ a MŠ Strupčice.

Krajské kolo bude v lednu 2018 v Litoměřicích a my doufáme, že i po něm se budeme moci radovat z úspěchu našich hráčů.

Autorem fotografií ze školního a okresního kola je Patrik Nádaský, fotografie z okresní soutěže jsou převzaty od Jiřího Šťastného z webu Ústeckého krajského šachového svazu (http://www.ukss.cz/sezona/2017-2018/okresn-kolo-p-eboru-kol-boje-v-okresech-za-aly-op-t-v-chomutov).

Mgr. David Švorc

8. 11. 2017 se konalo krajské kolo soutěže „T-PROFI“ – talenty pro firmy za účasti 4 týmů z okresů Chomutov, Teplice, Děčín a Ústí nad Labem.

Náš tým za chomutovský okres (Toni Spousta - 5. A, Gabriela Smolíková a Jakub Vošta z 5. B, 3 studenti druhých ročníků středních škol a kapitán - zástupce firmy PULS INVESTIČNÍ s.r.o.) získal 3. místo a reprezentoval víc než důstojně. Může se pochlubit nejsamostatnější prací. Rádce měl „pouze“ v kapitánovi. Výherce měl, trochu neférově, pomocníky tři a ani naše připomínky nic nezmohly… Přestože se naši páťáci se středoškoláky dopředu neznali, jejich spolupráce byla od začátku skvělá. Blahopřejeme.

Olga Kováčová

V průběhu zářijového sportovního dne si někteří z centra dění odskočili, aby si po vzoru Jacksona Pollocka vyzkoušeli akční malbu. Posuďte sami, kolik barvy pokrylo obraz a kolik samotné tvůrce.

Další z projektových dnů na naší škole byl inspirován sportem. Po krátké teoretické přípravě, kdy žáci vyhledávali informace převážně z historie a teorie atletiky, nastal čas vyzkoušet si vše na vlastní kůži. A tak se učitelé a deváťáci proměnili v přísné, ale spravedlivé rozhodčí a učebny a chodby v improvizovaná sportoviště, aby se malí závodníci náležitě rozhýbali a rozehřáli.

„Ukaž, jak jsi pružný. Kam až doskočíš? Hodilas to dál než já?“ Někteří se poměřovali se svými spolužáky, někteří bojovali hlavně sami se sebou.

Když jsme se vypravili na školní hřiště, došlo na Zátopkova slova z nadpisu našeho příspěvku, protože nejnáročnější část všechny teprve čekala. A tak jsme skákali do dálky, zkoušeli trojskok a běhali sprinty i vytrvalostní běhy.

Některé výkony byly skutečně skvělé, ale nejúžasnější byly vůle bojovnost a chuť, kterými dodali všichni závodníci sporotovnímu dopoledni tu nádhernou atmosféru.

Mgr. David Švorc

„Dopoledne mají pravdu a odpoledne volno“

O kom prý se to říká? O učitelích? Kdo chce být dobrým učitelem, učí se celý život. Například i na konferencích podobného typu jako se konala na naší škole 20. září tohoto roku. Vždyť bez moderních pomůcek nebude moderní učitel a bez moderních učitelů moderní škola. Naše fotografie nabízejí malé ohlédnutí za úspěšnou akcí...

„To je Jiřík z Poděbrad a tohle Škoda. To by mohla být Eiffelovka. Notre Dame. Tohle je Tančící dům, ten je v Praze....K tomu moc nečuchej, ať toho nemáš plný nos. Skořice? Kari?... Tak co tam máš? Asi otvírák, ale nevím to jistě....“

Kdo ve čtvrtek 19. října poslouchal pod okny chomutovského městského divadla, mohl být překvapen zvuky, které zaslechl. Hlasy herců, smích, šepoty, hlasy dětí i dospělých, písničky. A přece se tu tentokrát nekonalo žádné pohádkové představení. V hlavním sále divadla naopak probíhal tuhý boj. Naštěstí jen vědomostní a dovednostní.

Dvanáct našich žáků z 6.B a 6.A se zapojilo do pátého ročníku soutěže „Děti a senioři jdou za poznáním“, kterou už tradičně uspořádaly Sociální služby Chomutov. Šest družstev (vždy tři senioři, dva žáci a asistentka družstva) muselo prokázat své znalosti historie, hudby, architektury, gastronomie (to když poznávali koření jen podle vůně a barvy), ale také své pantomimické kvality a prostou manuální zručnost. Publikum tvořili hlavně senioři, kteří přijeli z Chomutova, Mostu, Kadaně a Klášterce. Za bojovnost, vědomosti i dovednosti, ale často i za snahu odměňovali soutěžící potleskem a nadšeným povzbuzováním.

Na regulérnost soutěže dohlížela odborná porota, ve které jsme měli své spřízněné duše, protože v ní zasedli i Mgr. Alena Grée (porotkyně) a Mgr. Milan Märc (předseda poroty). Po dvou náročných kolech soutěže byly sečteny výsledky a vyhlašovalo se pořadí. Při předávání diplomů, medailí a malých odměn jsem si uvědomil, že dnes nešlo jen o pořadí. Kromě příjemně prožitého odpoledne ocenili dospělí nejen znalosti a dovedností našich žáků, ale i jejich vystupování a přístup k seniorské části soutěžních družstev. Věřte, že tohle jsem jako učitel slyšel velmi rád.

Mgr. David Švorc

Doma jsou to možná raubíři, rošťáci, zlobiví skřítci a zapomněnky, ale tady jsou to Sluníčka. Opravdu Sluníčka s velkým „S“, protože tak se jmenuje dětský pěvecký sbor, do kterého už od roku 2007 docházejí děti nejen z naší školy. Ačkoliv byla tato fotografie pořízena při pravidelné zkoušce 17.října tohoto roku, kluci a holky už s paní učitelkou Alenou Grée trénovali vánoční písničku.Prý zazní na vánočních koncertech. Mimochodem, nemáte chuť se také přidat? Sbor zkouší v hudebně školy pravidelně každé úterý od 14:15 do 15:00 hodin.

Mgr. David Švorc

Vydat se na exkurzi do lesa není jen tak. Hlavně mít správné oblečení a obuv a hurá do lesa. Natěšení druháčci naší školy společně s pracovnicí Městských lesů Chomutov prožili bezvadné dopoledne plné her s aktivit zaměřených na lesní pedagogiku a environmentální vzdělávání. Děti se během množství tématických her proměnily třeba ve veverku, která nosí na zimu do zásoby oříšky, vyzkoušely si, jak se chodí a běhá po lese spárkaté zvěři s parůžky na hlavě, nebo se naučily dívat se správně a pozorovat pomocí dalekohledu. Cestou také s pracovním listem se proměnily v lesní detektivy a hledaly podle obrázků různé přírodniny. Chvilku se také musely utišit a být potichu a sledovat, co vše za zvuky ve ztichlém lese uslyší a kdo nebo co je vydává.

Výuku lesní pedagogiky si na jedno říjnové dopoledne postupně vyzkoušeli všichni žáci druhých ročníků naší školy a moc se jim líbila.

Mgr. Marschalková Adéla

V pátek se skupina skoro čtyřiceti žáků a dvou pedagogů vydala do nedalekého Mostu, aby prozkoumala taje Oblastního muzea Most. A stálo to za to… Terakotová armáda a CodexGigas.

Ukázka posmrtné armády císaře, který věřil, že vypitím rtuti se stanem nesmrtelným a jeho armáda se mu bude stále hodit i po smrti. Velmi ochotný personál muzea nám nejdříve pustil zajímavý dokument o tom, jak terakotová armáda vznikala a proč… Poté jsme dostali pracovní listy a byli vypuštěni mezi sedmdesát kopií, které však od originálu nerozpoznáte. Také nám zbyl čas na nějakou tu fotku a mnozí z nás přemýšleli, že se vydáme do Číny, abychom vše viděli na vlastní oči.

Ještě jsme stihli prozkoumat kopii největší rukopisné knihy světa, CodexGigas neboli Ďáblovu bibli. Legenda praví, že byla napsána za jediný den a za pomoci ďábla. A my tomu věříme. A také jsme si trochu zanadávali na Švédy, kteří nám originál za třicetileté války tak trochu šlohli.

Exkurze do Mostu stála za to…

Mgr. Milan Märc

První měsíc ve školním roce byl ve znamení přátelství a poznávání jeden druhého. Děti si užily mnoho legrace, mohly si vyzkoušet různé hudební nástroje, stavebnice, mozaiky. Společně jsme tančili, zpívali. Naučili jsme se i první říkadla – Kominíčka, Ruce, ruce, ručičky, nejoblíbenější hrou se stal Ježek a Vysoko v horách… určitě si s dětmi doma můžete zatančit a zazpívat

Jana Himmlová

Dva dny plné her, zábavy a poznávání prožili nejmenší žáčci naší školy z třídy 1.B i jejich rodiče a sourozenci. V sobotu 23.9. se dopoledne sjeli do horského hotelu Svahová, kde si pro ně paní učitelky Pavlína Baierová a Lucie Valtlová připravily dvoudenní program s tématem "Skřítci".

Po společném obědě a seznamování metodou rozmotaného klubíčka se děti vydaly do přírody, kde si při hrách a soutěžích užily zábavu i poslední sluneční paprsky. S rodiči v lese posbíraly přírodní materiál a všichni začali tvořit. Pod rukama maminek i tatínků a za vydatné asistence dětí vznikaly nádherné prostorové práce. Kmeny, klády a klacíky se pomocí lístků, mechu, jeřabin nebo travin začaly proměňovat v pohádkové postavy lesních skřítků a víl. O tom, jak se jim vše podařilo, se můžete přesvědčit v prostoru u vstupu do školy, kde jsou skřítci vystaveni k prohlédnutí.

Večer děti prožily hudební pohádku plnou písní, tanečků i relaxačních a uvolňovacích cviků. Všichni uléhali do postýlek natěšeni na program druhého dne.

Nedělní dopoledne probíhalo v duchu pohádek a kouzel. Na děti čekala dobrodružná pohádková cesta plná nejrůznějších úkolů. Děti postupně procházely jedenáct stanovišť a všechny úkoly statečně splnily. Nezalekly se ani hejkala, ohniváka, pirátů nebo duchů a kouzelnou cestu tak zvládli i ti nejmenší. Většina dětí byla tak nadšena, že chtěla jít ještě jednou.

Pobyt všichni zakončili výtečným obědem.

Adéla Marschalková, Pavlína Baierová

Ve středu odpoledne se na Červeném hrádku za účasti místostarostky Jirkova Dany Jurštákové, zástupkyně Evropského jazykového centra Ing. Michaely Bebrové a Mgr. Miluše Doušové z jazykového centra Medou uskutečnilo slavnostní předávání certifikátů Cambridge English. Žáci naší školy tvořili již tradičně nejpočetnější skupinu – celkem dvacet žáků se po zakončení kurzu rozhodlo složit závěrečnou zkoušku, v níž se testují čtyři základní jazykové dovednosti – reading and writing (čtení a psaní), listening (poslech) a speaking (mluvení). Při předávání certifikátů děti potěšily určitě nejen slova uznání od paní ředitelky PhDr. Petry Jandové, její rukou předané růžičky, ale určitě především jejich vlastní skvělé výsledky a velký (často i maximální) počet získaných erbů. Gratulujeme!

R. Stojanovová

Na nové prvňáčky čekalo hned při prvním školním dni v pondělí 4. 9. 2017 milé překvapení. Před školou je přivítaly paní učitelky, které si děti i jejich rodiče, prarodiče a známé odvedly do školní jídelny. Tam na všechny čekalo první překvapení, spisovatelka dětských knih paní Marie Adamovská. Paní spisovatelka děti přivítala v nové škole a pronesla několik vět o četbě a knihách. Protože však podle svých slov raději píše, než mluví, tak dětem přečetla ukázku z pohádky o zajíčkovi, který hledal v lese bedlu. Čtení pak zakončila přednesem krátké básničky inspirované dějem z příběhu. Všechny holčičky si od ní jako dárek odnesly knihu s věnováním "O velké touze hvězdičky Zvídalky" a chlapci získali knihu "O Honzíkovi a horském skřítkovi".

Děti se pak odebraly do svých tříd 1.A a 1.B, kde se představily se své nové paní učitelce. Na lavicích už měl každý nachystané nové knihy a pracovní sešity, společně si pak všichni prohlédli si třídu. Ti odvážní, co se nebáli hned první den a před tolika lidmi promluvit, pak pověděli několik veselých zážitků z prázdnin.

V úplně nové družině, kterou během prázdnin pomohli připravit i rodiče dětí, na ně poté čekalo další překvapení v podobě maňáskového divadla. Průvodcem krátkého příběhu jim byl klaun Kostkáček, který šel také poprvé do školy, měl připravenou aktovku i kornout a zkrátka se těšil tak, jako všichni noví prvňáčci.

Všem novým žákům i jejich rodičům přejeme mnoho štěstí a úspěchů v jejich nové životní etapě.

Mgr. Marschalková Adéla

Slunce, krásnou přírodu, hry, výlety, ale především spoustu zábavy s kamarády ze školy si užívaly všechny děti, které poslední červnový týden odjely do školy v přírodě. Naše škola tentokrát zavítala do vzdálených končin Vysočiny nedaleko Nového Města na Moravě do areálu hotelu Medlov. Na děti čekalo komfortní vybavení pokojů a hotelového zázemí se spoustou hřišť a travnatých ploch a krásným výhledem na Medlovský rybník.

Učitelé a vychovatelé pro děti připravili zajímavý program, hry a výlety po okolí. Děti z mateřské školy putovaly během celého pobytu za skřítkem "Medláčkem". Vyráběly pro něj domečky v lese, kreslily tematické obrázky a hrály nejrůznější hry. Všichni tito naši nejmenší si pobyt užili a zvládli pobyt mnohdy poprvé bez rodičů na jedničku.

Prvňáčky ze všech třech tříd čekal pobyt plný týmových soutěží v přírodě. Děti si hned na začátku sestavily šestičlenné týmy, které si pojmenovaly a celý pobyt plnily úkoly a bojovaly za svůj tým. Vyzkoušely si třeba lesní štafetový běh s básničkou, házení šiškami na cíl, hru na veverky nebo lesní telefon. Z šisek pak na jednom z hřišť vytvořily krásné velkoformátové mandaly. Na závěr nechyběla ani fáborková cesta lesem za pokladem, kterou prvňáčci ve dvojicích úspěšně zvládli a smlsli si na sladké odměně.

Starší děti prozkoumávaly pěšími turistickými výlety a procházkami přírodou okolí Medlova. Vypravili se například k nedalekému rybníku Sykovec a lanovému centru nebo vyrazili po stopách kamenných a dřevěných soch v okolí. Podařilo se jim objevit třeba dřevěného Výra, Krbového mužíčka nebo kamenného Hejkala a Káně. Na svých putováních také dorazili až k Pasecké skále k vyhlídce, kde musely zdolat mírně adrenalinový výstup a trošku si "zahorolezčit". Pak často nechybělo ani sladké osvěžení v podobě nanuku.

Starší žáci hojně využívali prostranství u hotelu a hřiště, kde hráli nejrůznější sportovní i pohybové hry. Vyzkoušeli si i místní minigolf. Všichni pak využili krásného teplého počasí a mohou potvrdit, jak se příjemně koupe a dovádí v Medlovském rybníce.

Každá z tříd měla také v plánu jeden, starší žáci i dva, výlety autobusem do vzdálenějších míst. Menší děti navštívily úžasnou pohádkovou vesničku Podlesíčko, kde je přivítala čarodějnice Kanimůra a Červená karkulka. Obě pohádkové průvodkyně dětem u krásných dřevěných chaloupek zábavně vyprávěly, jak to bylo a možná také nebylo ve známých českých pohádkách. Starší děti jely na výlet do Nového Města na Moravě nebo Žďáru nad Sázavou. Navštívily třeba místní hasičskou stanici, kde byl pro děti připraven velmi zajímavý program i s ukázkami techniky a vybavení. Někteří také zavítali do vlakového modelového městečka.

Poslední večer si báječnou diskotéku užili jak ti nejmenší ze školky, kteří ji pojali zároveň i jako karneval, tak i ti největší. Další den pak na všechny čekalo závěrečné odměňování a vyhodnocování. Po obědě hurá domů a ráno pěkně ve slavnostním a s dobrou náladou pro očekávané vysvědčení.

Mgr. Marschalková Adéla

Děkuji touto cestou všem rodičům a žákům, kteří se podíleli na 1. části projektu od Fondu budoucnosti, za spolupráci, protože se stále od německých rodin a dětí ozývají kladné ohlasy. Současně děkuji především rodičům za trpělivost. Konečné vyúčtování jsme od Česko-německého fondu budoucnosti zatím neobdrželi, nicméně jsme začali s p. učitelkou Gansler-Thomas plánovat 2. půlku projektu, kdy by měly naše děti (přednostně ty, které se podílely na programu Němců v Čechách) na týden navštívit Schleiden. S největší pravděpodobností pojedeme vlastním autobusem, protože doprava je v Německu výrazně dražší než u nás. Termín je předběžně stanoven na květen 2018.

O všech dalších podrobnostech, ať už ohledně vyúčtování a výsledků 1. půlky nebo o podrobnostech našeho výjezdu do Německa, budu včas informovat.

Renata Stojanovová