Den pololetního vysvědčení - přesunuli jsme se do Afriky

31.1.2011 byl den, na který se těšily všechny naše děti. Již několik dní předem (spíš několik týdnů předem) nám děti sdělovaly, kolik dní ještě zbývá do vysvědčení.

Bylo nám jasné, že v tento den nebudou myslet na učení a budou netrpělivě očekávat poslední hodinu. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspořádat jeden z naplánovaných projektových dnů.

Náš žáček z druhé třídy byl v létě s rodiči na tři týdny v Africe. Požádali jsme je, zda by nám o cestě do Afriky i o tomto pro nás vzdáleném kontinentě vyprávěli.

My jsme připravili interaktivní tabuli, na které se promítala krátká videa i fotografie, Samík s rodiči přinesli mnoho zajímavých předmětů, které používají afričtí domorodci.

Děti byly velmi překvapené, když se dozvěděly, že většina afrických dětí vůbec neumí číst, psát a počítat, že je pro ně velmi vzácné, když získají jednu tužku nebo pastelku. Papír je pro ně velký poklad. Škola je pro ně nedosažitelným snem. To bylo trochu smutné vyprávění a ve třídě v tu chvíli bylo úplné ticho.

Dále jsme se dozvěděli, že nemají lehkou situaci ani co se týče potravy. Často je jejich jediným teplým jídlem denně kukuřičná kaše bez jakéhokoliv ochucení. Ve třídě byl velký zájem o pokus - roztlouct kukuřici na tuto kaši. U velkého afrického hmoždíře jsme se vystřídali opravdu všichni. (Děti překvapily – očekávali jsme, že kukuřici nedokáží rozmělnit, a proto byla připravena koupená rozemletá kukuřice, ale v hmoždíři byl opravdu kukuřičný prášek). Potom nám Samíkova maminka pomohla kaši uvařit a my jsme zvědavě ochutnali. Čekali jsme, že naše děti, které jsou vybíravé v jídle, ocení, co vše mohou jíst, ale dočkali jsme se překvapení – až na jednu dívku z první třídy to baštili všichni a někteří chtěli i přidat. (I pedagogický sbor přiznal, že to čekal horší.) Nicméně jsme se potom s dětmi shodli, že každý den (a jen toto teplé jídlo) - to bychom opravdu jíst nemuseli a že jsme rádi, jakou stravu máme my.

Dopoledne velmi rychle uteklo, děti se ptaly Sama i jeho rodičů na další a další zajímavosti. Došlo i na africká zvířata, protože pan Rabas je zoolog, který se zvířatům věnuje celý život.

Tímto dnem prolínalo hned několik našich dlouhodobých projektů, ale nejvíce jsme se věnovali projektu:

Jsme všichni z jedné planety
(týká se oblasti přírody, států, občanské, národnostní a rasové snášenlivosti)

Též nám toto téma krásně uzavíralo látku prvouky o rozmanitosti – každý jsme jiný, různost je zajímavá, žijí v jiném prostředí, odlišnost kultur, co naopak máme společné, slavení svátků, čím se můžeme navzájem obohatit…

Dále jsme se dotkli témat z našich dlouhodobých projektů:

• Poznej povolání svých rodičů
• Rok v proměnách času (téma z oblasti dějin, tradic, zvyků, literárních a kulturních památek)
• Jídlománie (zdravé stravování, zásady správného stolování, vyvážená pestrá strava, „aranžování“ pokrmu)
• Jde o život? (téma z oblasti ekologie)

Závěr z tohoto dne:

Všechny děti při loučení hodnotily den kladně (jejich „náladoměrka“ ukazovala vysoké hodnoty dobré nálady ). Rodiče Rabasovi se od nich naučili dělat „pašáka“, což je projev velké pochvaly :-D

Během dne jsme ani jednou nezaslechli postesknutí, kdy už bude ta poslední hodina a vysvědčení.

I rodiče na třídní schůzce potvrdili, že se děti pochlubily vysvědčením, ale nejvíc vyprávěly o Africe a našem africkém dni.

Určitě budeme v netradičních dnech pololetního vysvědčení pokračovat.



Partneři: